Vojna o planétu opíc

Potřetí a vůbec nejlépe. Vojna o planétu opíc je ani ne tak strhující jako spíše procítěné veledílo mého oblíbeného režiséra Matta Reevese, které v každé scéně a vůbec jednotlivém záběru lahodí oku a umně dokazuje všem v Hollywoodu, jak se mají dělat remakové trilogie. Michael Giacchino vstal z mrtvých, jelikož kromě toho, že zvučí snad každej druhej biják, tak mě v dohledné době nechal smlsnout si na ozvučení, které zřejmě nebude extra samostatně poslouchatelné, ovšem v korespondenci s tónem filmu jsem už dlouho neslyšel tak přesně dolíhající hudební doprovod. Ač ve své podstatě naprosto minimalistický, i díky střihu zvuku zkrátka přesně padnoucí jako jmenovka na uniformě čerstvě břitvou oholeného Woody Harrelsona. Jeho plukovník McCullough nejenže v první scéně, i díky líbivým zpomalovačkám, neuvěřitelně vytlačí oči z důlků, ale i ve všech svých scénách z něj čiší ona zarputilost, nenávist a neuvěřitelná porce charismatu picnutá testosteronem a nedovedu si představit větší hrozbu, která by Caesara v jeho nejspíše posledním boji za nezávislost mohla potkat. V souvislostí s ním samozřejmě ani napotřetí nelze opomenout motion capture boha Andyho Serkise, který díky fanboyům z novozélandské Wety dokázal nejen klasicky a bez poznání rozpohybovat naštvaného opičáka, ale i mu dodat ještě více emocí a jeho scény s jednou tajemnou holčičkou mě naprosto strhly. A ač bych zde rád rozebral jednotlivé scény (bez spoilerů to prostě nejde), tak jen lehce navnadím na finále, která mě obecně ve filmech příliš neuspokojují, jenže zde je to zpracováno tak odlišně a svěže, že jsem se zkrátka nenudil ani minutu. V některých pomalejších pasážích už zbýval jen pomyslný krůček na tenkou hranici zdlouhavosti, ovšem Reevesovi se v mých očích povedlo tuto mrazivou tenkou linii perfektně vybalancovat. I díky perfektním vtípkům Steve Zahna, kterého sice na plátně nepoznáte, ale jeho charakter si pravděpodobně budete pamatovat ze všech nových nejvíce. Válka je dokonána, jde se domů. Ještě je ale rozhodně o čem vyprávět. (12.07.2017)

Vynikajúce zavŕšenie vynikajúcej trilógie. Je to tak excelentne zrežírované (každý záber premyslený) a príbehovo a emocionálne silné, že ani nevadí, keď si scenár párkrát pomôže náhodou či idiotsky konajúcou postavou (ľudskou, samozrejme). Mám rád filmy, ktoré nemusia tlačiť na akčnú pílu, aby mali neustále tempo a napätie, a triky v nich pokorne slúžia príbehu a neprehlušujú dej. (03.08.2017)

Neviem sa rozhodnút, či je lepší prvý diel alebo tretí. Každopádne sa jednu o fakt vydarenú trilógiu, ktorá si drží úroveň celý čas. Znova ma bavil Ceasar, opice, príbeh, ale hlavne Woody Harrelson, ktorému to neskutočne sadlo v roli plešatého nesympatického hajzla, proti ktorému by ste nechceli isť. Musím ale priznať, že ma trošku sklamala akčná stránka. Na to že sa tretí film vola Vojna o planétu opíc, moc tej vojny tu teda nie je. Akčných scén by som privítal viac (finále je ale fajn) a tak trochu to drhne v tempe, no ma to aj svoje plusy a to tie, že Matt Reeves sa vie povenovať aj emociam a postávam. Pekný záver trilógie, ale ja chcem pokračovanie. 89% - 4* (17.07.2017)

To jsem vždycky chtěl, aby z planety opic někdo udělal rodinnej film... Paradox je, že zatímco opičáci měknou a keců maj víc než bába na přepážce, zabít je rovná se nadlidskýmu úkolu. Místama jsem měl pocit, že kdyby se Píčáci bitkovali mezi sebou, budou všichni vítězové. Animace supr, ale to je v dnešní době samozřejmý jako fronta v Tescu, takže pochválit můžu leda tak slibnej a poutavej začátek, po kterým to ale bohužel nabralo takovej směr, že jestli bude nějakej další díl, tak asi malovanej. (08.08.2017)

Matt Reeves má do kvalitního režiséra či scénáristy velmi daleko a snímkem War for the Planet of the Apes, který nesahá Boullemu znamenité předloze ani po kotníky, své neumětelství opět potvrdil. Těšil jsem se na brutální opičí řezničinu, jenže Reeves mi místo toho naservíroval značně okoralé veganské tofu, kde přísnější měřítko snese jedině peprnější prolog. Za pochvalu stojí práce na VFX, kdy zejména opice zaujmou svou neskutečnou realističností, ale co je to platné, když se příběh plazí vpřed doslova šnečím tempem. Vágní chararkterizace postav, přestřelená stopáž či všudypřítomná unylost bohužel vyústí ve skutečnost, že pár hodin po projekci už vám na War for the Planet of the Apes zůstane v hlavě pouze mlhavá vzpomínka. Škoda promarněného potenciálu, jelikož tato divácky vděčná látka by si určitě zasloužila důstojnější zpracování. Jedna hvězda. (12.07.2017)