Creed

Creed do série neprináša nič, čo sme už nevideli, ale to je absolútne v poriadku. Recykluje staré nápady, dáva ich do moderného odevu a miestami vhodne vsádza na nostalgiu. Do do toho však pridáva romantickú dejovú líniu, bez ktorej by sa diváci síce zaobišli, no hlavný hrdina zjavne nie. Našťastie ale pri nej Coogler vôbec netlačí na pílu a odbije ju tak rýchlo, ako sa len dá. Záverečný súboj stál za to a chémia medzi Rockym a mladým Creedom je uspokojivá. Na pokračovanie s Dragom sa už teším. (07.11.2018)

Jsou filmy a filmové série, ke kterým se divák rád vrací, které jsou srdeční záležitostí a jejichž hlavní postavy natolik zlidověly, že nám ani nepřijde, že jsou fiktivní. Jsou takové filmy, které si nás získaly v minulosti a nepustily nás ani po letech. Dokonalým příkladem je Rocky a všechna jeho pokračování, včetně snímku z roku 2006, kde legendární boxer Rocky Balboa definitivně pověsil boxerské rukavice na hřebík. Jednalo se o krásnou a téměř dokonalou závěrečnou tečkou za úspěšnou rohovnickou ságou. Jenže o 9 let později přišli tvůrci s počinem, který oživuje hned dvě legendární postavy z původní série, tedy Rockyho a Apollo Creeda, resp. jeho nejmladšího potomka Adonise, jenž po svém otci zdědil srdce bojovníka a lásku k bojovému sportu. Film Creed jsem očekával s mírnou nedůvěrou, obával jsem se lacinosti či pošlapání důstojného šestého dílu a celkově hexalogie, na níž volně navazuje. Obavy byly zbytečné. Příběh sám o sobě je poutavý a na poměry žánru poměrně silný, čemuž nejvíce napomáhá vztah mezi stárnoucím šampionem a trenérem Rockym a mladou zápasnickou krví Adonisem. Fanouška série musí potěšit nejen použití záběrů ze starých dílů a zmínky o postavách, které v nich účinkovaly, ale také vkusné zakomponování původní hudby, jež pokaždé prozáří každou scénu, v níž zazní. Zde si můžeme pouze postesknout, že je jich poskrovnu. Tréninkové sekvence tradičně nemají chybu, byť nepřekonávají ty nejlepší z prvního až šestého dílu. Potěší také prostředí Philadelphie, romantická linie mezi mladým Creedem a Biancou, ovšem nejvíce divácké a fanouškovské srdce zasáhne onemocnění Italského hřebce, které je dle mého názoru neskutečně skvěle natočené a nejen v této pasáži snímku předvedl Sylvester Stallone brilantní herecký projev, který si zasloužil oscarové ocenění (i jako poděkování za stvoření dvou kultovních postav, které neodmyslitelně patří do světa kinematografie a jsou takřka světovým filmově-kulturním dědictvím). Mírnou obavu jsem měl rovněž z charisma hlavního hrdiny, avšak brzy mě přesvědčil, že kouzlo osobnosti Michael B. Jordan má a je důstojným následovníkem Carla Weatherse. Potěšení se dostavilo také při sledování finálního duelu, jenž je parádně nasnímán a v mnoha pasážích působí vskutku boxersky, což se ne u všech dílů Rockyho dá říci. Zejména poslední kolo za tónů notoricky známé melodie a samotný výsledek střetnutí mě potěšil, včetně oněch několika málo slov, které zazněly mezi oběma soupeři, ovšem také z úst Rockyho. Pro mne je Creed za jasných 5*, Stallone u mě vyhrává Oscara pro herce ve vedlejší roli a snímek Ryana Cooglera si nachází své zasloužené a čestné místo v sérii Rocky, byť nejde o přímé pokračování, ale spíše o jakýsi spin-off. P. S. Rocky, Adonis a Bianca sledující v televizi Skyfall je další ze záběrů, který potěší. :) (04.03.2016)

Posledná únosná rana, ktorú Rocky dostal a z ktorej by sa už nemal postaviť. Ako podanie žezla mladému boxerovi fajn, ale nič viac. Nie je to tak milo nostalgické ako predošlý Rocky Balboa (2006) a aj preto verím, že v ďalších dieloch už bude iba Creed a Rocky nad ním bude držať ochrannú päsť z hora. 50% (07.01.2016)

Tyhle filmy mám rád a málokdy mne zklamou. Příběhově klasická pohádka ovšem bohužel bez emocí, tedy Southpaw v tomhle ohledu zvítězil. Jordan sympaťák, Stallone kamarádský a souboje na jeden záběr téměř bez střihu dech beroucí, škoda, že byly pouze dva, ale za to slušně dlouhé i adrenalinové. Nenudil jsem se. 75% (28.12.2015)

Nečekal bych jakou vlnu nostalgie dokáže Creed vzedmout, ale Rocky je pro několik generací srdeční záležitostí, včetně té mé, takže nějaké to zamáčknutí slzy je na místě. Nejklasičtějšímu příběhu na síle nic neubírá, když se umí podat a se Slyem na vedlejší koleji není prostě co vytknout, nostalgická radost. (28.01.2016)