V hlubinách země

Banícka partička uviazne hlboko pod zemou a ako sa snažia prežiť a dostať preč, majú problémy nielen so vzduchom, ale aj so sebou samými... Z jednej časti je film pomerne nezáživným spracovaním (údajne) skutočnej udalosti a z časti druhej je obstojným, prevažne atmosférickým, podzemným hororom, ktorý mi však oproti podobným survivalom neprišiel nijak výnimočný či špeciálny; jednoducho len taká pohodová jednohubka. (30.06.2014)

Po delší době kvalitní filmová klaustrofobie. Skupina horníků, společně s hrdinkou, je zasypána v uhelném dole. Ti, co přežijou, však nebudou bojovat jen s ubývajícím množstvím kyslíku, ale i s něčím/někým jiným... Je vidět, že když se Ketai nevěnuje znásilňování skvělých upířin, dokáže si najít látku, která mu sedne. A i když nemá jeho novinka zrovna originální námět, dokáže jí prodat v jiných ohledech. Třeba v primárním udržování napětí a stísněné atmosféry. Gore taky skvěle zvládnuto. A koneckonců je fajn i obsazení, protože, kromě sympatické hrdinky a jejího tatíka ve Faheyho podání, neurazí ani mladík "víš, co myslim" z Millerových na tripu. Vedle obou dílů The Descent tu nemáme mnoho lepších podzemních hororů, tudíž už tohle jest dostatečný důvod, aby jste Beneath neminuli. Uvidíme, s čím ještě přijde As Above, So Below. (02.07.2014)

Režisérovi zpackaného sequelu 30 dní dlouhé noci se podařilo vykouzlit výbornou atmosféru paniky, odtržení od světa a čehosi divného, co se v podzemí vyskytuje. Zkušené žrouty hororů tu asi nic nepřekvapí, ale já říkám proč ne. Rozhodně to je kvalitní žánrová prácička, na kterou člověk nepřestane koukat v polovině. (25.02.2024)

Náhoda tomu chtěla, že se mi v jeden den dostali pod ruky dva stejnojmenné filmy. Zatímco ten druhý za moc nestál, tak tady jsem byl docela mile překvapený. Od dob Pádu do tmy jsem našel v podobných kouscích doslova zalíbení, protože většina z nich nám dokáže nabídnout slušnou dávku klaustrofobické atmosféry. No a ani v tomto případě tomu nebylo jinak. V dole jsem byl jen jednou jedinkrát ve svém životě a to při školní exkurzi v Ostravě, ale dodnes to ve mně zanechalo zvláštní nepříjemný pocit. Sice netrpím klaustrofobií, ale prostě jsem se necítil v těch potemnělých šachtách moc dobře (a to jsme nebyli v žádném případě moc hluboko) a už vůbec bych se nechtěl hornictvím živit. Nicméně tihle chlapi mají můj obdiv. Ale zpátky k filmu. Po klasickém začátku ve kterém se seznámíme s hlavní hrdinkou a skupinou horníků, se velmi rychle šlo na věc, což se mi samozřejmě líbilo. Režisér Ketai už měl s hororovým žánrem menší zkušenosti (stojí za nepříliš povedeným 30 Days of Night: Dark Days), ale teprve zde jsem mu přišel na chuť. Byl jsem doslova vtažen do potemnělého prostředí šachet, krumpáčů a uhlí a díkybohu jsem nemusel na onu vychvalovanou atmosféru čekat moc dlouho. K důlnímu neštěstí dojde hned po několika minutách, takže počet nedůležitých postav se rychle zmenšil a divák se tak mezi přeživšími lépe orientuje. No a poté nastává klasický survival horor, kdy skupina lidí musí bojovat nejen s nepříznivými živly, sebou samými, ale i čímsi neznámým. Něčím, co je ukryto v temnotách. Nebo je všechno tak trochu jinak? Každopádně i halucinace hrály důležitou roli.Tím se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu. Ve filmu si totiž nemůžete být jisti, zda zrovna vidíte halucinace, nebo realitu. Tvůrci se totiž do svého díla pokusili procpat i několik věcí, které měly dopomoci k zajímavým zvratům děje a překvapivému konci. No překvapivému, jak pro koho. Bohužel musím říci, že právě některé z těchto prvků mi spíše přišli jako rušivé elementy v jinak dobrém filmu. Nechci zbytečně spoilerovat, abych vás nepřipravil o všechno překvapení, ale třeba ty „zombie“ bych klidně vynechal. Zbytečně mi to zkazilo celkový dojem. 60% (11.12.2016)

Stále stejný hororový problém - strach mám, lekaček se leknu, ale zřejmě se dokážu bát i nudit zároveň. A to, myslím, není lidská anomálie. Beneath nenabídne příliš zajímavého, vyjma nakouknutí do práce horníků/dolníků s ochutnávkou klaustrofobie. Na primární reakce to funguje, ale hlouběji zasáhnout neumí. Dokonce dokáži usnout a bát se zároveň...a to už možná zvláštní je. (24.05.2015)