Na vine sú hviezdy

Uvědomělý mix romantiky a dramatu (klasický trend posledních let, aneb co si žádá naše doba), přičemž z obojího je tam tak akorát. Škoda natahovaného konce, který je možná až příliš sentimentální, ale vzhledem ke katarzi a vyznění filmu pochopitelný. Nikdy to ale nesklouzne do trapnosti a patosu. Vynikající chemie úvodní dvojice, skvělá Shailene Woodley, která bude v budoucnu značně kazit výsluní Jennifer Lawrence. (13.07.2014)

Kýčovitá "reklama" na rakovinu? Ano. Těžko uvěřitelný příběh se zidealizovaným vztahem? Možná. To záleží na tom, zda bude člověk, který žije s tím, že může kdykoli zemřít, ztrácet svůj drahocenný čas malichernými hádkami. Přeslazená ztráta času? Tak to rozhodně NE. (Zbytek komentáře obsahuje větší / menší spoilery.) Kromě ty správné pocity vyvolávajícího soundtracku a srdceryvného příběhu o náctileté dívce trpící rakovinou, která v podpůrné skupině z rozmaru osudu potká svého vysněného prince na bílém koni (taktéž trpícího rakovinou), aby mohli prožít pár nechutně romantických chvilek a zase o sebe přijít, stojí "Hvězdy nám nepřály" především na ústřední dvojici. Shailene Woodley a Ansela Elgorta jsem bok po boku viděla už v "Divergenci" (pro změnu jako sourozence), ale zatímco ona předváděla poměrně uspokojivý výkon, on působil jako totální dřevo. O to větší bylo moje překvapení, když Shailene ve finále převálcoval. Já vám nevím, co na těch neodbytných, ukecaných, vtipných, inteligentních, sečtělých a romanticky smýšlejících sympaťácích sakra je.;-) Zajímavě působí také kombinace vážného a černohumorného pohledu na věc, díky níž se divák (pokud není cynik) nejen rozslzí, ale zároveň i (pokud není suchar) od srdce zasměje. Jedna scéna byla už ale vážně moc, a to polibek a následný potlesk v domě Anny Frankové. Nicméně! Líbilo se mi alespoň nenápadné "no problem", když Hazel dlouze odpočívala na schodech; být to v České republice, bude se místností rozléhat hlasité mlaskání, nehledě na protáčení panenek a občasné "tak co sem leze". Smutné. Ostatně stejně jako celý film, viz. reakce diváků (žen i mužů), jejichž popotahování, smrkání a občasné zavzlykání se ozývalo prakticky ze všech stran. Což o to, také bych se přidala, ale jelikož mi stud v kině nedovoluje brečet (to už musí být), tak si to jak se patří vykompenzuji, až si budu v klidu domova dávat repete.:-( P.S.: Neumím si představit, že by mi některý z mých hereckých / knižních idolů vzal iluze způsobem, jakým to udělal Peter Van Houten hlavní hrdince, a upřímně doufám, že to nikdy nezažiju... (06.06.2014)

Při sledování traileru jsem si jen opovržlivě odfrknul, že je zde další z nekonečné řady filmových variací o smrtelně nemocné krasotince, jakých se v posledních letech natočily tuny. K projekci jsem tak přistupoval dosti skepticky, film však mé obavy zcela rozehnal - a naplno mě dostal. Je to především zásluhou hereckého výkonu nádherné Shailene Woodley, kterou považuji za velmi nadějný herecký objev, a těším se na její budoucí role. Rovněž má oblíbená Laura Dern v roli její matky byla výborná; další herci (s výjimkou opičáka Dafoea, kterého nesnáším) splývají v mlze hereckého průměru. Nejsilnější stránkou snímku jsou skvěle napsané postavy a výborný příběh, který vtáhne do děje a nepustí až do samého závěru. Dobrý dojem z filmu podtrhuje vhodně zvolený soundtrack, byť jsem se u některých hudebních podkresů mírně ošíval (např. ten Vivaldi). Za sebe nemám problém přiznat, že jsem skoro celý film probrečel - tak dojemný jsem ho shledal. Zvláště závěr je vážně vydařený, a neušlo mi, že se ze sálu kolem mě ozývalo dojaté posmrkávání dalších diváků. S malým odstupem několika hodin od opuštění kina mi ten film sice přijde slabší než jak působil na první bezprostřední dojem, ale nerad bych si dodatečným rejpáním kazil pěkný zážitek, který mi tento film přivodil. Předlohou jsem nedotčen, což mi vůbec nebránilo si tento velmi pěkný film náležitě užít - za mě silné 4 hvězdy doprovázené ještě čerstvou vzpomínkou na to intenzivní pohnutí, které jsem cítil u závěrečného záběru - takhle naměkko jsem byl naposledy snad až někdy u VELKÉ NÁDHERY (chraňbůh, abych tyto snímky srovnával - jen konstatuji, že jsem se v jejich závěru cítil velmi podobně). Máte-li podobné filmy v oblibě, s klidným svědomím vám tento mohu doporučit. (02.06.2014)

Okay, Hazel Grace? Chvíli do smíchu, chvíli do pláče - a celou dobu se zaťatými pěstmi, fandící jednomu zázraku. Jim sice hvězdy nepřály, ale nám docela ano. Vždyť jsme mohli vidět strhující, intimní a tuze osobní love story. Osobní ne proto, že má Augustus doma plakát Mass Effect nebo protože s Hazel sleduje Buffy. Dokonce ani ne proto, že bych někdy chodil s dívkou-granátem. Ne, je to proto, že do posledního dechu obdivuju to, jak si dva lidi - i přes nemoci, bolesti a srdcervoucí zklamání hrozící každým dnem - dokážou dát navzájem všechno. A kdo někdy miloval, ten chápe, že úsměv se slzou v oku je v případě těchto Hvězd setrvalým stavem. (12.06.2014)

Na tenhle film jsem se s přítelkyní připravoval dlouho. Ono není od věci připravit kapesníky a nervy na film, který vypráví příběh lidí, u kterých už předem víte, co je čeká. A není to nic hezkého. O to více jsem byl překvapený, jak přirozeně a hezky byl film vyprávěn. Stejně tak mám i rád, když Amíci jedou na výlet do Evropy a tak jsem si užil i tuto část filmu. Závěr je sice právě na ty nervy, depresi a tak dále, ale co také od takového filmu můžete čekat jiného. Naštěstí mi na závěr tohoto filmu nebylo zase takové smutno, jak jsem se bál a tak si myslím, že tuhle část film zvládl na sto procent. (20.05.2015)