Nezlomný

Úctyhodný životní příběh, který si jistě zasloužil zfilmovat. Alespoň jsem zase moudřejší a v hlavě mám o jednoho hrdinu navíc....bohužel si ten statečný pán, který na konci filmu běží s olympijským ohněm ve svých 80. letech, zasloužil lepší vyprávění. Filmu chybí nějaký šmrnc, atmosféra, dojemnost, větší jiskra...celé to vypadá dobře, ale ve výsledku to ve mně nic nezanechalo....škoda. (15.08.2015)

Kdo by to byl řekl že mě Unbroken bude bavit mnohem více než přeceňovaná Imitation Game. Se soudy typu, o tom jak se z Angeliny stává ženská verze Clinta Eastwooda, bych zatím počkal. Nicméně přesto si myslím že svou prvotinu zvládla solidně. Za nejlepší část filmu považuji boj na moři. Fakt že se jedná o dalšího neporazitelného Američana, kterého nezlomí nic a nikdo se mě dařilo úspěšně ignorovat. Množství patosu se tentokráte dostavilo jen v nezbytně menším množství, takže tleskám. 70% (30.03.2015)

Fragmentálně dobré (Deakinsova kamera, ale vlastně i jednotlivé scény by samostatně působily ok), jako celek uondaná tragédie bez ksichtu. Válečný film ze staré školy, u kterého se jakékoliv city k hlavnímu hrdinovy hledají těžko - definovaný tím, že je ital, nezajímá diváka celých 130 minut. Příchod flashbacků je vidět půl minuty předem, scény jsou buď příliš krátké nebo příliš dlouhé, jejich společným znakem však je, že nic nikam neposunou. Louis je během filmu provlečen různorodým utrpením, aniž by to zanechalo nějaký pocit, nebo alespoň nenudilo. Repetetivní lehce podprůměrná nuda, jejíž největší nedostatky vyplynou při srovnání s podobnými filmy (např. Boylovými několika hodinami a jedním kamenem). Vlastně se mi zdá, jako kdyby někdo bez talentu, touhy něco říct, schopnosti inovace a kombinace velmi schopně napodobil scény jiných filmů a pak je učebnicově poskládal. Svým způsobem je to mnohem horší než většina špatných filmů. Angelina to celé zvládla bez chyb a zároveň strašně špatně. (16.04.2016)

Zamperinimu bych za jeho nezdolnost dala plný počet, Angelině bych stěží udělila tři. Jako režisérka je totálně neinvenční, režíruje film jakoby ho točila v padesátých letech, ale ani zdaleka se nepřibližuje tehdejší emotivnosti. Spíš ten velkolepý příběh sráží do kolen a to i unylou hudbou. Nedokáže natočit dramatickou nebo dojemnou scénu. Úplně jí chybí smysl pro vykreslení postav - probohy, on se tam najednou objeví v koncentráku Phil na jednu jedinou scénu a pak o něm padne zmínka až v závěrečných titulcích. To ho tam Japončíci dovezli jen, aby Louise potrápili a pak na Phila všichni zapomněli? ____ A ten souboj nepoddajného Louise a jeho japonského věznitele podala ve skutečnosti jako sado-maso homosexuální romanci. Furt jsem čekala, že si ho jednou v noci vytáhne z lágru do své velitelské ložnice a něžně se s ním pomiluje. Vždyť i ten herec vypadá v obličeji jako holka! ______ Angelině nebylo trapné sáhnout ani po tak provařených metaforách, jako je vzpomínka na běh ve slunci, ve chvíli, kdy ubitý Louis málem vypouští duši. Téměř nechala japonského sadistu rozbrečet se před celým zajateckým táborem - tak to by se určitě v reálu stalo - a opět mu na tvář svítí oslňující slunce. Prostě v těch finálních scénách už zobrazila jednoznačný kýč. _____ SHRNUTÍ: Hanba ti, Angelino, že jsi takhle zprasila příběh neskutečně statečného muže. (30.09.2018)

Prachsprostý oskarový kalkul jedné herecké a nyní i režisérské diletantky, která dostala chuť na zlaté kovové dildo, tak si vyhlídla nejsilnější příběh na trhu, který by sterilně vysrala na plátno, aby díky tomu příběhu, nikoliv své kvalitě, mohla být odměněna a pěkně si tou zlatou palicí vyprstila ego a Pittův svěrač. Chápu, že po těch všech velkofilmech (jeden brak), které už stihla natočit, získala pocit jistoty v režisérských kramflecích, ale vzít si za rukojmí námět, který by v rukou schopného režiséra i drtil koule, to je prostě na hovno, hlavně pro toho chlapa, o kterém to celé je. Nevím, co na té rozvleklé nudě popisující něco extrémně zajímavého mám vlastně hodnotit, protože jak sportovní část, část o ztroskotání, tak i o zajetí působí jako parodie na ty desítky filmů, které měly příběhově obsaženou jen jednu část a přesto dokázaly být zábavnější. Zrzavý a špatně hrající Angličan O'Connell představující Italo-Američana s čerstvě nabarvenou palicí na svítivě černou, působí pod taktovou Angelínky jako zmutovaný Mirek Dušín, kterého na jeho trnité cestě za Nezlomením a Neposráním provází ještě větší Mirkové Dušínové (Američané), aby se pak Polozlomen a Poloposrán zastavil u někoho, kdo má být drsně fanatický, degradovaný japonský důstojník a velitel tábora, frustrovaný z prohrávané války a jeho vlastní nejistoty, a přitom celou dobu navozoval dojem jen nebohého teenagera, pravděpodobně buzny, s neuspořádanou orientací. Ovšem, jestli to nebyl režijní záměr, stejně jako ta cca. hodina na moři plná nudy, která měla pravděpodobně dostat diváka do duše mužů v beznadějné situaci, kteří přitom od první minuty až po druhý měsíc neprojdou výraznější psychologickou proměnou, krom toho, že se jednou pomodlí. Nebavilo mě na tom nic, ale Američané si jistě pošmáknou, protože ačkoliv Angelínka nedokázala navodit žádnou psychologii, atmosféru a pocit, že sledujeme neskutečný životní příběh. Patosu, klišé, sentimentu a patriotismu tam nasrala jak jen to šlo, za což se dnes Oskary dávají, nebo ne? 40% (24.01.2015)