Od pěti do sedmi

Pařížanka v Americe. Uhlazená romance s francouzským šarmem a velmi příjemnou úspornou kamerou. Levin dovedně míchá tragedii vztahové konstelace se zabroušenými dialogy, za které by měl Woody Allen dostat tantiémy. Anton Yelchin v některých scénách dokonce chodí a mluví jako Woody, když v souboji kulturních partnerských konceptů zastupuje americkou koncepci lásky proti francouzským konstruktům pravidel pro volné city. Škoda vrstvení pěti latentních konců: toho hlubokého poučení a katarze chtěl film vygenerovat víc, než kolik uvěřitelnosti dokázal v první hodině vybudovat. (20.07.2017)

To, co se mi tolik líbilo v La La Landu, dovádí Od pěti do sedmi k dokonalosti. Samotný průběh filmu je normální romanťárna se sympatickými postavami, s hřejivými slovy a ne úplně běžnými vztahy. Všechno to funguje tak, jak by v ideálním případě mělo, a bezmračný průběh děje krásně koresponduje s jeho závěrem. A chválím i vydařenou vedlejší dějovou linku rodičů. (10.04.2017)

Zhruba od chvíle, kdy se na scéně vystřídají reálné osobnosti maestra Alana Gilberda, Juliana Bonda a Daniela Bouluda, to naprosto přestalo vzbuzovat zdání, že půjde o nejapnou, topornou repliku Pornografického vztahu, a začne to být fenomenální, důvtipná i krutá jízda životním časem a chápání (se) svých příležitostí, plná překvapivých, byť srozumitelných obratů. (Ne všichni to mají tak snadné jako rodiče našeho hrdiny.) Všechno, co by mohlo být povrchně vytýkatelné, tu má svůj hlubší šarm, smysl nebo vtip, nezřídka i vše z toho najednou. Kromě těch prvních asi dvaceti nesnesitelných jsem pak už milovala každou další minutu. *** Pro ty, kdo si chtějí zařídit zvlášť silný večer (týden, měsíc, život): pusťte si po sobě Pornografický vztah (1999), Stvořeni pro lásku (2000) a tohle. Případně do toho ještě zamíchejte Punch Drunk Love (2002). A jestli nepuknete a nepřerodíte se stonásobně odvážnější a živější, tak vás nechci nikdy potkat a nic s vámi mít. *~ (30.05.2018)

Melancholická romantika nejen proto, že všichni dnes už víme, jak to dopadlo s Antonem Yelchinem. Po tomhle filmu mi je ale vysloveně smutno, že zrovna takový herec musel tak brzo odejít. Od pěti do sedmi má totiž moc hezký příběh a k tomu silné dialogy. A jelikož i Bérenice Marlohe umí chlapa uhranout pohledem, najde si v tomto skromném příběhu svoje místečko každý, kdo má rád dobré, ale smutné příběhy ze života. Tím oceňuji i závěr, který je na romantiku až moc drsný. Od pěti do sedmi je sice nenápadný film, ale o to více překvapí a rozhodně stojí za hodinku a půl života každého z nás. (10.10.2016)

Konečně dostal můj život řád. Obcování s milencem pondělí - pátek od 17 do 19 hodin. 1) Duchaplné dialogy, zvláště zpočátku snímku, slibují duchovní potěšení. To se sice moc nedostavilo, ale i tak mi tato zvláštní vtipná verze červné knihovny přivodila příjemné chvíle. Zaujaly mě i bonmoty při srovnávání francouzské a americké kultury. 53letý scénárista a režisér Victor Levin (taky producent) to napsal docela pěkně. 2) 35letá Bérénice Marlohe (Francouzska Arielle) je lady každým coulem a 25letý Anton Yelchin (Brian) je jako vždy sladký. (19.08.2016)