Bony a klid 2

Když jsem viděl hodnocení a přečet jsem si pár komentářů, tak jsem čekal asi ještě větší sračku. Mně ten film zase až tak strašnej nepřišlel. Spíš úplně zbytečnej. Je to taková zoufalá snaha vyždímat ještě něco z "kultovního" prvního dílu. Ale musim uznat, že několikrát jsem se i něčemu zasmál. A Roman Skamene to je prostě borec. Jinak film nemá hlavu ani patu a často sklouzává do trapnosti, ale 2 (slabý) hvězdy nakonec dám. Jinak je komický, že Prachař jde do Prahy dělat nějakýho rozdavače letáků, protože v Mladý Bolehlavi nemoh sehnat práci. Tady třeba do Škodovky berou i negramotný cikány. Ostatně sám ve Škodovce pracuju a lidi sem za prací běžně dojížděj třeba třeba 60-70 km daleko. (14.04.2015)

Pokud jsem se měl vztekat nebo se bavit na účet porevolučních poměrů, tak se to vážně nepovedlo. Přitom potenciál tady byl: při nedávném sledování Příběhu kmotra jsem byl z naší 90kové historie vyloženě nešťastnej (i nasranej), jindy jsem se zase u reflexe současné společnosti královsky pobavil. U téhle fikce -splácané ze všeho možného od uplácení po hackerské útoky- ale naprosto nefunguje psychologie postav nebo logika příběhu... Takže to člověk buďto přijme coby podivnou exploataci, anebo to rovnou musí vypnout. Zajímavé ale je, jak se Olmer popral s formou: Zatímco v jedničce byla Frankieho hudba šíleně otravná, sem byla hudba vložena s citem (nebýt nechtěně vtipných bleskových flashbacků "a pamatuješ...?" vždy doprovozených několika tóny hitu Relax). U kamery to bylo naopak: zatímco v jedničce byla nenápadná a přitom dynamická, ve dvojce se snažila být efektní, ale bylo to jen směšné. Shrnuto: Je to tak blbé, až se tomu otrlejší divák párkrát zasměje. (10.03.2015)

Vít Olmer by asi udělal lépe, kdyby natočil dokumentární film o tom, kterak před lety natočil Bony a klid. Ostatně, jeho film v mnohém dokument připomínal, neboť nám v úvodních titulcích popsal, kdo to ten (s odstupem času téměř bojovník proti komunismu) vekslák byl a v průběhu pvní nudné poloviny filmu představil všechny bývalé představitele hlavních i vedlejších rolí. Zápletka je dost naivní a nový "bílý kůň" se často omezuje pouze na opakování mantry, kdeže jsou ty knihy, abychom náhodou nezapomněli, jak se vlastně do společnosti bývalých veksláků dostal. Teprve druhá část filmu má jakýs takýs děj, nicméně jsem byl rád, že alespoň stopáž filmu byla milosrdná a utrpení vcelku rychle skončilo. Škoda, že po druhém "Bohušovi" se ani tento filmový návrat nepovedl. (30.09.2014)

Jsem sice naivní tvor, ale ne natolik, abych doufal v to, že druhý díl Bonů bude mít údernost jedničky. Vždyť skutečnost, že bývalí veksláci vyrazili do politiky, je natolik veřejně známá, že to může šokovat snad jen toho, kdo za socialismu nikdy nesehnal bony za 5 Kčs. Takže za mne to bylo celkem příjemné setkání s herci, kteří za posledních sedmadvacet let vesměs nezakopli o pořádnou roli a tady se s chutí vrátili ke svému osvědčenému podrazáctví. Žádný klenot světové kinematografie tím sice nevytvořili, ale rozhodně bych si netroufl tvrdit nic o nějakém znesvěcení skvělé jedničky. Jenom ten pokus o návrat do kultovních vod příliš nevyšel. (08.10.2014)

Vtipný absurdní bizár, já se bavil jedinečně. Uznávám, že pokud někdo čekal nějakou realistickou sondu do polistopadového vývoje, mohl být trošku zklamán. Akorát mě mrzí, Olmer tvrdí, že scénář napsal sám, a přitom mu evidentně pomáhaly následující osoby: 1. děti tak maximálně ze třetí třídy, od kterých načerpal hlášku "čuměl jako bacil do lékárny" (z úst bývalého veksláka, nyní tvrdého mafiána a starosty v jednom zněla neodolatelně) 2. ženský z mimibazaru, které ho obohatily o výraz "bombózní" (a opět platí ta závorka jako u bodu 1.) 3. patrně Enšpígl, neboť jen jedinec, co kreativně vymyslel bombózní sousloví "kraví, kozí a slovní hovna nakydaný na sebe a pořádně promíchaný" (mimochodem, doteď přemýšlím, jestli to "slovní" má být hříčka nebo to mělo bejt "sloní") mohl přijít na hlášku, na kterou jsem teda čuměl jak bacil do lékárny a smíchy málem spadl z rotopedu, a to "čuměl jako zapařenej v rozkroku". Ale Olmer je vysoce kreativní taky, to jeho přibližování obrazu, jak kdyby se člověk koukal lupou, je minimálně na založení nového směru "Dogma 2014". Co mě ještě zaujalo: a) Potměšil v prvním díle tahá v mišelince gumy a ve druhém se stává váženým právníkem - vida, jak je vězení prospěšné b) během pár filmových měsíců se po dvaceti letech náhodou sejde v podstatě celá parta. Škoda, že Skamene nešel kolem hřbitova, určitě i Hanák by se pak objevil. (27.03.2018)