OUTsideři

Tři mladí "psychiatričtí pacienti" (Touretteův syndrom, obsedantně kompulzivní porucha, anorexie) utíkají z léčebny, směr k moři. Originální (protože německou předlohu jsem neviděl) romanticko-komediální road movie se v temných diagnózách sympatických outsiderů příliš nevrtá a do kontaktu / konfliktu s obyčejnými lidmi je skoro nenutí, spíše s (dramatickým) vtipem oceňuje maličké krůčky z osidel nemocí, znamenající pro ně velká vítězství. (04.12.2017)

Nehodlám srovnávat dvojče The Road Within s německým filmem Vincent jede k moři. Každý z nich má své osobité kouzlo nejen, co se týká postav, ale i exteriérů, které na mě působily vysloveně blahodárně. - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (08.04.2015)

Z přitažlivého námětu mi létali motýlci v šourku a z obsazení se mi vlila krev do mého věčně plandajícího čůráka. Výsledek však přetéká všemi typickými klišé současné americké nezávislé scény. Že jste to vy, tak vám je seřadím podle závažnosti - zaprvé uchorvoucí a střevatrhající hudba, jejíž bezmezná příšernost je věčným ekvivalentem "poslední kapky". Zadruhé nudná traumata a daddy issues vždy vlající těsně za prdelemi hlavních hrdinů, napjatě vyčkávající na své slavné odhalení a to za jediným účelem - lacině z diváka vyždímat kbelíček krokodýlích slziček. Za třetí klasické, bžilionkrát uhovněné schéma o třech aktech - 1) odlehčené seznamování a pošťuchování, 2) postavy nasazují vážné ksichty, chrlí na sebe své tragické osudy a ukápnou první slzičky. A nakonec 3) krize, krize, píčo, krize, celý film je nasáklý slzami, nemocnice, přepadení, rakovina prdele, zkrátka klasické vyvrcholení, který zákonitě končí nějakým teploušským lízáním koulí a kaďáků. Když to vezmu kolem a kolem, tak bych byl pravděpodobně nadšený, nevidět takovou výstavní, rádoby indie mrdku už třitisícečtyřistaosmdesátpětkrát, ale jelikož jsem ji už třitisícečtyřistaosmdesátpětkrát viděl, tak mi nezbývá, než poslat tvůrce do prdele s třemi stěží zaslouženými hvězdami a výhružně zdviženým ukazováčkem. (02.04.2015)

Remake německého filmu Vincent jede k moři. Z kategorie amerických remaků tento patří mezi velice povedené, možná proto, že se jej ujala nezávislá scéna. Každý z filmů má svou krásu, přesto o chloupek bližší mně byl německý originál. Road Within postrádá takovou tu přemýšlivou lehkost, nenásilnou poetickou empatii, zatímco americká verze někdy více tlačí na pilu, klade víc důraz na sentiment a extremizaci projevů Touretteova syndromu, nehledě na fakt, že tvůrcům mírně uniká podstata této choroby. Jedním dechem však dodávám, že Road Within je film dobrý, zábavný, milý, krásný a silný. Subjektivně možná paradoxně doplácí právě na to, že je remakem. Herecké obsazení je výborně zvoleno a výborně baví i dvojice Robert Patrick a Kyra Sedgwick. (17.04.2015)

Polozapomenutá road-komedie, na kterou jsem se chystal poměrně dlouho a jsem velice rád, že se tak nakonec stalo. Jde totiž poznat, že se jedná o Wellsův srdcový projekt o partě nesourodých podivínů odtržených od ostatních, jenže je to natočeno tak svěže, tak feel good a zároveň emotivně, že mě zejména v závěrečném aktu skutečně zamrazilo, což jsem po nejasném a utahaném začátku příliš nečekal. PS : Dev Patel je tu naprosto odzbrojující. (11.08.2017)