Creed

Minulý týden jsem zhlédnul Southpaw a přestože se snažil být v rámci žánru inovativní a z hlavního hrdiny dělal vypatlaného rebela bez příčiny, nikoliv tradičního intelektuálního Mirka Dušína s příčinou, nevytáhl to přes tři hvězdy, protože snad neexistuje větší normovaná nuda v žánru "sportovní drama" než boxerské filmy, které mají nalinkovaný děj od prvního upoceného skoku přes švihadlo až po závěrečný pravý hák zaručující "nečekané" a "dojemné" vítězství formou KO nad démonizovaným protivníkem, který zpomaleně slítne na zem s mohutným výflusem zředěného kečupu. O týden později nebylo na co čumět, porno se jevilo jako jasná volba, ale nebyla nálada, tak jsem si bez sebemenších informací o projektu pustil toho "skvělého" a "dojemného" Krýda, abych po dvaceti minutách totální nudy v úžasu zjistil, že jde o vykopání té nejnudnější boxerské mrtvoly z hrobu v podobě Rokyho, který ty roky zastavit skutečně nedokázal, takže by mohl alespoň jako senilní důchodce přestat předstírat, že je uznávaná boxerská kapacita a uvědomit si, že ho do té síně slávy světového boxu uvedli jen jako špatný vtip, ne za sportovní výkony v zinscenovaných zápasech. Celou hodinu jsem tedy přetrpěl ta ohavná klišé v podobě přesvědčování polodementního trenéra, aby ho trénoval, ty milionkrát viděné pokusy o sbalení nějaké nedostupné frndy, která mi byla u prdele stejně jako to, jestli si hlavní postava romanticky zašuká s postiženou holkou za zvuku piána, abych si sentimentálně pobrečel u té dojímavé ejakulace, všechny ty ubohé vzpomínky postav odkazující na kreténské boxerské braky ze 70. a 80. let, na které může v 21. století nostalgicky vzpomínat jen naprostý degen nebo Stallone. Zkrátka a dobře, po hodině jsem to vypnul naprosto znuděn a odmítal sledovat další hodinu a půl "trnité" cesty Krýda za finálním vítězstvím v děsně vyrovnaném zápase, za zvuku trumpet vidět jak mu zvedají pinďour nad hlavu, to vše za dozoru a (de)mentorství nesmírně pyšného Italského osla. Pokud snad Krýd prohrál drtivým způsobem a skončil na vozejku, holka s nim odmítla chodit a roztáhla jeho protivníkovi za perfektní výkon a prémie za vítězství, Italský osel z toho všeho dostal infarkt a těsně před koncem někdo v aréně odpálil bombu a všechny zabil, takže žádné podělané pokračování nehrozí, nechť mě kdokoliv kontaktuje do pošty, pak ten film možná dokoukám. (26.01.2016)

Kratičké, leč stále skvělé pokračování příběhu o Rockym a jeho stárnoucím životě, který je nesmírně rozmělněné spoustou utahané vaty o Creedovi, který vůbec nikoho nezajímá. Ne proto že je v sérii filmů "o Rockym", ale proto že Creedův příběh postrádá drama, jeho postava charisma, a jeho představitel schopnosti. Tedy vyjma schopností v ringu, protože ustát boxerské záběry natočené na jeden záběr není asi žádná sranda - a nutno uznat že díky tomu vypadají výrazně lépe, než zběsilý střihový bordel v Rocky Balboa. Předchozí díl je krom těch zápasů lepší úplně ve všem... ale i tak, pořád se to dá bez problémů brát jako další část bez nadsázky největšího příběhu mezi sportovními filmy. 6/10 (09.01.2016)

Stojím si za tím, že tahle série měla definitivně skončit před deseti lety nostalgickou "šestkou", které se povedlo parádně, s výpomocí starých známých postav, navázat na formální a především pocitové ladění prvních čtyř filmů. Creedovi se to bohužel nepovedlo. Příběh není špatný, v charakterovém světě své slavné dějové značky naopak hezky stmeluje dvě boxerské generace a potěší svým existenciálním přesahem, který staví ring a boj do stínu osobního života a výborně načrtnutého vztahu Creeda juniora se stárnoucím (už definitivně) italským hřebcem. Ale přesto pro mě není ničím víc než nadbytečnou variací na nechutně ohrané příběhové schéma, které zkrátka ničím nepřekvapí, a nezachrání ho ani skrz na skrz průměrný režijní dotek, ani láskyplně tlukoucí srdíčko Rockyho Balboy, kvůli kterému celou sérii tak milujeme a respektujeme. Coby motivační song o buldočí vůli byla jednička nepopsatelně účinnější a dojímavější, jako strhující přímočaré drama o cestě za zadostiučiněním proti zdánlivě neporazitelnému nepříteli byla čtyřka emocionálnější a fyzicky mnohem hmatatelnější. Creed by chtěl být zřejmě obojím, ale daří se mu na úplně jiné, nenápadnější frontě - za zavřenými dveřmi, při vzájemných dialozích dvou postav, které jsou opravdu tím jediným, co má tu moc vynést tenhle film z prachu zapomnění. A alespoň za to mu děkuji... (30.12.2015)

Ryan Cogler je nadané dítě. Člověk se na tu jeho třeskutou naivitu skoro nechce zlobit, když vidí, jak velkými skills (zejména) kameramana je podložená, ale faktem je, že Creed je spíš nezáměrná infantilní komedie než boxerské drama. Největší naději na emancipaci vzbudí ve chvíli, kdy zhruba veprostřed vytáhne neskutečně hustej one take fight, ale svou klopýtavou pouť pak místo nalezení vlastního odkazu zakončí lopotným retrem ve fotrových trenkách. Sly je jediná kotva, jinak se to celé Cooglerovi rozpadá do lopotně vystavěného vyprávění a panákovité hlavní postavy, která musí zařvat, aby "udělala drama". Maybe next time, yo. (07.01.2016)

Športová dráma pevne sa držiaca osvedčenej dejovej schémy, dokonca by som povedal, že jemne vykráda sama seba (Rocky1,2 - vzťah Rocky/Mickey vs. Adonis Creed/Rocky). Máme tu starnúceho trénera, ktorý najskôr nechce trénovať, ale nakoniec si to rozmyslí, potom tu je mierne nevyrovnaný ale talentovaný mladíček, je tu láska s problémami, konflikt medzi trénerom a žiakom a samozrejme vyhrotené zápasové finále. Čiže snímok v mnohých smeroch neprináša nič nové, na druhú stranu je však aspoň natočený divácky atraktívnym spôsobom, ktorý navyše dokázal pomerne úspešne vyťažiť aj z celkovej všeobecnej smutnej nostalgie okolo postavy Rocky Balbou. Čas sa nedá zastaviť, pričom v tomto filme to bolo skoro na každom kroku hmatateľné, to je pre mňa zároveň aj tá najlepšia vec na filme. 70/100 (25.02.2016)