Stratené dievča

Není to poprvé, co Ben Aftek nahání nějakou Amy. Každý solidní znalec filmů ví, že už tak zkoušel v roce 1997. A právě zde přišlo podezření číslo jedna. Nyní ovšem s příplatkem za značku: zoufale. Zde již šlo do tuhého a Benovi hrozilo lechtací křeslo. Dal jsem tři hvězdy. Za kvalitní filmařinu pět, za dojem jedna. Ti Američané jsou vážně divní. Dovedete si představit, že by to, co zde předvádí Amy, zkusila nějaká severokorejka? Já ne. Kvůli spartakiádě a šetření peněz na věnec k soše Kim Ir-Sena, nemá prostě na takové pičoviny čas, je tak? Nebudu chodit kolem horké kaše, nasralo mě to. Tečka. (05.01.2015)

Štkát nad tím, že Fincher jede na jistotu, je jako hanět Jágra za hokejové finesy a střílení gólů. Tohle vyprávění, řízené s precizností neurochirurga, jemuž je skalpelem kamera a anestetikem hudba, přesně dávkuje manželskou krizi s chladnokrevným odstupem, v němž zdánlivé vody odtažitosti čeří herci, kterým je každé písmeno scénáře přišpendleno přímo na tělo. Afflekovo světáctví s puncem maloměstského trouby táhne, ale Rosamund Pike vládne naprosto nemilosrdně. Jejich interakce je něco, co na plátně zažijete jednou, dvakrát za tři roky. Dokonale vyšperkovaný film, který to o sobě ví a nestydí se za to. První a poslední záběr jsou pro bohy. (09.10.2014)

Chtěl bych Ti rozmlátit hlavu, otevřít lebku a podívat se … co si miláčku myslíš? ___ Hořká manželská pilulka se spoustou překvapivých zvratů – předlohu jsem četl a je zřejmě dobře, že se její adaptace chopila přímo spisovatelka, která vyházela jen drobnosti, udržela tajemnost paralelního vyprávění, spousta jemných přesahů zůstala zachována a je se satirou osobitě zábavnou a poučnou směsicí různých prvků. A co především, jde o kus kurva dobré filmařiny s atmosférou, která se v už pomale okoukaném chladném vizuálním stylu, jakým se Fincher nadále prezentuje, notně dodává depresivní nádech dokreslující hudba od dvojice v této tvůrčí dílně již zavedené. Výsledný film není ničím zásadním, ale po všech stránkách velice kvalitním a i díky předloze poutavým dílem "rodinných radostí." 90%. (01.10.2014)

Když si autor adaptuje pro stříbrná plátna vlastní práci (navíc takto spletitou), tak to málokdy věstí něco dobrého, jelikož tomu zpravidla chybí odstup. To neplatí o Flynnové, která se nebála svou "zrcadla bestsellerově nastavující ne-až-tak-krimi-thrilleroidní satiricky cynickou vztahovku" ořezat i upravit pro potřeby jiného média. Za své tedy vzalo vše co není bezprostředně o hlavní linii. Díky čemuž je to výrazně méně o těch dvou (a mnohem více tak vynikne hlavní zádrhel předlohy a sice že ti dva jsou loutky, které se chovají dle aktuálních potřeb děje a ne živoucí postavy) a více o detektivní lince a dopadu médií na veřejné mínění. Tedy ty tam je Nickova nenaplněná spisovatelská ambice či Amynino "abc osobních testů" v každodenní praxi. I ty deníkové záznamy jsou zrevidované na nezbytné minimum; je to prostě okrouhané až na dřeň. A jak by tento přístup nefungoval v knize, tak to díky tomu funguje na filmovém plátně; zvláště pak s tolik sednoucím Fincherovým chladně odosobněným pojetím, které ještě o stupeň výše dostává hypnoticky znepokojivý podkres dua Reznor/Ross. Každopádně největší přednost předlohy zůstala zachována. Vývoj manželského vztahu Nick/Amy je totiž chytře napsán jako ty (nej)lepší horoskopy. Tedy tak, že se v nějakém z těch aspektů jejich nesourodého soužití pozná každý pár s dlouhodobějším vztahem (bavíme se o první polovině). A jakmile se tak stane, tak to lze vzít za své, protože to dokáže vyvolat dojem "může se to se to stát i vám". Pokud se vám to již neděje... (02.10.2014)

Mám trošku problém se scénářem. Osobně bych jel víc po divákově zvědavosti a vynášel otazníkovou postupku a méně po psychologii postav. Styl vyprávění totiž mou pozornost zcela navádí na postavu Nicka, což na tak dlouho stopáž není úplně šťastný a místama mě přijde, že film po obsahové stránce šlape vodu. Ve filmařské práci je snímek naopak výbornej plavecí. Umí skvěle vyprávět obrazem, pracovat s atmosférou a hlavní hrdina má chování i dialogy těžce real, díky čemuž jsem se dokázal lehce ztotožnit s hereckým výkonem pana Afflecka a filmařským umem mistra Finchera. Samostatnou kapitolou je pak výkon Rosamund Pike, teď nebudu mluvit o její top prdelce, která je hotový plátýnko, na který bych se kdykoli mile rád podepsal. Jde mě o její herecký výkon, to co tam Rosamund předvádí je hodný hereckýho šampiona a Ros se tímhle hereckým výkonem kvalifikovala mezi absolutní hereckou extraligu. Stejný nadšení mám i z poslední čtvrtiny filmu, v ní totiž zavládne takový psycho dusno že by i sauny zaviděly. (03.10.2014)