Pojedeme k moři

Takovou investigativní činnost mládeže jsme tu neměli od Velkého případu malého detektiva a policejního psa Kykyna, ale neuvěřil jsem tomu. Pro dospělé příliš dětské, pro děti příliš dospělé. Zvolený koncept to měl odlišit od něčeho jako Soukromé pasti, ale ve své nesmyslnosti se nakonec stal slabinou.. (15.08.2018)

... a potom, že nejde točit ze současnosti a tvůrci jsou „nuceni“, uchylovat se k tolik vděčnému (po)totalnímu tématu. Jasný důkaz toho, že točit se dá skutečně o všem. Nápadité, hravé, přirozené, na nic si nehrající, plné všudypřítomného nadšení. Jasný důkaz toho, že v jednoduchosti je krása a síla. Musel bych zapátrat hodně hluboko v paměti, kdy naposledy jsem měl takovýto příjemný pocit, u sledování českého snímku. Pojedeme k moři působí jako svěží vánek v zatuchlých zdejších vodách a v kontextu všech těch paniců na nic, (u)lovených miliardářů, (u)kradených Dagmar, Babovřesek, (z)krocených krokodýlů apod.se téměř nechce věřit, že tohle natočil mladý český (debutující) režisér. Jak vidno, jde to i bez „celebrit“, s neokoukanými tvářemi a bez „skrytých“ reklam, neúprosně, na nás diváky, útočících v maximálně desetiminutových intervalech. Chyb(k)y by se samozřejmě našly (za všechny závěr), ale vše přebíjí ta upřímná snaha vyprávět příběh (tuším, minimálně lehce autobiografický) a absence jakéhokoliv kalkulu. To se potom snáze resp. tuze rády, přivírají oči..... 80% (31.12.2014)

Sonda do rodinného života prostřednictvím kamery zvídavého Tomáše, který se chce stát v budoucnu režisérem. Ve svém prvním filmu však zachytí víc, než původně zamýšlel. Velmi slušný režijní debut nadějného Mádla, který si tímto u mne celkem vylepšil reputaci. Práce s dětskými herci byla v dřívějších dobách československé kinematografie téměř rutinou, a proto jsem rád, že vznikl takto citlivý a hloubavý film, kterým po dlouhé době pracuje v podobném stylu, ač je rozhodně více k zamyšlení a v některých momentech dramatičtější, než dobrodružné výpravy z dětských filmů minulého století. Původně jsem myslel a bál se, že dětské hvězdičky zastíní Ondra Vetchý, ale nestalo se, což je jen dobře. 80% (18.05.2014)

Na Pojedeme k moři se mi vůbec do kina nechtělo. Pak ale kamarád ve zbroji - Enšpígl - po návštěvě kina zavelel a já jít musel. Ne, že bychom žili v nějaké monarchii nebo diktatuře a on by mi řikal, na co mám jít a na co jít nemám. Spíš mě překvapilo, že on, co Jirku Mádla za jeho přehnaně politický názory moc nemusel, najednou úplně otočil a chválil ho kudy chodil. Pět hvězdiček bych totiž od něj na tenhle film vůbec nečekal. A už vůbec bych nečekal, že mu dám pět hvězdiček i já. A to mi Jirka Mádl nevadí a nikdy nevadil. Tenhle film je totiž podle mě jeden z nejoriginálnějších filmů, co jsem od Sametové revoluce v Česku viděl. Nejde ale jenom o nás, takhle originální film jsem prostě hodně dlouho neviděl. Celej film natočili na foťáky Nikon dva kluci, co si od Jirky nechali nosit akorát tak svačiny bez okurky. A zvládli to parádně. Dost si mě také získali nejenom hereckými výkony, příběhem, který mi několikrát připomněl i moje dětství a příběhy některých mých tehdejších dětských kamarádu, ale hlavně i láskou k filmu a obrovské poctě Milošovi Formanovi. Tohle se prostě opravdu povedlo. (11.05.2014)