Moje leto v Provence

Většinou se člověk rád dívá na feel-good filmy i přesto, že ví, jak pravděpodobně dopadnou, a užívá si onu naivitu kouzelného světa, ve kterém není místo pro žádné opravdu závažnější problémy. Tento únikový efekt diváckého výletu mimo drsnou realitu všedního života mi ovšem Moje léto v Provence nezprostředkovalo, a i když se jedná o hezký příběh, dokázal mě tentokrát spíše nudit než mávat s emocemi... (26.10.2016)

„DĚDA NA NÁS BUDE ČEKAT“… /// Roselyne Bosch stojí za válečným dramatem ODSUN (2010) a taky napsal scénář k 1492: DOBYTÍ RÁJE (1992). Do hlavní role si od začátku přál Jeana Reno. To se podařilo a jeho nevrlej dědeček Paul, je nejen ozdobou francouzskýho venkova, ale (hlavně) tahounem filmu. Kromě něj se snažej nalákat na prosluněnej příběh z pohodovýho prostředí, plnýho milejch lidí. Okamžitě si vybavuju DOBRÝ ROČNÍK (2006). Jen tady nejde o sklenky, který nejsou nikdy prázdný, ale o generační střet mezi prarodiči a vnoučaty. A blahodárnou tekutinou tu je samozřejmě i víno, ale kulisu dělá olivovej sad. Provence je stvořená pro kýčovitý záběry. Nechyběj záběry sluneční modrý oblohy, přírody, západu slunce… Jde o takovej milej, malej příběh, ve kterým předvídatelnej scénář spojuje dvě generace a kterýmu chybí víc melancholie, která by tý venkovský atmosféře dodala trochu originality. Občas pokulhává i tempo. Chce toho říct hodně, ale nechce se pouštět do větších dramatickejch akcí. Takže děti a babičky s hipisáckejma kořenama, jestli nevíte, že dědové potřebujou vnoučata… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Hledám místo, na kterým se musí míň pracovat a víc se smát. 2.) Nevím, jestli je lepším dědou Mráz nebo Jean Reno. 3.) Thx za titule „marekbecica“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (29.07.2015)

Prvú hodinu som bol šťastný. Každá minúta predstavovala malý zázrak. Svižné tempo, skvelé postavy, správne typovo vybratí herci, atmosférické Provence, zábavný soundtrack, zo života odpozorované súrodenecké vzťahy, drsný dedko, chápavá babka, nemý chlapec a bernský salašnícky pes. Komu sa tak, ako aj mne, páčila atmosféra francúzskeho letného vidieka v Dobrom ročníku a Noci s nabrúsenou britvou (no vážne), príde si na svoje. Ku koncu síce začne Jean Reno až príliš pobehovať po pľace s brokovnicou, ale stále je to vo svojej malej obyčajnosti“výstižné, milé, vtipné a dojemné, vrátane konca na letisku, ktorý je skromný a pritom je v ňom všetko. Možno to mohlo byť EŠTE VIAC atmosférickejšie a vizuálne podmanivejšie, ale i tak super. A hoci to bežne nerobím, vlastne to nerobím takmer nikdy, odporúčam slovenský dabing. (02.12.2016)

Miluju Francii. Miluju francouzskou kulturu, historii, humor...mám prostě velkou slabost pro vše francouzské. Oni totiž navíc Francouzi umí milé, přátelské komedie s krásnou atmosférou. Aby ne, když k tomu mají prostředí Provence. Tohle je ten typ filmu, kdy se nesmějete od ucha k uchu celou dobu, ale je to ten typ, kdy byste si nejradši otevřeli láhev dobrého vína, nakrájeli sýr a jen si užívali toho okamžiku. Pro mě je to zkrátka moc příjemný film, který rozhodně doporučuji vidět a slyšet v originálním znění. Teprve pak si Moje léto v Provence užijete se vším všudy. (05.06.2017)

Moje léto v Provence byl dobrý způsob jak strávit páteční velikonoční večer ve výjimečném stavu koronavirové pandemie. V Provence je scenérie krásná, počasí krásné, olivy krásné a lidé krásní. Děda je mladistvý a zábavný. Ale rušivé je, že je soužen odpovědností naloženou na svá bedra. Jeho krásná dcera na mě působila umělohmotně jako bezduchá figurína ze sexshopu. (11.04.2020)