OXV: The Manual

SPOILERY Zpočátku hodně nepřístupný film, ve smyslu vztahu k divákovi a odkrývání postupných vrstev. Sledujeme příběh vysokofrekvenční, ale citů nezpůsobilé dívky, a nízkofrekvenčního nýmanda, který city k ní překypuje, a díky tomu posadí na zadek fyziky své doby, abychom nakonec zjistili, že to zařídila Příroda, a že šlo o řízený plán, který rozjel, případně usměrňoval jiný spolužák. Jsme jen vesmírný kód, přdurčeni k tomu, co děláme? Odpověď tohoto filmu zní, ále, na to s..e pes. Hlavně že se nějak máme. Jednu chvíli mne potěšila vyzdvižení významu hudby, ale naděje brzy odpluly pryč, hudba se opět stala druhořadou, a nastoupil opět Plán. Celé mi to přišlo takové kamuflující. Jako by se to snažilo o velkou výpověď, ale tvůrci nakonec nevěděli, co vlastně chtějí říct, zda svobodná vůle ano, nebo ne, a tak to vyřešili poněkud lacině a jednoduše, aniž by se museli přiklonit na některou stranu. V celkovém důsledku jsem se z celkového vyznění cítil zmaten a odpovědi jsem nedostal. „Ale co hudba mladíku, co ta hudba?!“ (23.07.2015)

Nerozumím tak vlažnému a v podstatě ignorantskému přijetí (současných 261 hodocení a skóre 68%) této light sci-fi pecky. Opravdu tady zbylo tak málo lidí, který nebolí použítí mozku za účelem vyinterpretovat si pointu? Achjo, demence vládne nejen světem, ale evidentně už i filmem. No nic. Jedná se o film, ve kterém se pomalejším ale nezbyteném úvodu seznámíme s pravidly a mantinely daného prostředí, načež tvůrci začnou poutat divákovu pozornost objevováním nového, z čehož se vyklube něco, co možná zas až tak nové není....a hle, zjistíte, že z romantické intošárny jste šmahem v konspirační imperátorárně. Za sebe doporučuju všema deseti! (12.07.2015)

Na konci rozhodně nemohu konstatovat to samé, co se říká v závěru. Jen tiše doufám, že jsem naladěná na správnou frekvenci, kde mně přece nerozhodí fakt, že jsem občas byla zcela mimo. Ale na tu romantickou linii se dívalo přece tak krásně............ A ta chvilka s Issacem a klavírem byla kouzelná, tam jsem měla nutkání uvěřit tomu pánovi s rozhozenými notami po celém pokoji. Netuctové, příjemné sci-fíčko. (14.08.2015)

Tedy, takhle pár dní po zkoušce z metodologie a pár dní před zkouškou z filosofie si pustím zrovna tenhle film, to musí být osud :-) vskutku ideální načasování. Frequencies je žánrově těžko zařaditelný film, dalo by se říct snad sci-phi (vědecko-filosofická) romance s temně mysteriózními prvky. Druhý Věčný svit neposkvrněné mysli ale nečekejte - tohle je mnohem víc vědecké, mnohem víc filosofické a současně mnohem míň romantické, občas jsem si připadal skoro jako na přednášce. Což, abych nebyl špatně pochopen, nemyslím vůbec jako výtku. Příběh se odehrává pravděpodobně v blízké budoucnosti, v níž se lidem dá změřit jejich frekvence. Lidé s nízkou frekvencí jsou méně synchronizovaní s okolním světem (prostě mají smůlu) a současně jsou nadáni schopností empatie (emoční cítění). Lidem s vysokou frekvencí naopak příroda vychází vstříc (mají štěstí), ale zároveň "je jim to jedno" (nemají emoce). Na jedné vědecké škole pro geniální děti se setká chlapec s extrémně nízkou frekvencí s dívkou s extrémně vysokou frekvencí. Pokud se takoví dva lidé setkají a vytrvají ve své blízkosti déle než chvilku, jejich odlišné frekvence pravděpodobně způsobí nějakou katastrofu (šťastně nabitá dívka od sebe odpuzuje smolně nabitého chlapce, "nejsou si souzeni"). Chlapec se do dívky zamiluje ... a v průběhu let vymyslí způsob, jak vyrovnat své frekvence, nastolit harmonii, takže dívka získá city a zároveň bude bezpečné, aby si případně byli nablízko déle než minutu. Jenže jak je možné, že by měl chlapec s nízkou frekvencí takové štěstí, že by se mu podařilo vzepřít osudu? Nebude v tom nějaký zádrhel v podobě nebezpečných vedlejších účinků? ... No a to je v podstatě jen začátek. Ten systém, nebo dá se říct mytologie, kterou zde tvůrci vymysleli, jde ještě mnohem hlouběji a je mnohem komplikovanější. U tohoto filmu, pokud si jej budete chtít užít, mozek fakt nevypnete. Super je, jak se ten svět s každým dalším zvratem komplikuje, ale zároveň pořád tak nějak dává smysl. Navíc ani ten příběh, jenž se v rámci daného světa odehrává, není odvyprávěn vůbec tuctově, spíše naopak. Veliké překvapení, jen těch emocí tam mohlo být trochu více. Ale jak řeknou zdejší postavy: - "Does it matter?" - "Not to me." (23.05.2014)

No vida, tak tu máme po delší době kousek, který bez diskuze patří do kategorie zvláštních (rozuměj "divných" jako kompliment) filmů a rozhodně nejde vstřebat na první shlédnutí. Téma mi přišlo naprosto fascinující a týkalo se mezilidských vztahů, osudu a hlavně frekvencí. Ano, v tomto příběhu má každý člověk svoji frekvenci, která má vliv na sled událostí v jeho životě. A co teprve, když jde o lásku k ženě, která má úplně jinou frekvenci a střet s ní znamená risk, který může být po uplynutí jedné minuty i životu nebezpečný. Zvláštní jsou veškeré postavy, jejich chování a gradace příběhu. Originalita se snímku vůbec upřít nedá, kouká se na něj s radostí a krásně drží pozornost. Nejlíp se mi ale koukalo na překrásnou Eleanor Wyld (postava starší Marie), ale i na její mladistvou podobu Marie v podání Georginy Minter-Brown. Hodně zajímavě zvolené protagonistky, které "vysokofrekvenční" Marie vykreslovali uhrančivě. Nicméně kdo chce, tak může ve Frequencies spatřit životní alegorie, ale i duchovní aspekty, které jsou součástí života jako takového a různé myšlenky vhodné k přemítání nad nimi. Příjemné překvapení ke kterému se s jistotou ještě vrátím! (03.12.2015)