Dva dni, jedna noc

Docela perný víkend pro osobu v depresi... ale jo, díky prožitému a velmi uvěřitelnému výkonu Marion Cotillard se stáváme téměř přímými svědky ponížení prosebnice (pro pár hypotečních zlaťáků), ale i rozpaků oslovených... Mnohokrát zde padne - zkuste se vžít do mojí situace - a tady ta možnost skutečně přichází v úvahu, aniž by byla prázdnou frází, především díky autentické formě, která kupodivu nenudí, i když beru v potaz, že na červené tričko s mašličkama a bradavici na zádech jsem byla nucená dívat se tak dlouho, že jsem je málem přijala za vlastní ;-) Nicméně, další počin bratrů Dardenneových u mě ani tentokrát nepřekročil hranici lepšího průměru. (23.05.2015)

Tramtadadá, konečně mě nějaký film, jenž si vysloužil letošní oscarovou nominaci, dostal do kolen. A samozřejmě pochází z belgicko-francouzské produkce. Dva dny, jedna noc s přehledem přehrává americká želízka v ohni. Pokud jde o kritérium nějakých hodnot, reálnosti a "příběhu ze života", tak Dva dny, jedna noc vítězí na celé čáře. To, co se přihodilo Sandře, se může stát komukoli z nás, kdykoli, nikdo není neporazitelný, nedotknutelný a nesmrtelný. A v takových chvílích se projeví hodnoty jako solidarita, přátelství, kolegiálnost, soucit. Marion je ve své roli nesmírně uvěřitelná, citlivá, opravdu potvrzuje, že je herečka par excellence. Budu se muset pustit do studia díla bratří Jean-Pierra a Luca, věřím, že i jejich další filmy mě chytnou za srdce. V duchu přemýšlím, kdybych se dostal do podobné situace, jak by hlasovali mí kolegové. Není to sakra nic jasného a jednoduchého. (19.02.2015)

Všichni, kteří se diví nominaci Cotillard na Oscara, film evidentně ještě neviděli a při vší úctě k Pike a Moore, ona je ještě o třídu výše. Dardennové ji tady ždímou v jednom dlouhém záběru za druhým a je úžasné sledovat, kolik poloh dokáže v každém z nich Marion předvést. Celou dobu pozorujeme ten samý model rozhovoru, ale to hlavní funguje. Dokonale se daří přenést skličující situaci hlavní postavy na diváka. Sandra bojuje s depresí a hlavně sama se sebou. Její kolegové jsou zase svým zaměstnavatelem postaveni před morální dilema, které jim tvrdě ukáže, co jsou zač. Jakmile přijde na scénu nejlepší přítel západní společnosti pan Xanax, už musí být všem jasné, že dopad současného modelu trhu práce na jedince může být fatálnější, než jsme si ochotni připustit. (17.01.2015)

"Dva dny, jedna noc není jen dalším dardennovským triumfem na poli společensky naléhavého dramatu, ale současně dobrým důkazem, že za dokonale věrnými iluzemi skutečnosti nestojí náhoda, nýbrž poctivá, vyčerpávající dřina." Reflexe filmu na 25fps (31.05.2014)

Už dlouho jsem neviděl ideologicky zvrácenější film. Bratři Dardennovi musejí být ještě větší komunisti než Michael Moore. Celý film je o tom, že Marion Cotillard citově vydírá své kolegy, aby se vzdali 1000 euro, jinak ona přijde o práci a o svůj (nikterak neluxusní) domov. Že je tu možnost najít si práci jinou, ji (ani scenáristy) zřejmě vůbec nenapadlo. Na konci obviní zaměstnavatele, že ovlivňoval podřízené, aby hlasovali proti ní. To, že celý film byl o tom, že ona dělala totéž v opačném gardu a z čistě sobeckých důvodů, je taktně zamlčeno. S hlavní postavou opravdu sympatizovat nelze. Nepatřím mezi lidi, co automaticky dávají odpad, jen protože se jim nelíbí téma filmu. Proto oceňuji herecké výkony, ale víc mě nenapadá. Film je natočen typickým artovým stylem bez hudby, což je většinou jen znouzectnost značící řemeslnou neschopnost autorů (pokud někdy Dardennovi natočí třeba novou bondovku, rád se jim omluvím) a patrně měl být syrový "jakože ze života", což dostává pěkně na frak, když Marion sežene poměrně dost lidí ochotných se kvůli cizí ženské vzdát tisíce euro (zejména plačící fotbalista byl k pláči). Film je úplně mimo realitu. (21.02.2015)