OUTsideři

Touretteoův syndrom je pro filmové zpracování velice vděčná záležitost. Ujme-li se toho herec, který disponuje alespoň malou špetkou talentu. Obecně se nerad bavím nad postižením druhých, pokud to tedy tvůrci nenaženou až do úplných extrémů. V takovém případě to legrace být může. V tomto filmu je humor bohužel převelice jemný až takřka žádný. Příběh pojednává o cestě nikam v podání tří pochybných individuí, kteří se mi velmi rychle znechutili a snímek byl čirým utrpením. Vůbec mě to nebavilo. Snímek jsem si musel rozporcovat na tři části, protože jsem nudou skomíral. Dokonce na mě absolutně nezapůsobila ani občasná vážná nota, kterou snímek sem tam zahrál. A to jsem německou alternativu doposud neviděl... Ani vidět nechci. Níže už se s hodnocením zajít nedá. Je pro mě poměrně nepříjemné napálit odpad snímku, který vám někdo doporučil, a který považuje za jeden z nejlepších, jaký v životě viděl. V rámci zachování hodnotitelské cti však nemám na výběr. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatelky tatanapope. (06.09.2015)

Zajímavě natočený film o třech nemocných lidech , který příjemně a zlehka bavil a zároveň , byť neměl bůh ví jak hvězdné obsazení , zaujal mě svou přirozeností a jednoduchostí . Některé věci ve filmu se sice dali tak trochu předvídat , ale filmu to na kvalitě ani trochu neubralo a lehkost stabilního vtipu , který se táhnul celým dějem byl prostě skvělí . (10.07.2015)

Zvláštní snímek. Útěk tří chovanců z ústavu, kteří jsou nahánění doktorkou a otcem jednoho z chovanců (vše uvedeno v synopsi). Dosud jsem s filmem neměl nejmenší problém, ale pojednávaná část na útěku je hrozně plochá, bez jakékoliv aspirace na útok divákovým citům. Pár lehce vtipnějších scén zde je, ale po vážné stránce ani prdlajs. Na závěr se vše strašně zjednoduší s klasickým zakončením, které je nudné až k uzoufání. Nemohu jinak než dát slabší průměr. (01.01.2020)

Jakoby to bylo včera, když jsem přišel do jednoho krásně upravenýho žižkovskýho baru pátý cenový, objednal si rovnou dva panáky pěkně odstátýho Božkova a kopnul je najednou do palice, aby ten den aspoň za něco stál. Osazenstvo baru bylo vskutku na úrovni, byl tam jeden fundovaný motorkář, vynikající především svým talentem rozmlátit člověku bezdůvodně lebku hned při prvnim setkání, roztomilá šlapka, která byla víc HIV než člověk a jeden dědula, co prej rád mladší kluky, no proti gustu.... Každopádně jsem zrovna nečuměl na nějaký film a tak jsem sem zavítall, po obhlídce všech štamgastů jsem do palice poslal další dva rumy a začal uvažovat o tý šlapce. Mezi tím přišli do lokálu tři týpci, kteří tak nějak postrádali vlasy, jinak se dá říct taky plešatí, ale proč to neopsat, že. Od pohledu byli sympaťáci, vyznavači lyrických projevů a především asertivního vystupování ve společnosti. Řekl jsem si, že bych se s nima mohl po jejich jít skamarádit, není totiž nic lepšího, než si vožrat hubu ve společnosti erudovaných kritiků sociálních hodnot. Abych se vyrovnal jejich stavu, mávnul jsem na barmana a ukázal, že chci další tři rumy. Bůhví, proč přitáhl čtyři, ale nejspíš proto, že jsem ukazoval dvěma rukama. Na šlapku už jsem nějak zapomněl, odtáhla totiž s tim bikerem na hajzl. No, abych to zkrátil, nakapal jsem do strojku další 4 kousky a vydal se směrem k boxu, kde seděli dřív zmiňovaní jinoši. Cestou jsem sice dvakrát spadnul a málem si zlomil nohu, ale došel jsem. Chtěl jsem je pozdravit a říct: "Čus, chlapi, tak jak ta Sparta dneska čutala?" Načež by se zasmáli, přizvali mě k sobě a zlískali bychom se společně. Jenže jak jsem tak otevřel pusu, vypadlo ze mě:"Kundy plešatý, použili jste dneska anální bělidlo, nebo vám tak svítěj zuby, kreténi?" Co následovalo nebudu blíž specifikovat. Jen bych na svou obhajobu chtěl říct, že jsem ten večer trpěl Touretteovým syndromem. (25.01.2016)

Naprostá filmová radost. The Road Within si sice jede podle několika šablonek tohohle typu filmů, dá se to celý předvídat a občas se pozastavíte nad nějakým ''nečekaným'' dějových zvratem či nějakou hláškou postavy. ale jinak je to od srdce nádherná filmařina, která si na nic nehraje.Fantasticky zobrazeno několik fóbií, které dohromady vytvářeli občas tak kulervoucí řachandu, že jsem se skoro udusil popcornem, zároveň je ale plný lidskosti, pochopení a je dojemný.Výtečná Indie filmařina a nad výkonem Roberta Sheehana nelze jinak, než s udivením tleskat.Trochu mě zamrzel konec, který bych si asi představoval trochu dotaženější hlavně co se týče Marie a taky k tomu nepřispěl fakt, když jsem zjistil, že se jedná o remake.Ano, Road Within je plný klišé, takového toho chtěného citu atd. , na druhou stránku je to ale bezchybná řemeslná práce, s výtečným námětem a jeho nádherným hereckým ztvárněním.Komedie roku.90%. (08.06.2015)