Joogoonui taeyang

Po Hotel Del Luna opět narážím na duchařinu a i tentokrát v kvalitním provedení. Ústřední dvojice patří mezi kvalitní herce a předvádí skvělý výkon, to platí z velké části i pro vedlejší role (např. tajemník Kim), oba dva jsou velmi zábavní a zejména So Ji-sub mi utkvěl v paměti jako „trenér“ prohánějící „Venuši“ v podání nakynuté Shin Min-a :-) V tomto seriálu zase jeho „ztrať se“ nemělo absolutně chybu a vždy mne dokázalo rozesmát. Nicméně ač dění je velmi zábavné a přináší mnoho působivých, zajímavých i emotivních duchařských příběhů, přecijen je jasné, že s tím seriál nemůže vystačit celou dobu a mé obavy se potvrzují – zhruba od půlky jde úroveň zápletek postupně dolů a zejména závěr pak už je zbytečně natahovaný a docela nudný. (15.12.2019)

Jednoznačně zklamání z nudy, která mě v drtivě většině provázela tímto seriálem. Jako kdyby veškeré kouzlo, co mám na k-drama rád, bylo pryč. Z 90 % je to vata jako svině. 10 % je úspěch tvůrců, že dosáhli toho, aby mě vůbec něco bavilo. Nejhorší epizoda je ta druhá. První scéna, která mě zaujmula, byla v 7. episodě, kdy se podařilo hrou na city díky zneužívání dítěte soucítit, pak to byl následek šroubovákové scény z 13. epizody. Závěrečná epizoda byla vyjímečně zase nezajímavá a nudná, dialogy většinou u ničem. Takový fail už jsem hodně dlouho neviděl. Téma zajímavé, ale jako celek nedotažené. Jediné, co ještě Korejci trefili, tak soundtrack, např. Touch Love skladba plus Painful Memory, která perfektně dokreslovala tragičnost, byly skvělé. Jako celek je tohle ztráta času, obsazení mizerné (herci mě nedokázali ničím zaujmout), kdyby seriál nevznikl, nic by se nestalo. Díky pár zmíněným věcem a náklonnost ke Koreji, nedávám odpad. (16.11.2013)

Tak nějak mi to sedlo. Bylo to pro mě roztomilé, dojemné, veselé, zábavné a milé pokoukání. Osvěžující. Jsem si vědoma, že ne pro každého to bude tak milé a příjemně koukatelné, jako to bylo pro mě, ale sedlo mi to. Herecké výkony, hudba, zvraty, děj, charaktery postav (navíc hlavní hrdinka nebyla typický archetyp korejských seriálů, díky čemuž to ode mě dostalo hodně plusových bodů). Bavilo mě se na to koukat a ani jsem necítila potřebu přetáčet nějakou scénu. Samozřejmě není to čistých 5*, hodně dlouho jsem se rozmýšlela mezi 4 a 5, po 16. díle jsem dokonce byla rozhodnutá pro ty 4, protože už to na můj vkus bylo moc natáhlé (alespoň ten 16. díl tak na mě působil, proto jsem se docela bála, co bude v tom 17., kde se to kupodivu vrátilo do "starých kolejí" a já si to užila, jen to možná bylo až moc sladké). Sečteno podtrženo, 5* s odřenýma ušima. Edit. 24/8/21 - tak jsem koukla znovu a upřímně už mě to tolik nebralo. Pořád hodně dobré, ale ne na 5*. (08.10.2013)

Čo povedať, bolo to krásne. Celý seriál som sa usmievala sama pre seba ako blbka čo je neklamným znamením, že je to pre mňa dokonale skvelé a bolo. Proste tu všetko fungovalo, chémia, prostredie, príbehy, smútok, radosť, túžba. Skvele skombinované, ešte aj protivné postavy sa nakoniec zmenili na milé. Škoda, že už je koniec. (25.05.2020)

Sestry Hong pro mě začínají být sázkou na jistotou a určitě to neříkám poprvé, ale jsou rok od roku lepší. Vážně zbožňuju ty jejich dvojsmyslné vtípky a skvělé vyvážení komické i dramatické stránky. So Ji Seob a Kong Hyo Jin jsou pro mě naprosto nezapomenutelnou kombinací. Rozkošný byl i příběh bodyguarda a Malého slunka, a takový komorník Kim byl podle mě jednou z nejsympatičtějších postav, které se kdy v korejských drama objevily. Bože, a ten soundtrack! Už teď se těším, co si pro nás scénáristky připraví na příští rok. (21.10.2013)