Na vine sú hviezdy

„Pohřby nejsou pro mrtvé. Jsou pro ty, kteří žijí.“ Znáte ten, jak se sejdou slepej, jednonohej a hadičkářka v kostele? Ne, uznávám, ten cynismus v tomto případě není (tak moc) na místě jako u jiných podobně laděných záležitostí. Před projekcí jsem se bál atributů jako jsou citové vydírání, patos, přeslazenost, slzavé údolí či klišé. A těch se mi také skutečně dostalo, ale rozhodně v podstatně menší a (překvapivě) snesitelnější míře než jsem čekal. Film je sice romantickou pohádkou (díky panu Dokonalému především pro ženskou část publika), avšak alespoň se snaží o nějaký ten nadhled a humor (čímž ovšem nemyslím trapnou postavu Isaaca). A tak krom několika vyloženě do očí bijících momentů (jako např. tleskání na vrcholu, trapná snídaně, reakce na vajíčka atd.) jde sice o veskrze průměrnou, ale nutno přiznat docela bez problémů koukatelnou věc. „Gusi, já jsem granát. Jednoho dne vybouchnu a vyhladím všechno kolem sebe. Cítím, že je mojí povinností, abych minimalizovala množství obětí.“ (18.10.2014)

Decentní citová ždímačka. Decentní proto, že se prvoplánově nesnaží diváka dohnat k slzám. Rozhodně ne takovým průhledným způsobem, jako se o to pokoušeli třeba v My sister's keeper, při jehož sledování mi stékal med po obrazovce. Tam vážně využili veškerých dostupných zbraní, aby byl divák dojat, což v závěru působilo odporně samoúčelně a přestřeleně. Tady příběh plyne lehce, jen ke konci přitvrdí - ale s tím musíte počítat u filmu, který je o umírajících mladých lidech a není to parodie. Kromě hořkosladkého závěru je příjemně kousavý a překvapivě zábavný. Woodley mi nikdy nesedla a nepočítám, že by se to mělo do budoucna změnit - jsem toho názoru, že mohli vybrat lepší představitelku. Obzvlášt pomineme-li, jak měla být Hazel krásná - což Shailene není ani náhodou. Ale Ansel, přestože mi zpočátku také úplně nepadl do oka, byl nakonec vážně dobrou volbou. Je to neokoukaný a talentovaný kluk. Na konci mi slza ukápla právě kvůli němu :) Jinak mě hodně potěšila návštěva domu Anne Frank, a scény s rozbíjením trofejí a házením vajíček jen tak nezapomenu. Okay, Hazel Grace? - Okay. (24.08.2014)

Josh Boone uvádí: seznam věcí, které musíte vidět (a přečíst!) než zemřete. Radost tak z tohoto snímku budou dost možná mít James Cameron, Chris Carter nebo sourozenci Wachowští - od reality odtržený, notně přeslazený kýč ale na mě osobně nefungoval, nesednul mi, a od poloviny vyloženě ubíjel vlnami nucených slz čili takzvaným plakáním na povel. Škoda, páč onu první hodinu mi připitomělý úsměv z tváře v podstatě neslezl, potud to feel-good vážně je. Pusťte si však raději povedený trailer, a sněte. P.S. Ostříhaná Shailene má něco do sebe a rozhodně se jedná o jednu z nejsympatičtějších hereček nové, mladé vlny! (28.05.2014)

Více laciného citového vydírání na minutu stopáže není ani v reklamě na útulek opuštěných zmrzačených zvířátek v poslední fázi rakoviny. Přičemž v prvních minutách je řečeno, že toto není jen další hollywoodská pohádka, s přimhouřením oka je to pravda sotva z půlky, protože je to jen další hollywoodská krmě poburťaček, jenž se snaží prodávat osudovost. Bohužel papírové postavy a schéma přesně žádaného konceptu, bez špetky nápadivosti, smrdí až za humny. 30% (15.07.2015)

Podobných filmů je spousta a některé zaujmou více, jiné méně. Hvězdy nám nepřály jsem začal sledovat spíše s despektem, nečekal jsem nic velkého, spíše další "trhák" podle "supr čupr" bestselleru, o jehož skutečné kvalitě by se možná dalo polemizovat, byla-li by chuť si jej přečíst (nálepka bestseller totiž rozhodně není zárukou kvality, že ano..). Film mě však postupem času zaujal a to i díky komediálním prvkům, které jinak dramatický a smutný děj odlehčují, přičemž i na emotivnější scény dojde a jsou relativně zdařilé. Některé herecké výkony se mi příliš nelíbily a musel jsem se pousmívat tomu americkému "happy, come on come on, let's go, smile" stylu, avšak celkový dojem je určitě na 4*. (13.09.2014)