Předvolba 976

Ja som ani nevedel,že sám veľký Fredy je aj režisér.Bolo tu pár zábavných momentov.Je jasné,že Englund pochytil niečo z režisérskeho umu ale celkový vizuál filmu sa nehral na nič viac ale išiel v zabehnutom štandarde 80-tkových filmov,lebo podobný vizuál ma veľa filmov z toho obdobia.Film sa tak sústredil na nepodstatné veci,že keď to konečne začalo naberať na napätí už ma to aj prestalo zaujímať.Zhrniem to: Napätie skoro žiadne,príbeh mal riadne zadrheli a ani krvi tu nieje veľa .Tak tento príbeh mohol mať oveľa lepšiu úroveň ako to celé nevýrazne vystrelilo,scenár ale aj réžia prehrali boj o vkus na plnej čiare.Tento film nemá veľa možnosti vystrašiť ale aspoň pár hlášok je perfektných-Ked si ceníš svoj život,mala by si ma nechať na pokoji. (15.03.2015)

Robert Englund po hereckej kariére, usadol na režisérsky post a zrežíroval nám Predvolbu 976. V prvom rade zaujme tento horor 80-tymi rokmi, skvelou atmosférou, ktorá neupadá ani v dnešnej dobe. Jediné čo by som tomuto snímku vytkol, je že sa to celé nejako naťahuje ale to nevadí, pretože Stephen Goffrey v roli Hoaxa nám to vynahradzuje a v poslednej polhodinke sa začne meniť. Pozor- ak zavoláte na linku 666, máte velký problém 80 percent. (29.01.2009)

Robert Englund je vo filmovom svete známy predovšetkým ako predstaviteľ kultovej horrorovej postavy Freddyho Kruegera zo série "Nočná mura z Elm Street". Túto úlohu zvládol vskutku geniálne. Bohužiaľ sa to nedá tvrdiť aj o jeho ďalších hereckých výkonoch. Tie väčšinou dopadli dosť tragicky. Rozhodne to nie je žiaden excelentný, všestranný herec. Takže buď dokonalosť v podobe Freddyho Kruegera alebo radšej nič. V roku 1988 si skusil Robert Englund sadnúť i na režisérsku stoličku. Samozrejme, že so svojimi bohatými skúsenosťami zostal plávať v horrorových vodách. Myslím, že pán Englund si za tento svoj celovečerný režisérsky debut zaslúži tri hviezdičky. *** (20.10.2015)

Netušil som, že "Englund" sám režíroval, no dnes už viem (a zrejme si to uvedomil aj on sám), že toto nebola cesta pre neho. Za mňa je "deväťsto-70-šestka" z 80% neskutočne nevýrazným počinom. Ten look osemdesiatok velebiť nebudem, lebo ten je samozrejmý. Pre milovníkov "starín" možno dostatočné, ostatní môžete smelo skočiť na 65 minútu, pričom ani tá posledná štvrtina nie je nijak výnimočná. Ušetril som Vám hodinu života aj nejaké drobné. NEMÁTE ZAČO .. (22.03.2021)

No, nevim, jestli by tomuto hodnocení odpovídal i dnes, ale když mi bylo deset a viděl jsem to poprvý a zatím naposled, tak jsem to nedokázal ani dokoukat, jak jsem se toho opravdu bál. A to jsem měl na kontě už aspoň sto jiných hororů, takže se dá říct, že jsem byl docela ostřílenej hoch. JEn mála hororrů jsem se vlastně za život doopravdy bál. Dokonce ani Evil dead 1 nebo Pátku třináctýho, který jsem poprvý viděl asi někdy kolem pátýho šestýho roku svýho dosud krátkýho žití (i když podle mě bude krátký i až mi bude stopadesát). Tehdy jsem byl tak vyděšenej, že jsem si dokonce musel potom pustit kreslenou Sněhurku, abych se trošku uklidnil. Tohle mi udělal už jen jeden horor, jmenuje se Mrtvá jáma (tehdy však známý pod pojmem Černá jáma) a ten mi tehdy taky dal. Pravda však zůstává, že jsem se tehdy bál naposled. A i když si dneska u hororrů lidi stěžují, jak se u nich vůbec nebojí, myslím, že v skrytu duše jsou za to rádi. Protože je rozdíl mezi mrazením nebo lekačkama a opravdovým panickým strachem zařezávajícím se až do morku kostí kterej člověka neopouští několik dní. Tehdy jsem si taky vypracoval teorii, že když malý dítě už náhodou vidí nějakej horor, mělo by ho dokoukat, protože když na konci to zlo nebo důvod strachu umře nebo je zničený, pro to dítě tím končí důvod strachu. A taky jsem to od těch deseti vždycky praktikoval a od té doby už žádnou takovou hrůzu nezažil. Takže pokud je vám deset let a chcete se bát, pusťte si to stejně jako já po půlnoci a koukněte se na to. /spěch v tomto věku zaručen. (19.02.2006)