Hlava plná metalu

Hm. Jasně, hlavní hrdince (ale nejen jí!) se stala velká rodinná tragédie, je jasný, že to bude mít dopady. Nevím, kolik jí ve finále mělo bejt let, to jsem se nějak nedopočítala (a ani jsem se o to zvlášť nesnažila), ale tipla bych si, že minimálně dvacet. Že je dospělá, to tam dokonce někdo z rodičů zmiňuje. Ale takovou krávu aby člověk pohledal. Ničí životy lidí okolo a jen kope kolem sebe. Navíc jako proč, má ráda muziku, sama hraje a evidentně měla dobrý hudební nápady a energii, já jsem si téměř celej film řikala, proč nesbalí kytaru a kombo (když už je stejně tahá všude), trochu peněz (buď z práce na jatkách, i když tam taky nevydržela dlouho, ale to celkem chápu, nebo by jí třeba něco půjčili rodiče, tuším, že by od ní takové rozhodnutí udělat změnu jen uvítali) a neodjede hrát po barech a klubech v Rejkjavíku? Proč pořád tvrdne v tom depresivním místě na samotě? Navíc pak se tam pokusí ojet kněze, a když zjistí, jak to s ním je, tak taková pomsta? Pomsta za co? A vtipný a dost nekonzistentní od ní taky bylo to, že jakmile měla pocit, že ten kněz je teda "její člověk" a asi se jí začal líbit, šmahem opustila svou metalovou image a přišla k němu už v šatičkách v úplně jinym stylu a nalíčená. A když to nevyšlo, hup zas do křiváku. Jo, už to tady psal Necrotongue, to pogování na konci bylo navíc. Jako kdyby nevěděli, jak to zakončit, působilo to strašně nevěrohodně.... Nejsympatičtější postavy filmu byli ti tři týpci, co přijeli z Osla. Ale jedna věc mě přece jen pobavila, bylo to asi trochu "chybnými" titulky, nebo překladem, ale v jedné chvíli milý hlavní hrdinky při emotivním rozhovoru s ní řekne:"Nesnáším Dia! A nehodlám ho podporovat!" U toho, se přiznám, jsem vyprskla smíchy při představě Ronnieho, jak obchází lidi před volbami a snaží se je přimět, aby ho v nich podpořili. (26.08.2019)

Po velmi smutném začátku jsem čekal postupný vzrůst Hery za smutek Baldura, ale tvůrcům se to nezdálo jako dobrý nápad a rychlými střihy a krátkými sekvencemi ženou příběh příliš rychle do jeho konce. CITÁT - Mělo to vydestilovat víc...... Hera si zpočátku hraje na metalistku, ale zatím je na ní vidět, že je spíš srdcem tou vesnickou dojičkou. Což se má změnit. Trvalo to sice trochu déle, ale pak je to nářez. CITÁT - Tenhle styl se jmenuje Black Metal....... Scéna okolo 57 minuty je Boží. Metalově Boží. Krávy určitě dostaly koliku:) V 59 minutě má hlavní hrdinka Hera (Thora Bjorg Helga) na sobě trikot skupiny Metallica s vyobrazením jejich studiové desky "Master of Puppets" z roku 1986. Ta soudružská až skoro pohádková výpomoc mi moc neseděla, ale proti gustu....... Jen jsem netušil, co je pro Heru lepší. Zda si opékat buřty na plamenech hořících kostelů, nebo si doma ohřívat v mikrovlnce picu (bez diakritiky) tedy pizzu. Nakonec si vybrala a zda správně nebo ne je jen a jen na ní. CITÁT - Je to moc nahlas!....... Já věděl, že metal je o lásce a přátelství a tak to má být. Film je věnován Sigurjónu Brinkovi (1974 - 2011), hudebníkovi a skladateli, který tragicky zahynul ve věku 36 let. (08.10.2014)

Islandský film je pro mě stále skrytá perla ve světové kinematografii. Každý další film přijímám s obrovským nadšením a jsem zvědavý, s čím novým islandský tvůrce přijde. No a tenhle film mi dal přesně to, co jsem chtěl. Drama o jedné holce, která z jistých důvodů od všeho utekla směrem k metalu, který ji dal smysl života. A ještě v době, kdy právě black metal začal být těžce populární. No a pro křehkou islandskou dušičku, která těžce hledá člověka na ostrově, na kterém jsou tři obyvatelé na kilometr čtvereční, je to něco nepředstavitelného a nedivím se, že v tomto filmu zachází až do extrémů. Krásné prostředí, těžký, ale velice osobní příběh, skrytá lehkovážnost a existencionalismus, to je přesně to, co Hlava plná metalu má a čím se islandský film tak vyznačuje a právě proto si tenhle film nemůžu vynachválit. (16.07.2015)

"Nikdy nesuďte člověka podle vzhledu." ...Hera mi byla od samého začátku sympatická. Dospívající, osamělá dívka, která když vzala kytaru do ruky byla sama sebou, naprosto úchvatná, nejsilnější a nejzranitelnější zároveň. Vnímala a chápala jsem její bolest a vztek na sebe a všechny okolo. Ona a její rodiče sváděli vnitřní boj každý sám po svém. Pomoc nejlepšího přítele v časech zlých se neodmítá, ale není to vždy řešení jak začít znovu žít nebo se vykoupit z něčeho, co se nemělo nebo nemuselo stát kdyby...Hudba je lékem na bolavou na duši stejně jako smích a když se zvládne udělat ten první těžký krok, pak se mohou dít i nečekané zázraky. Zase jedna filmová nádhera, která se dotkla mého srdce a lahodila mým ušním bubínkům. :-) (14.08.2014)

Na podobne snimky, ktere ukazuji metalisty jako neprizpusobive lidi, kteri jakoby spadli z Marsu, zacinam byt pomalu, ale jiste alergicky. Chapu, ze Hera ztratila brachu, ktereho milovala a ze ji to (zakonite) muselo nejak poznamenat. Ale to, co pote zacala predvadet, byla snuska zazitych klise o fanouscich metalove hudby. Vypaleni kostela bylo jen dokonanim divackeho utrpeni. U jejich tanecnich kreacich na diskotece mi bylo neprijemne trapne. Tenhle boj "proti vsem" nedaval smyslu ani za mak. Asi uz se nedockam filmu, kde by byli metaliste vyobrazeni jako normalni fungujici lide. Verte, oni opravdu existuji. Do Islandu posilam palec dolu. Jedna kosmeticka hvezda za trochu te dobre muziky, co ve snimku zaznela. (07.09.2014)