Sebemilenec

Jsou to lepší tři hvězdičky, a bylo to rozhodně to nejlepší, co jsem od Filipa Renče viděl od Románu pro ženy (tohle byla taková jeho dvojka - jen kadeřnice se nám z ženských přeorientovala na pejsky a paní Stašová se tentokrát místo Pažouta zlobila s Otíkem Veselým). Proč bych tomu nedal víc? Víc než do poloviny mě to nutilo, abych ze sebe dělal hloupýho a tvrdil všem včetně sebe sama, že vlastně nevím, o čem to má být. Proč se Otík nemohl aspoň chvíli chovat tak, aby se do něj měla Libuše důvod zamilovat? Proč ji hned napoprvé vytáhl na rande, který mohlo skončit jejím zakopáním někde v lese? Proč jsme si to měli myslet? Proč se jeho kamarádi, byť údajně velmi vzdělaní a úspěšní, chovali jako kreténi? Proč museli vypadat tak, jak vypadali, tedy jako banda somráků? Jasně, jsou to drobnosti, ale právě drobnosti dnes rozhodují o tom, jestli si z filmu sednu na prdel, nebo jestli si dám tu práci, a pokusím se na něj co nejdříve zapomenout. Ano, pravda, většinou to jde úplně samo. Na Sebemilence ale tak snadno nezapomenu, o to víc mě možná zlobí, že to bylo celý takový krkolomný. P.S.: Na paní Monyovou mám osobní vzpomínku, žili jsme ve stejném městě, znaly ji stovky lidí, jestli podobný příběh vetkla do své knihy, tak to podle mě bylo volání o pomoc, nechápu, že ji někdo nevyslyšel. R.I.P. (16.12.2013)

Že spousta ženských bez ohledu na věkovou kategorii dává přednost hajzlům a rváčům, je známý fakt. Pak ale nevím, proč bych je měl litovat. Jaromír Dulava si roli Oty docela pěkně vychutnal, ale jinak z toho těžko mohlo vylézt něco lepšího než obvyklý televizní průměr, na jaký si za pár dní nevzpomenu. (16.12.2013)

Chtěla jsem dát nižší hodnocení, ale musím uznat, že bohužel takovéhle příběhy existují. Zřejmě tento snímek vidím z trochu jiného úhlu protože znám holky, které se nechají ovládnout a uplně zničit, jenže nechtějí zůstat sami. Jediné v co jsem tak něják doufala byl štastný konec. I když tyto příběhy většinou štastně nekončí. Nejlepší z celého snímku byla jednoznačně Stašová. Jinak to byl až trapně předvídatelný příběh, možná až moc dlouhý. (18.12.2013)

Zápletka příběhu notoricky známá z řady kriminálek, tentokrát v precizním předvedení duem Stašová – Dulava. Zaujalo mne výborné ztvárnění stupňující se závislosti ženy na partnerovi a gradace agresivity muže vůči ní. Myslím, že se to povedlo, ale jedno podívání stačilo. Sotva se k tomuto depresivnímu snímku ještě někdy vrátím. (16.12.2013)

Simona Monyová patří mezi populární autorky, po smrti možná ještě více než za života. Popularita ale ještě není známkou opravdové kvality ani talentu. Téma ženy mezi padesátkou a šedesátkou, která se upne na milence získaného přes inzerát, je stokrát přežvýkané. Děj se vyvíjí dle klasického schematu. Nový amant nejdříve seká dobrotu, ona si myslí, že na stará kolena našla poklad a když milenec vidí, že má své jisté, tak z ženy postupně vysaje peníze i energii a přes mnoho varovných signálů se ona postupně nechá zničit. S takovýmto námětem se mnoho dělat nedá, takže se to celé musí postavit na výkonech herců. A to se myslím celkem povedlo. Simona Stašová byla výborná, kamarádky jí zdatně sekundovali a Jaromír Dulava byl dostatečně odpudivý patron. (18.01.2014)