Proso - opereta DJC

Tak předně, je to hlavně koncert (jen proložený přednáškami). A ač mám k nejmenované hře neobyčejný vztah, nevnímal jsem Proso jako „vykrádání“ jejího semináře. Ono to tvrzení, že nenabízí vůbec nic nového, je ostatně liché (šlo o zachování piety ke Smoljakovi). A též jedna věc jsou repliky, druhá způsob jejich podání. Navíc, zde byl nutný záskok, a i přes mnou zafixovaného Smoljaka to Brukner zvládl dobře (stejně tak „dálkař“ Bárta). A já osobně si naopak myslím, že původní hru je dobré znát. Melodie, které zazní v plné délce, jsou totiž na divadle jen naznačené a zde tak slouží asociativně (vzpomínání Kulhánka, vyznání Zeppelina atd.). Tím se dostávám ke koncertu. Stejně jako u hry mám vřelý vztah i k dílu Strausse mladšího, a tak jsem i jeho „uloupené“ kousky ocenil. Proto mě ty hudební pasáže (doplněné dalšími „zloději“) nenudily, naopak jsem si je užíval. Stejně jako Svěráka-hráče. Navíc, nechybělo to hudebně nejlepší na konec (včetně fóru). Pro vše výše zmíněné tak nevidím důvod, proč nedat silné 4*. (13.07.2016)

Páni Cimrmani, vždy jsem vás obdivoval, miloval, vaše hry znám většinou zpaměti a přesto se na ně s nostalgií dívám a královsky se bavím.Nemůžu se však zbavit pocitu, že po mnohých odchodech do Českého nebe (Vozábal, Vondruška,Kašpar a především zásadním odchodem pana Ladislava Smoljaka) by bylo na čase soubor rozpustit. Všem členům je už kolem 80 let a ti mladí to nikdy neutáhnou.To kouzlo už je bohužel pryč a vždy se raději podívám na staré věci, poslechnu si desky,zavzpomínám na návštěvy v Bráníku, ale do divadla už nikdy nepůjdu.A asi nejsem zdaleka sám.Jednou dopadnete jako Olympic, ve kterém už není ani jeden zakládající člen a podle toho to vypadá. Tohle dílo se vůbec nepovedlo a jen z úcty ke všem zúčastněným a již vzpomínané nostalgii ho nebudu vůbec hodnotit. (12.10.2016)

"Nejde přeci o zpěv, ale o pravdivý obraz Cimrmanova díla." O vzniku operety Proso vím všechno, stejně jako o jejím rozkradení, frustrační kompozici, nožičkách, hraběti Nikoličovi, akustické konstantě, Jiráskových krádežích inkoustu a zejména o erömü. V tomto směru jsem se nic nového nedozvěděl a to je škoda. Místo toho jsem musel poslouchat dlouhé minuty fidlání a zpěvu určeného pro náročné publikum. Já jsem však nekulturní hovado, tudíž jsem se přitom nudil. (08.02.2017)

Opravdu vcelku zbytečný počin, jehož nejlepším momentem jsou Ty české panenky ve strhujícím podání mého nejoblíbenějšího badatele Miloně Čepelky. Čekal bych, že pánové cimrmanologové pro takovou slavnostní příležitost dodají alespoň pár nových objevů, že se nám dostane něčeho navíc, například že se před každou árií dozvíme, kdo ji v Cimrmanově Prosu zpíval, kolikrát, kdy, proč a za kolik. To se bohužel nestalo. Namísto toho jsem viděl zvláštní recyklát Hospody na mýtince, v němž hudba často vyloženě zdržovala. A nemile mě zarazila i režie Jana Svěráka, která naprosto ignorovala příchody a odchody z pódia, libovala si v záběrech z druhého konce Smetanovy síně, a mně vždycky nezbývalo než počkat na střih, abych se dozvěděl, kdo že to před diváky zrovna přišel. A řekl bych, že stejně vhodné by bylo na začátku každé skladby titulkem uvést její název a jméno skladatele, který ji mistrovi ukradl. Dávám dvě a půl hvězdy. (23.11.2013)

Na zrekonstruovanou operetu Proso si nechte zajít chuť, jde pouze o několik izolovaných hudebních čísel. Zbytek programu zahrnují přednášky z Hospody na mýtince, převzaté doslova beze změny. Vhodné pouze pro sváteční cimrmanology. Pro zasloužilé cimrmanology jde spíše o takovou frustrační kompozici. (20.11.2013)