Vojna o planétu opíc

Třetí opičí příběh z nastavené laťky rozhodně neklesá a představuje tak důstojné zakončení téhle (pro mě trochu překvapivě) povedené trilogie. Osudovost je cítit ve vzduchu, a i přes všechny útrapy, které komunitu lidoopů v čele s charismatickým Caesarem potkávají, je tak nějak patrné, že se čas lidí chýlí ke konci. Právě tahle atmosféra udrží pozornost i v první polovině, která je nečekaně pomalá a rozvláčná, aby připravila pozice pro očekávaně epický závěr. Z poslední třetiny sice možná šlo vytřískat trochu víc, přesto se okradeni cítit nebudete a takhle komplexní zážitek blockbustery obvykle nenabízejí. Pro fanoušky předchozích dílů samozřejmě povinnost a kdo se bál, že tomuhle ambicióznímu oprášení legendy dojde časem dech, může být v klidu. Opice jedou! (16.08.2017)

Potřetí a vůbec nejlépe. Vojna o planétu opíc je ani ne tak strhující jako spíše procítěné veledílo mého oblíbeného režiséra Matta Reevese, které v každé scéně a vůbec jednotlivém záběru lahodí oku a umně dokazuje všem v Hollywoodu, jak se mají dělat remakové trilogie. Michael Giacchino vstal z mrtvých, jelikož kromě toho, že zvučí snad každej druhej biják, tak mě v dohledné době nechal smlsnout si na ozvučení, které zřejmě nebude extra samostatně poslouchatelné, ovšem v korespondenci s tónem filmu jsem už dlouho neslyšel tak přesně dolíhající hudební doprovod. Ač ve své podstatě naprosto minimalistický, i díky střihu zvuku zkrátka přesně padnoucí jako jmenovka na uniformě čerstvě břitvou oholeného Woody Harrelsona. Jeho plukovník McCullough nejenže v první scéně, i díky líbivým zpomalovačkám, neuvěřitelně vytlačí oči z důlků, ale i ve všech svých scénách z něj čiší ona zarputilost, nenávist a neuvěřitelná porce charismatu picnutá testosteronem a nedovedu si představit větší hrozbu, která by Caesara v jeho nejspíše posledním boji za nezávislost mohla potkat. V souvislostí s ním samozřejmě ani napotřetí nelze opomenout motion capture boha Andyho Serkise, který díky fanboyům z novozélandské Wety dokázal nejen klasicky a bez poznání rozpohybovat naštvaného opičáka, ale i mu dodat ještě více emocí a jeho scény s jednou tajemnou holčičkou mě naprosto strhly. A ač bych zde rád rozebral jednotlivé scény (bez spoilerů to prostě nejde), tak jen lehce navnadím na finále, která mě obecně ve filmech příliš neuspokojují, jenže zde je to zpracováno tak odlišně a svěže, že jsem se zkrátka nenudil ani minutu. V některých pomalejších pasážích už zbýval jen pomyslný krůček na tenkou hranici zdlouhavosti, ovšem Reevesovi se v mých očích povedlo tuto mrazivou tenkou linii perfektně vybalancovat. I díky perfektním vtípkům Steve Zahna, kterého sice na plátně nepoznáte, ale jeho charakter si pravděpodobně budete pamatovat ze všech nových nejvíce. Válka je dokonána, jde se domů. Ještě je ale rozhodně o čem vyprávět. (12.07.2017)

Všechno, co se v tom filmu děje, je dost nedomyšlené, samotná existence vězeňského tábora pro opice nedává při nastaveném vztahu moc smysl, ale to nějak dokážu přejít (po vzoru "kdyby to dávalo smysl, film by neexistoval, tak buď za ten nesmysl rád"). Víc mě iritovaly nepřesvědčivé emocionální berličky (vše, co se týče té malé holky) a Harrelsonův kašpar. Ale zároveň na mě poprvé v trilogii opravdu funguje tíha těch dokonalých digitálních triků, jež jsou oddány myšlence pomalého, špinavého filmu. Sice platí, že to je zcela nedůmyslné a banální, ale poprvé jsem byl místy novou Planetou opic unešený. (25.12.2017)

Čekal jsem víc. Scénáristických berliček je tu víc než v domově důchodců, akce je díl od dílu méně, napětí vzalo pro jistotu roha úplně, no a snaha o novodobého skoro Jar-Jara taky zrovna nepotěšila. Ale jinak dost fajn, protože atmosféra prostě pořád jede a ape-apo LotRovskej začátek nemá chybu. 7/10 (13.07.2017)

„HISTORIE LIDSTVA SMĚŘOVALA K TOMUHLE OKAMŽIKU…“ /// Válečný drama s útokem na opičí emoce… Tahle trilogie postupně spěla k dramatickýmu vyústění, ovšem překvapilo mě, že dostanu regulérní válečný drama, který, nepatřit do opičí ságy,by mohlo bejt klidně vo Dánech, Norech… (Možná přeháním…) Filmařina moc dobrá, upoutala hudba a dramatická nálož, kterou tenhle film ukrejval (- včetně protahování záběrů). Spokojenost ano, ale taky vnitřní rozpolcenost. Chtěl jsem prostě víc! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1963 napsal Pierre Boulle, neznám. 2.) Serou mě opice. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** (17.07.2017)