Klub výtržníků

Jeden z těch filmů, kde jsem čekala a čekala a čekala, ale byla jsem neustále mezi mladou elitou někde v oxfordské hospodě, poslouchala jejich někdy rádoby intelektuální řeči, ale těch opačných a trapných keců tam bylo rozhodně víc a já se nudila taky čím dál víc. Dobrý potenciál Posh, který podle mě měl, se podařilo dokonale zabít. Ani pár světlých momentů a celkem povedená atmosféra mě nenadchla natolik, abych zvedla hodnocení a dát si repete mě rozhodně neláká. (02.02.2015)

Zhlédnuto hlavně kvůli zajímavému obsazení nadějných mladých anglických herců (Sam Claflin, Max Irons). Už od začátku bylo jasné, že tenhle klub bude jenom pro bohaté mladíky, kteří si myslí, že s penězi si můžou koupit všechno. Jakmile se film přehoupl do druhé půlky, kde se v podstatě až do konce odehrával v jedné místnosti, tak to nabralo obrátky. A mě bylo při sledování pořád víc a víc špatně z toho, jak se původně "nevinná" večeře zvrhla. 3* (13.01.2015)

Suma sumárum by se film dal okomentovat takto: zdlouhavý nezáživný začátek o ničem a nabitý konec, do kterého narvali celý příběh v nesmyslně krátké době.Tato původně divadelní hra v sobě má určitě dobrý příběh, který bohužel ve filmovém zpracování ztrácí jakoukoliv gradaci a napětí. Nesmyslná hodina o ničem směřuje spíš na teen americký film, dialogy o alkoholu a sprostá slova nijak nenadchnou. V posledních 20 minutách film graduje a naopak nesmyslně rychle končí. Díky konci přidávám hvězdičku, protože jsem se dočkala částečné satisfakce za hodinu o ničem a celkem slušných hereckých výkonů. (15.03.2018)

Katarze je velice silná a vyvrcholení má grády. Škoda jen, že si předtím musíme protrpět zhruba hodinu a půl, než se začne něco dít. Nejspíš se projevuje, že příběh je původně psán jako divadelní hra, neboť mi něco říká, že na "prknech, která znamenají svět" by tahle šílená story partičky rozmazlených hejsků nemusela působit až tak rozvláčně a mohla by tak vyvolat mnohem lepší zážitek. Příběh není špatný, jen se pro film moc nehodí. (14.03.2018)

„V pokoji mám láhev tequilly, kdyby ses třeba chtěla zastavit.“ – „Nechci strávit další tři roky tím, že se budu vyhýbat klukovi, se kterým jsem šukala týden před prvákem.“ Počáteční zdánlivá pohoda by diváka skoro nechala v domnění, že se nebude dít nic vážného. Avšak od okamžiku zabydlení se v restaurační místnosti začne atmosféra nenápadně, pomalu ale jistě houstnout, a jeden z hlavních hrdinů brzy nenechá nikoho na pochybách, že se tenhle bujarý večer pořádně zvrtne. A jakože tahle párty byla s každou minutou čím dál větší síla, a já byl napjatý, do jakého stavu to všechno dospěje. Tvůrci se však drželi ještě docela při zemi, což je ve výsledku možná i škoda, protože z publika mohli dostat podstatně víc emocí (ne že by jich ve mně osobně i tak nevyvolali vcelku dost). I konec mohl být drsnější a drtivější, přesto závěrečné kroky jedné z postav a její výraz člověka také nenechají úplně v klidu. Při sledování filmu divák dostane snobství, aroganci, pocit nadřazenosti/výjimečnosti, touhu po obdivu, kolektivní šílenství a vinu, to vše vyvolávající znepokojení. A za mě to budou slušné 4*, přestože potenciál snímku byl vyšší. (02.02.2015)