Joogoonui taeyang

Čo povedať, bolo to krásne. Celý seriál som sa usmievala sama pre seba ako blbka čo je neklamným znamením, že je to pre mňa dokonale skvelé a bolo. Proste tu všetko fungovalo, chémia, prostredie, príbehy, smútok, radosť, túžba. Skvele skombinované, ešte aj protivné postavy sa nakoniec zmenili na milé. Škoda, že už je koniec. (25.05.2020)

Já prostě Gong Hyo Jin nesnášim. Nesnášim jak mluví, jak hraje, nesnášim její hlas a upřímně nenávidim všechny postavy, které ztvárňuje (ovšem nohy má parádní). Tenhle seriál ještě tak do půlky jakž takž, ale to jejich nesmyslné plácání o nějakém jejich vztahu (jakém jako? Jo aha, ten co nemají, protože jsou oba děsný?) mi fest brnkalo na nervy. Ona byla naprosto nesnesitelná celý seriál, za začátku jenom "bojím se a jsem vyděšená", pak se lepila a mlela něco o úkrytech, mramorech a amuletech stále s notnou dávkou "bojím se, děsím se", pak se prý sebeobětovala, až na to, že nikterak zvlášť, protože za prvý o tom nedokázala držet jazyk za zuby a druhak jí z toho Džo Džůn stejně nakonec v pohodě vysekal (a nejsem si vědoma, že by aspoň řekla kumao džo džůne) a pak byla drsňák největší, tím si vůbec nepomohla od své ukníkané počáteční verze, fakt fakt fakt příšerná hlavní hrdinka. On byl zase na začátku arogantní (kodžo, kodžo, kodžo) a pak to byl méďa největší, který si od Velkého Slunce nechal solidně srát na hlavu. Jejich hovory, které asi měly být o citech (ale nejsem si tím jistá, dalo by se to klidně zaměnit za hovory o komunální skládce) mě žraly snad úplně nejvíc. Jednotlivé příběhy v epizodách někdy lepší někdy slabší, typická k-trauma záležitost a její následky u jednoho z hrdinů nebyla z nejhorších (ano koukám na tebe Gong Hyo Jin v It's Okay, That's Love), mohla být daleko pitomější, ale také mnohem lepší, když si vezmu, že Džo Džůna unesly dvě mladistvé slečny. A samozřejmě, nemůžu opomenout ani ztrátu paměti, další oblíbený k-prvek, který byl prostě jenom divný a bohužel měl za následek jenom více nesmyslného plácání. Můj miláček Seo In Guk proklatě nevyužitý, jeho nijaký příběh mě hodně mrzel. Nejvíc se mi snad líbila Džo Džůnova teta. A So Ji Sub tu měl směšný účes. Plác. (12.07.2022)

Jednoznačně zklamání z nudy, která mě v drtivě většině provázela tímto seriálem. Jako kdyby veškeré kouzlo, co mám na k-drama rád, bylo pryč. Z 90 % je to vata jako svině. 10 % je úspěch tvůrců, že dosáhli toho, aby mě vůbec něco bavilo. Nejhorší epizoda je ta druhá. První scéna, která mě zaujmula, byla v 7. episodě, kdy se podařilo hrou na city díky zneužívání dítěte soucítit, pak to byl následek šroubovákové scény z 13. epizody. Závěrečná epizoda byla vyjímečně zase nezajímavá a nudná, dialogy většinou u ničem. Takový fail už jsem hodně dlouho neviděl. Téma zajímavé, ale jako celek nedotažené. Jediné, co ještě Korejci trefili, tak soundtrack, např. Touch Love skladba plus Painful Memory, která perfektně dokreslovala tragičnost, byly skvělé. Jako celek je tohle ztráta času, obsazení mizerné (herci mě nedokázali ničím zaujmout), kdyby seriál nevznikl, nic by se nestalo. Díky pár zmíněným věcem a náklonnost ke Koreji, nedávám odpad. (16.11.2013)

Tohle byla jedna z letošních věcí, na které jsem se hodně těšila, ale ani sestrám Hong se vždycky nezadaří. Do pátého dílu to ještě celkem šlo a šestým jsem skončila. Nelíbil se mi příběh o psovi (z čistě osobních důvodů) a prostě nějak jsem se po skončení každého dílu, přestávala těšit na ten další. I když mám Gong Hyo-jin ráda, tak tady mi neskutečně lezla na nervy. Stejně jako So Ji-sub, jehož vlasovému stylistovi bych zakázala jeho profesi vykonávat. Dalo by se říct, že to nemá s příběhem, co do činění, ale když vám lezou na nervy hlavní hrdinové, tak to ani sebelepší story nezachrání. Nevím, jestli to někdy dokoukám, ale asi spíš ne. Podtrženo, sečteno. Master`s Sun je první východoasijský seriál, který jsem nedokoukala. EDIT po více než dvou letech. Teprve teď jsem se k seriálu vrátila a začala tam, kde jsem skončila. Nebyl dokonalý, ale koukatelný rozhodně. A navíc se mi už dlouho nestalo, abych se celý poslední díl culila jako pako. (09.10.2013)

Sestry Hong pro mě začínají být sázkou na jistotou a určitě to neříkám poprvé, ale jsou rok od roku lepší. Vážně zbožňuju ty jejich dvojsmyslné vtípky a skvělé vyvážení komické i dramatické stránky. So Ji Seob a Kong Hyo Jin jsou pro mě naprosto nezapomenutelnou kombinací. Rozkošný byl i příběh bodyguarda a Malého slunka, a takový komorník Kim byl podle mě jednou z nejsympatičtějších postav, které se kdy v korejských drama objevily. Bože, a ten soundtrack! Už teď se těším, co si pro nás scénáristky připraví na příští rok. (21.10.2013)