Creed

"Trénujeme, abysme vyhráli, ne se nechali zabít." Zbloudilá spermie Apollo Creeda vyrostla ve velkého černého kluka a jak už to v americkém snu bývá, hned druhý zápas v ringu si zaboxovala o titul mistra světa. Já proti tomu nic nemám, neboť koučující Rocky nemá k sarkastické poznámce daleko, ale je na to bohužel sám. Navíc všichni boxeři jsou jako ze života - plni filozofických mouder a to se skousává trošku hůř. I ty slepice najednou běhaly nějak pomaleji a trénink neměl pořádnou šťávu, ale kdybych napsal, že mi setkání s Rockym nebylo příjemné, tak bych si studem musel celý týden vytírat zadnici s nasazenými boxerkami. (06.06.2016)

Tyhle filmy mám rád a málokdy mne zklamou. Příběhově klasická pohádka ovšem bohužel bez emocí, tedy Southpaw v tomhle ohledu zvítězil. Jordan sympaťák, Stallone kamarádský a souboje na jeden záběr téměř bez střihu dech beroucí, škoda, že byly pouze dva, ale za to slušně dlouhé i adrenalinové. Nenudil jsem se. 75% (28.12.2015)

Minulý týden jsem zhlédnul Southpaw a přestože se snažil být v rámci žánru inovativní a z hlavního hrdiny dělal vypatlaného rebela bez příčiny, nikoliv tradičního intelektuálního Mirka Dušína s příčinou, nevytáhl to přes tři hvězdy, protože snad neexistuje větší normovaná nuda v žánru "sportovní drama" než boxerské filmy, které mají nalinkovaný děj od prvního upoceného skoku přes švihadlo až po závěrečný pravý hák zaručující "nečekané" a "dojemné" vítězství formou KO nad démonizovaným protivníkem, který zpomaleně slítne na zem s mohutným výflusem zředěného kečupu. O týden později nebylo na co čumět, porno se jevilo jako jasná volba, ale nebyla nálada, tak jsem si bez sebemenších informací o projektu pustil toho "skvělého" a "dojemného" Krýda, abych po dvaceti minutách totální nudy v úžasu zjistil, že jde o vykopání té nejnudnější boxerské mrtvoly z hrobu v podobě Rokyho, který ty roky zastavit skutečně nedokázal, takže by mohl alespoň jako senilní důchodce přestat předstírat, že je uznávaná boxerská kapacita a uvědomit si, že ho do té síně slávy světového boxu uvedli jen jako špatný vtip, ne za sportovní výkony v zinscenovaných zápasech. Celou hodinu jsem tedy přetrpěl ta ohavná klišé v podobě přesvědčování polodementního trenéra, aby ho trénoval, ty milionkrát viděné pokusy o sbalení nějaké nedostupné frndy, která mi byla u prdele stejně jako to, jestli si hlavní postava romanticky zašuká s postiženou holkou za zvuku piána, abych si sentimentálně pobrečel u té dojímavé ejakulace, všechny ty ubohé vzpomínky postav odkazující na kreténské boxerské braky ze 70. a 80. let, na které může v 21. století nostalgicky vzpomínat jen naprostý degen nebo Stallone. Zkrátka a dobře, po hodině jsem to vypnul naprosto znuděn a odmítal sledovat další hodinu a půl "trnité" cesty Krýda za finálním vítězstvím v děsně vyrovnaném zápase, za zvuku trumpet vidět jak mu zvedají pinďour nad hlavu, to vše za dozoru a (de)mentorství nesmírně pyšného Italského osla. Pokud snad Krýd prohrál drtivým způsobem a skončil na vozejku, holka s nim odmítla chodit a roztáhla jeho protivníkovi za perfektní výkon a prémie za vítězství, Italský osel z toho všeho dostal infarkt a těsně před koncem někdo v aréně odpálil bombu a všechny zabil, takže žádné podělané pokračování nehrozí, nechť mě kdokoliv kontaktuje do pošty, pak ten film možná dokoukám. (26.01.2016)

Sly predviedol jedno z najpokornejších rozhodnutí svojej kariéry. Pred takmer 40. rokmi vytvoril kultovú postavu a ako režisér, scenárista, producent a herecká hviezda, ju naprieč desaťročiami dohnal k dokonalosti (a k piatim pokračovaniam). Hoci už je temer sedemdesiatnik, v Expendables ukázal, že na to stále má a tým pádom by zvládol ešte aspoň jeden návrat ako Rocky Balboa. Čo urobí namiesto toho? Naberie imidž zostarnutého chlapa majúceho najlepšie roky bez debaty za sebou, navždy opustí myšlienku návratu do ringu a radšej začne trénovať novú generáciu a ponúkať jej životnú stabilitu, ktorej ho naučilo 39 rokov strávených v ringu a živote, plných fenomenálnych výhier, i smutných prehier. Navyše sa novým hrdinom stáva syn jeho najúhlavnejšieho soka v ringu (a následne paradoxne najlepšieho priateľa), ktorého v štvorke doslova na smrť utĺkol šialený Ivan Drago. Od Slya to bol ohromný ústupok a dôkaz, že to má v hlave zrovnané a vie potlačiť svoje ego. To, čo urobil, si treba vážiť, pretože svoju najobľúbenejšiu a najznámejšiu postavu v Creedovi poslal na cestu, z ktorej je nemožné vrátiť sa naspäť ako boxer, pretože to už by mu ozaj nežrali ani najväčší fanúšikovia. Sly proste dokázal zostarnúť s gráciou, čo sa nepodarí každému. Film je veľmi fajn, od prirodzených dialógov a hereckých výkonov, až po pôsobivú atmosféru starej dobrej Philadelphie. Vtipy fungovali, dojemné scény boli nakrútené citlivo a pri Rockyho mentorovaní sa vám objaví slza v oku. Bohužiaľ, z deja nepochopiteľne miznú kľúčové scény s mamou a frajerkou (s diagnózou, ktorá má len jeden koniec - a happyend to nie je). Prečo sme s nimi nevideli rozlúčkové scény? Čo sa stalo v hotelovej izbe v Anglicku? Ako dopadol Rockyho „boj“? Tieto scény mi vo finálnej verzii chýbali. Napriek tomu je Creed skvelý film. Užite si ho. (01.12.2016)

Stojím si za tím, že tahle série měla definitivně skončit před deseti lety nostalgickou "šestkou", které se povedlo parádně, s výpomocí starých známých postav, navázat na formální a především pocitové ladění prvních čtyř filmů. Creedovi se to bohužel nepovedlo. Příběh není špatný, v charakterovém světě své slavné dějové značky naopak hezky stmeluje dvě boxerské generace a potěší svým existenciálním přesahem, který staví ring a boj do stínu osobního života a výborně načrtnutého vztahu Creeda juniora se stárnoucím (už definitivně) italským hřebcem. Ale přesto pro mě není ničím víc než nadbytečnou variací na nechutně ohrané příběhové schéma, které zkrátka ničím nepřekvapí, a nezachrání ho ani skrz na skrz průměrný režijní dotek, ani láskyplně tlukoucí srdíčko Rockyho Balboy, kvůli kterému celou sérii tak milujeme a respektujeme. Coby motivační song o buldočí vůli byla jednička nepopsatelně účinnější a dojímavější, jako strhující přímočaré drama o cestě za zadostiučiněním proti zdánlivě neporazitelnému nepříteli byla čtyřka emocionálnější a fyzicky mnohem hmatatelnější. Creed by chtěl být zřejmě obojím, ale daří se mu na úplně jiné, nenápadnější frontě - za zavřenými dveřmi, při vzájemných dialozích dvou postav, které jsou opravdu tím jediným, co má tu moc vynést tenhle film z prachu zapomnění. A alespoň za to mu děkuji... (30.12.2015)