Une promesse

Alanův hlas mohu poslouchat kdykoliv a kdekoliv, působí na mě pokaždé zvláštním a příjemným magickým kouzlem. Se scénářem to bylo už horší a to je moc velká škoda, protože Une Promesse měl potenciál daleko větší. A ta holčina, kterou jsem si původně myslela, že si jí Friedrich vezme, byla jak jeden z Renoirových obrázků. (16.12.2014)

Tento film bol takmer vypískaný. a bol určite najväčším sklamaním v Benátkach. Na žiadnej premiére sa ľudia tak nenasmiali ako na premiére tohto filme. Na tom by nebolo nič zlé, ak by išlo o komédiu. V tomto prípade však "malo ísť o romantickú drámu", ale nakoniec z toho vznikla či už chtiac či nechtiac jedna veľká paródia. Ja osobne som sa v živote v kine pri žiadnej komédii tak nenasmiala ako pri sledovaní tohto filmu. Dokonca aj teraz pri písaní tohto komentu chytám záchvaty smiechu. Od začiatku do konca máte pocit, že film robili amatéri alebo dokonca ľudia, čo nevedia ani čo je film. Kamera má epileptické záchvaty a veľmi často vám réžia ponúka prehliadku chrbtov či krkov hercov. Ani slávne herecké mená ako Alan Rickman a Rebecca Hall túto katastrofu nedokázali zachrániť a dokonca aj ich herectvo tu v konečneom dôlsedku vyznieva ako amatérske....(ale to len kvôli katastrofálnemu scenáru a réžii). No i napriek všetkému tento film vrelo OPORÚČAM, lebo také scény ako sú v tomto filme nenájdete nikde a garantujem vám, že si ich budete pamätať a smiať sa na nich do konca života :D :D Tento film jednoducho nie je dráma ale komédia. (06.09.2013)

Stefan Zweig není žádná vysoká literatura, ale jeho příběhy (mluvím hlavně o novelách) mají vždy šťávu i pointu. Jedním ze zásadních Zweigových témat je "slib", ať splněný či nesplněný (třeba již v novele Netrpělivost srdce nebo nedokončené novele Widerstand der Wirklichkeit nazývané též Reise in die Vergangenheit - podle které je právě tento film). Dalším frekventovaným Zweigovým tématem je "současnost" a její pozitivní přesah do minulosti a negativní do budoucnosti. Leconta zřejmě přitahovala témata obě a především nedefinitvní, fragmentální podoba novely "Cesta do minulosti". A zmocnil se jich skutečně kongeniálně, po zweigovsku. Dal jim šťávu, i pointa je tu, i když ne příliš originální a překvapivá (snad i zde jde "jen" o fragment). Jak by se příběh mohl vyvíjet dál? Nejspíš by vedl do perzekuce, exilu a smrti, tak jak to prožil sám Zweig... Pozn.1: Možná se tu hodí ocitovat pasáž ze Zweigovy autobiografie vydané krátce před jeho sebevraždou Včerejší svět s podtitulem Evropanovy vzpomínky": "Jedním rázem se poválečná generace brutálně emancipovala od všeho, co dosud platilo, a obrátila se zády k veškeré tradici, rozhodnuta sama vzít svůj osud do vlastních rukou, pryč od všeho minulého a jedním máchnutím se dostat so budoucnosti (překlad: RT)". Pozn. 2: Zweigovovo téma "slibu" má výraznou psycho(analytickou) hodnotu - oddalování slasti, kterou stejně není možno zcela naplnit. V současné době nejenže silb nemá žádnou váhu, ale v podstatě ani neexistuje. Řešení, které nabízí ryze česká lidová písnička platí obecně, nejen v erotickém marketingu: "Otevře mně jiná, holka roztomilá, a to ještě dneska." (26.03.2017)

Nebýt Alana Rickmana a jeho krásného hlasu, tak to vypnu po pár minutách. Ale vydržela jsem. Chyběla tomu dynamika, větší využití postav a herců (malý Otto naprosto nevyužitý, Alan to taky mohl více rozehrát) a onu romantiku si také představuji jinak než pár pohledů a doteků od hlavního páru. Nuda, šeď, nuda, trocha napětí, a opět nuda. (24.01.2022)

Bylo by to možná ještě lepší nebýt kameramana co si hraje se zoomováním víc jak pětiletý dítě co má kameru poprvé v ruce. Strašně nepřijemná kamera, u historickýho filmu dvojnásob, sotva se začínáte vžívat, zazoomuje a zatřásne s obrazem tak, aby ste si uvědomili že 'jen' koukáte na moderní dobový film. (25.09.2015)