Stratené dievča

Fincher zase raz osvedčil svoju neuveriteľnú schopnosť ponúknuť prostredníctvom deja filmu, to čo momentálne víri ľuďom v hlavách a zároveň pop intelektuálnym médiám na stránkach prinášajúcich témy dňa. Nie politika (teda nie priamo), ale vzťahy medzi mužom a ženou v dnešnej dobe a otázniky nad inštitúciou manželstva. A zároveň prináša aj odpovede, rovnako patriace dobe: ak chcete stabilitu v partnerstve, zahrajte sa hru. A nie jednu a nie len takú, čo barmanka založí medzi desiatky podobných. Pretože tunák už nejde len o taký naimplantovaný adrenalín v podobe bandži džampingov a podobných idiotín - tu dámy a páni sa hrá rovno o život. Kam sa podela mŕtvola? A kam všetky tie sľuby večnosti, čo si dali zaláskovaní v dobách, kedy sa zdalo, že niť ich vzájomnej dôvery nemôže pretrhnúť? Je to zručné, plné skvelého humoru rovnako tak temných stránok, ktoré zažíva veľa párov. Nuž fajn. Vytiahnuť pulz doby, tej čo naozaj dýcha aj v rozhovoroch medzi kaviarenskými a barovými stoličkami, je skvelé nadanie. A Fincherovi zaň patrí Absolut (vodka - jeden panák). No nie absolutórium. Pretože s výnimkou filmu Sedem sa všetky jeho nadčasové filmy stali s odstupom času až priveľmi dobovými. Tento má však podobnú šancu ako Sedmička. Pretože napríklad ukázanie mediálnych výstupov ako neustáleho prúdu totálnych klamstiev, narafičených podvodov a kalkulácií s mienkou verejnosti je jednoducho skvelé a z osobného pohľadu aj nadčasové. Horšie je to s prostredím, v akom sa film odohráva a s postavami, ktoré tvoria hlavných i vedľajších protagonistov. Zďaleka najsympatickejšia bola totiž dvojica potetovaných lupičov, ktorých komentáre skvele prehliadli celý ten balast, okolo ktorého sa film točí. Ich štek však trval len pár minút, zvyšné postavy len tancovali dobové tance. Síce perfektne (chce sa napísať na jedničku), ale stále len dobové. (03.10.2014)

Odstrašujúca alternatíva ukončenia nefungujúceho vzťahu, či mrazivý nápad na originálny darček k výročiu. Fincher dostal do rúk bezpochýb látku, ktorú bolo potreba už len nezbabrať. Neviem, či som vôbec na chvíľu zapochyboval o úspechu, dokonca aj Affleck už neraz dokázal, že je hoden viac takýchto rolí, než presladených rom-comov a v tomto filme to potvrdil viac než stopercentne. Fincher takisto nepodliezol latku, ktorú nastavil svojimi predchádzajúcimi filmami a potvrdil svoje majstrovské rozprávačské vlohy a schopnosť vygradovať atmosféru a napätie až do pekelne tiesnivých a mrazivých stavov, kde divák takmer nedýcha. Mozaikovité prelínanie a prepájanie dejových línií je mikroskopicky presné a každý detail filmu, každý strih, slovo, desto, či pohľad kamery mali svoj zmysel. The very best of Fincher. 100%. (20.10.2014)

Komentář obsahuje spoilery... Puntičkářsky zrežírovaná hříčka kombinující thriller, sociální kritiku a "studii" rozpadu (manželského) vztahu je pro mě snad prvním filmem Davida Finchera, se kterým jsem se úplně nepotkal. Fincher od samého začátku naprosto přesně ví, co, kdy a jakým způsobem chce ukázat, bravurně proplétá záběry ze současnosti s flashbacky, relativizuje divákův pohled na situaci skrze střídání vypravěčů. Herci jsou skvěle vybraní a vedení, ukázka toho, jak jsou média schopná překroutit nebo ještě lépe řečeno samostatně vytvářet "realitu", funguje velmi dobře, práce s kamerou, přesně dávkovanou hudbou, to vše ukazuje na Fincherovu vyzrálost a lze si ji užívat. Ale celkově na mě "Gone Girl" působila s postupem času čím dál tím víc studeně, jako kdybych místo emotivního příběhu dvou lidí sledoval sice precizně vystavěné, ale až laboratorně čisté a neživé představení. Ještě větší problém bohužel představuje scénář, který sice konceptuálně hraje s divákem zajímavou hru, ale v otázce logiky pokulhává. A po návratu Amy vyloženě padá na ústa. Nickovo absolutní popření toho, co se snažil dobrou polovinu filmu o Amy dokázat a jeho kompletní přijmutí svěřené role, vykazuje takovou míru manipulace, na kterou by byť trochu vidlácký, ale jinak zcela racionální muž (navíc s takto hořce prožitými zkušenostmi), prostě nemohl kývnout. Prvotní odvolávání se na případné zničení Nickovy pověsti prostřednictvím médií, pokud zrovna teď Amy opustí, nemůžu označit za nic jiného než hloupou berličku. Žili byste se ženou, která v minulosti skoro zničila dva muže, vás chtěla dostat do cely smrti, jednoho chudáka zmanipulovala a úkladně zavraždila, a to jen proto, aby o vás v televizi neříkali, že jste svině? Nechtějte po mně, abych přistoupil na tuhle z prstu vycucanou konstrukci! Ale nejde jen o Nicka, "Gone Girl" je určitě prvním hollywoodským filmem, v němž chytrá a poctivá policistka ví, že původně hledaná oběť je ve skutečnosti psychopatická mrcha, ale po oficiálním uzavření případu jen usrkne kávu a prohlásí, že končí taky. Bohužel, i potenciální obhajobu ve smyslu "je to přece satira na médii řízený svět, hyperbolizace manželských konfliktů, přemrštěný důkaz, že chlapi kvůli sexu i umřou, ty sis nevšimnul těch několika černohumorných vtípků?" musím smést ze stolu, závěr filmu prostě a jednoduše v kontextu předchozích 120 minut nefunguje. Je tedy pro mě poměrně těžké "Gone Girl" hodnotit - z filmařského hlediska se jedná o velmi kvalitní a vlastně zábavnou podívanou, bohužel Fincher nedokázal najít odvahu pro radikálnější úpravu nehodnověrného scénáře. Ve výsledku jsme někde v polovině. Přesto musím ještě smeknout před Rosamund Pike, která dokázala naprosto zásadní postavu Amy ukočírovat bez toho, aby sklouzla vyloženě do karikatury (ačkoliv v pár scénách balancuje na hraně) a způsobila, že snad poprvé jsem měl ze ženy při sledování filmu i po jeho skončení velice nepříjemné pocity hraničící se strachem. Tyhle blondýnky... (22.03.2015)

Rovnice ,,Nový Fincher = filmová událost" už po tomhle filmu bohužel neplatí, Zmizelá je jen excelentně natočený nadprůměrný film. Jako thriller přespříliš překombinované, jako zpráva o stavu mediálního světa a jeho dopadu na populaci ovšem brilantní... Ale hlavně je tu paradigma manželského vztahu, a tak platí, že místo mrazivého Fincherovského thrilleru jde spíš o Válku Roseových ve 21. století... (04.10.2014)

V devadesátkách jsme měli explicitní, plnokrevnou a značně imidžovou Sharon Stone, křičící na Nicka "podívej jak s tebou manipuluju". O dvacet let později máme uťáplou, minimalistickou bloncku, která všechny potutelně pozoruje a čeká na ten správný strike, ideálně za pomoci kámošů googlu a facebooku. V roce 2030 budeme mít na toaletách zřejmě tři mušličky a nebudeme vědět jak je použít, sexovat budeme přes PC a pokuty za sprostá slova budou normálka. Ale ne že by Fincher nebyl zase komplexní. A to ještě v tématu jako jsou rodinné etudy - to už je sakra oříšek. Má ten dar, že natočí ucelené téma tak multispektrálně, že si z něj odnese (resp. najde se v něm v různých životních situacích) něco každý od blba z jzd až po zabšklého obstarožního profesora informatiky. Ženský herecký výkon roku, scénář roku. Film který (jako u Finchera pokaždé) donutí k zamyšlení a klade životní otázky s nejednoznačnými odpověďmi. A Reznor s kámošem Atticusem zase nehorázně rulujou. (03.10.2014)