Vojna o planétu opíc

// První westernová půle evokovala pocit, že je to to nejlepší, co jsem na plátně kdy viděl. Zimní The Last of Us vibe, na kterej se potom napojí Gladiátor, přičemž vše dorazí Ape-calypse Now, to pak celý ještě umocnilo. Hudba jak od Morriconeho, postavy vytažený z řecký tragédie. A při závěrečných titulcích mráz v zádech. Tomu říkám stará škola. Těším se na Batmana. War for the Planet of the Apes - 100 % (13.07.2017)

Matt Reeves má do kvalitního režiséra či scénáristy velmi daleko a snímkem War for the Planet of the Apes, který nesahá Boullemu znamenité předloze ani po kotníky, své neumětelství opět potvrdil. Těšil jsem se na brutální opičí řezničinu, jenže Reeves mi místo toho naservíroval značně okoralé veganské tofu, kde přísnější měřítko snese jedině peprnější prolog. Za pochvalu stojí práce na VFX, kdy zejména opice zaujmou svou neskutečnou realističností, ale co je to platné, když se příběh plazí vpřed doslova šnečím tempem. Vágní chararkterizace postav, přestřelená stopáž či všudypřítomná unylost bohužel vyústí ve skutečnost, že pár hodin po projekci už vám na War for the Planet of the Apes zůstane v hlavě pouze mlhavá vzpomínka. Škoda promarněného potenciálu, jelikož tato divácky vděčná látka by si určitě zasloužila důstojnější zpracování. Jedna hvězda. (12.07.2017)

Dneska lze narazit na inteligentní opici v podstatě pouze ve třech případech. Při tom prvním se ráno proberete z kómatu, v hubě tenisák, jazyk zralý na oholení, přičemž vám ta mrcha vám sedí za krkem, mlátí vás z obou stran do spánků, v pravidelných intervalech se vám nakloní přes rameno, napálí pěstí na solar a tím svým „Uu – uuu – uuuu –uu“ či znakovým strkáním si prstu do krku vás nutí jít se vyblít. Inu, nic moc s tím nenaděláte, tudíž jen přivřete oči před mučivým světlem, rezignovaně pokrčíte rameny, zarazíte mezi ně hlavu, protože by vám při prudkých pohybech mohl tou prasklinou uprostřed čela vypadnout mozek, po sté si slíbíte, že už nikdy nebudete tak chlastat, no a odeberete se na hajzl jí poslechnout, aby co nejrychleji zmizela. V případě druhém se ráno proberete z kómatu, v hubě tenisák, jazyk zralý na oholení, přičemž ta mrcha leží vedle vás, čumí na vás jak na svatý obrázek, zasněně vzdychá, dělá kudrnaté oči a škemrá, jestli si to ještě náhodou nechcete zopáknout. Inu, i tady jste dost v prdeli, tudíž jen zhnuseně přivíráte oči před tou „nádherou“, jste vděčný za to milosrdenství, že si nic nepamatujete, hodíte přes to radši deku, po sto prvé si slíbíte, že už nikdy nebudete tak chlastat, protože bez lihu byste si na své důstojnosti takový šrám nezpůsobili ani po pětiletém půstu, kosu hodíte hned a na místě, abyste ji řádně odpudili a ona co nejrychleji zmizela, a odeberete se na hajzl strčit si pro jistotu péro do Alpy. Třetí případ je asi nejhumánnější a na hajzlu nutně skončit nemusíte. To se takhle ráno probudíte po vydatném osmihodinovém neříhavém spánku, kdy jste šli večer do postele jako slušný člověk sám, v deset a po sklenici teplého mléka, no a pustíte si videjko. Ač jste podle přívěsu očekávali patetický, rektobolný a močopudný sračkol o týrání ubohých primátu, nakonec zjistíte, že vás z toho až tolik nenatahuje, je to krásně natočeno, Endy Serkis uvnitř šimpanzího šachisty zase glumuje ostopéro, Vůdy je jako velitel opičí Osvětimi náležitě démonický a nehumanoidní a docela příjemně akčně to odsejpá. Sice nejprostodušší díl z novodobé série, nicméně veskrze snesitelný a kufr vám to rozhodně neobrátí. Doufám, že v dalším dílu už konečně opičky začnou týrat toho slizáka Čarltna Hestna! (18.10.2017)

Čtyři z lásky k Caesarovi a z respektu k odvaze Matta Reevese natočit film, který do značné míry stojí na tichu, gestech a pomalosti. Snaha neuspěchat vyvrcholení trilogie bohužel vede k tomu, že ho film naprosto zaspí. Chybí tu silný protihráč ráže Koby (však ho také film musí v některých chvílích vyvolávat alespoň jako přelud), Woody Harreleson je hodně panákovitý, taková snadná šablona, light verze plukovníka Kurtze zbavená skutečných démonů. Úvodní část strhující i díky invenčnímu minimalismu Michaela Giacchina a Seresinově detailní kameře s proměnlivou hloubkou pole, prison break druhá polovina se bohužel vleče, chybí jí energie i nosné dilema. Samotné rozuzlení je sice nápadité a v klíči celé trilogie, ale slibovaná ape-pocalypsa není ani zdaleka tak osudová a zdrcující, jak by si trilogie nápaditě přenášející humanitu na opice zasloužila. Triumfem je tak jen neskutečně detailní a precizní animace / herectví všech zúčastněných. Lehké zklamání. [70%] (12.07.2017)

Třetí opičí příběh z nastavené laťky rozhodně neklesá a představuje tak důstojné zakončení téhle (pro mě trochu překvapivě) povedené trilogie. Osudovost je cítit ve vzduchu, a i přes všechny útrapy, které komunitu lidoopů v čele s charismatickým Caesarem potkávají, je tak nějak patrné, že se čas lidí chýlí ke konci. Právě tahle atmosféra udrží pozornost i v první polovině, která je nečekaně pomalá a rozvláčná, aby připravila pozice pro očekávaně epický závěr. Z poslední třetiny sice možná šlo vytřískat trochu víc, přesto se okradeni cítit nebudete a takhle komplexní zážitek blockbustery obvykle nenabízejí. Pro fanoušky předchozích dílů samozřejmě povinnost a kdo se bál, že tomuhle ambicióznímu oprášení legendy dojde časem dech, může být v klidu. Opice jedou! (16.08.2017)