Hlava plná metalu

Mohl bych tu jako obvykle psát o tom, jak dobře ve filmu hrají herci, jak dobrá je tam hudba atd., ale tenhle film je jeden z těch, kteří si zaslouží něco víc. Postava Hery není dokonalá, ale to ve skutečnosti není nikdo. Její postava se během celého filmu vyvíjí a sledovat to je prostě skvělé. V jejím životě se bohužel stala jedna tragická událost, která jí hodně silně zasáhla. Postupně se s tou tragédií ale začne vyrovnávat a to za doprovodu metalové a rockové hudby. Její okolí v tom samozřejmě také hraje velkou roli a Heru dostává do všelijakých situací. Lepší film o "metalové cestě" se snad ani natočit nedal! Film působí drsným způsobem realisticky a Heru pochopitelně neukazuje jen jako nějakou drsnou metalistku, ale taky jako citlivého člověka, který se tak drsně snaží vypadat jen navenek. Musí řešit různé situace, které mohou značně ovlivnit její život. Prostředí ve kterém se film odehrává do děje krásně pasuje a to samé platí i o tom, že se většina filmu odehrává na začátku devadesátých let. Tady a i v reálném životě platí jedna věta, kterou mi jednou řekla pravá metalistka: "Každý metalista má svůj vlastní příběh". Každý kdo metal poslouchá se k němu nějak musel dostat. Každému se můžou líbit jiné styly metalu a jiné skupiny. Na metalu mi přijde možná nejlepší právě to, že má mnoho podob a mnoho stránek. K filmu už toho víc nemám, tak tu nebudu dál filozofovat. Snad jen nakonec řeknu, že filmu dávám pochopitelně pět hvězdiček! (25.07.2014)

"Nikdy nesuďte člověka podle vzhledu." ...Hera mi byla od samého začátku sympatická. Dospívající, osamělá dívka, která když vzala kytaru do ruky byla sama sebou, naprosto úchvatná, nejsilnější a nejzranitelnější zároveň. Vnímala a chápala jsem její bolest a vztek na sebe a všechny okolo. Ona a její rodiče sváděli vnitřní boj každý sám po svém. Pomoc nejlepšího přítele v časech zlých se neodmítá, ale není to vždy řešení jak začít znovu žít nebo se vykoupit z něčeho, co se nemělo nebo nemuselo stát kdyby...Hudba je lékem na bolavou na duši stejně jako smích a když se zvládne udělat ten první těžký krok, pak se mohou dít i nečekané zázraky. Zase jedna filmová nádhera, která se dotkla mého srdce a lahodila mým ušním bubínkům. :-) (14.08.2014)

Výborný snímek z nehostinných a mrazivých Islandských plání. I když samotnému metalu se zde nedostane až tolik prostoru, jak jsem myslela, tento žánr nás provází celým snímkem a můžeme v něm zaslechnout několik opravdových pecek. Já si tu svou našla v Megadethu - Symphony of Destruction. Þorbjörg Helga Þorgilsdóttir svou roli zvládla skvěle. Měla jsem dojem, jakoby v průběhu děje zkrásněla:) Ze začátku mi připadala zajímavá, asi uprostřed jsem si říkala, že je moc hezká a nakonec mi připadala moc krásná. Scéna, kde nahrává kdesi ve skladišti svou skladbu, je fakt síla. Hlavně to ze sebe všechno vyřvat, to často pomůže nejvíce. Příběh Hery je trochu podobný mému. Také jsem měla bratra, který miloval metal, byl to ten nejlepší bratr na světě. A zůstalo po něm tolik triček, cédéček a vzpomínek... Vlastní rukou to udělal a já si budu stále vyčítat, jestli jsem to tehdy mohla nějak zastavit, pomoct mu. Ale asi jsem byla příliš malá na to, abych vůbec tušila, nebo věděla, co se děje. A také díky němu jsem začala postupně tíhnout k tomuto žánru a spoustě podžánrů. Island bude svou kinematografií vždy velmi specifický a temný. A to mi vyhovuje. (06.12.2015)

Malá Hera vzhlížela ke svému bratrovi jako k vlasatému rockovému bohu, který se osvobodil jinak, než by býval chtěl. Velká Hera shledala metal prostorem, kde jejich sourozenectví a spojenectví mohlo pokračovat a kde jí a s ním bylo fajn a když je v něčem fajn, tak se z cesty stane cíl a Hera to chtěla za sebe i za bratra někam povýšit. Neučesaně, nelíbivě, ale joooooaaaauuuííí. (04.09.2015)

Nečekal bych že tak skvělý film vznikne zrovna na Islandu. Ne že by tam nemohly vzniknout dobré filmy, ale něco takového bych tam asi nečekal. Několik krásných rovin, symbolů a hudba, které do sebe krásně zapadají. Ale není to jen film o hudbě, ale i tom, jak lidé spolu dokážou vyjít, když se objeví vyčnívající jedinec, který si navíc s sebou nese špatnou zkušenost z dětství. Najdeme tu spousta proti sobě stojících protikladů. Já jsem tímhle snímkem jednoduše nadšen. A pohnutky hlavní hrdinky si dokáži představit, napadaly mě podobné, ale u mě zůstalo jen u těch představ. Taky to nikdy tolik nevygradovalo. (20.05.2017)