Láska na karí

Nechutná politická korektnost. Agitka na téma křížení kultur a mrdání mezi sebou prostřednictvím žrádla. Je to obludně pozitivní, nechutně pastelkově barevný a tak strašně vlezdoprdele, že jsem si ani nemusel dělat klystýr a hovna ze mě padaly samy z toho zasranýho kari, který prosakovalo z televize. (14.01.2018)

Velká témata mohou být čas od času skryta i v banálních tématech a námětech. Příběh indické rodiny, která, vyštvána z vlasti tamějšími projevy náboženské a politické nesnášenlivosti, hledá v Evropě nový pokojný domov, je velkým příspěvkem na téma multikulturních dialogů. Schopnost vzájemně se tolerovat předchází způsobilost vzájemně se respektovat. (V tomto případě to Evropa měla usnadněné o velmi dobrou znalost angličtiny a obstojnou francouzštiny všech členů početné rodiny) vědomých si faktu, že na světe jsou i jiné země než jen Přední Indie. Příběh, který by sám o sobě voněl banalitou, je ozvláštněn skvělými dialogy a skvělým hereckým obsazením. Helen Mirren, dnes jedna z největších žijících hereček své doby, září v nejslunnějších paprscích, vyzařovaných její univerzální osobností; skvěle jí sekunduje talentovaná Charlotte Le Bonová a v ničem podstatnějším nezaostávají ani indičtí herci. Nenajdeme tu vzrušená gesta, planoucí oči ani nadčasové výroky, protože to všechno tu v sobě zahrnuje rafinovaně strukturovaná všednodennost. Tedy to, co z takřka konfekčního východiska dělá dílo, které proráží tím, že hladí. Na těle i na duši. (04.10.2014)

Čokoláda ve francouzském Hotelu Marigold? Proč ne. Pohodovka plná laskomin, a to nejen těch gurmánských, servírovaných slintajícím divákům. Vypilované dialogy, výtečné herecké výkony vybraných chutí, kterým kraluje královna Helen, příjemně pozitivní atmosféra, a to vše okořeněno tradičními hallströmovskými ingrediencemi. Takže kupodivu vůbec nevadí plnotučná pohádkovost, předvídatelnost, nedostatek zvratů či jiných dějových zákrut, dokonce ani fakt, že je to celé Čokoláda přes kopírák, jen místo migrující krásky je tu migrující familie, místo čokoládovny indická restaurace, místo napravení nerudného vdovce napravení nerudné vdovy, a nechybí ani snaživec, který ublíží protože špatně pochopí přání svého šéfa. (06.10.2014)

On je to asi film spis na 3, ale jak to hezky teče a všichni jsou hodni a tak… proste se na to hezky koukalo. Navíc mám rad Indy. Asi teda o dost radši než Francouze. A to se týká i jídla. Logikou i reálným chováním lidi to brutálně hapruje (kde kurva vzal chudej Ind prachy na nákup baráku ve Francii?), ale vlastně jsem si to uvědomil až ex post. (25.07.2023)

Já mám tyhle věci ráda, zvlášť pokud voní Indií. A ještě raději mám, když správný multikulti film neaspiruje za každou cenu na ostrovtip či "reálnou" podobu rasismu v hávu blábolů nebo naopak přesladí problematiku, která se přeslazovat z principu nemá (nebo nedej bože nedá). Tohle ovšem od začátku jasně jede na vlně milé podívané, která vás v závěru vlastně urazit nemůže, protože by si to nezasloužila. Hallström po neúspěchu posledních let tak přišel s něčím, co na odpoledne ocení většina populace: nevtíravý děj, nevtíraví herci, nevtíravá představa o životě menšin, za to vtíravá vůně, vtíravá atmosféra a vtíravý happy end. (15.01.2015)