Hlava plná metalu

Metal zachraňuje duše před ztracením, já to říkám pořád. Film má sice trochu pomalejší tempo, ale emočně je vystavěn naprosto přesvědčivě a to i díky citlivě použité hudbě (a to nejen té metalové). Pro mě byl pocit z filmu ještě mocnější, páč jsem dva dny před shlédnutím viděl na festu parádní kapelku The Vintage Caravan a pak si pustil tohle, kde hned v první scéně kombajn skalpuje jejího zpěváka/kytaristu :D (10.06.2015)

„Zatancujem si?“ - „Pro koho?“ Když vám bratr a jeho milovaná hudba drasticky změní život, a to kompletně od základů…Najít si cestu k tomuto filmu se rovná hledání si vztahu k hlavní hrdince, obojí je docela obtížné. Publikum si je dobře vědomo, čím si Hera prošla, a instinktivně s ní soucítí (stejně jako většina postav ve filmu). Některým divákům bude imponovat, že je zblázněná do metalu a nechce se stát součástí stáda. Ale vzhledem k jejímu často až zbytečnému vzdoru, zkratovitému jednání a přehnanému chování k ostatním není příliš jednoduché se na ni naplno napojit a fandit jí. Mé sympatie k ní spolu s občasným soucitným úsměvem (třeba když jako jediná poguje na diskotéce) se často mísily s nepochopením (kdy mi bylo líto spíš lidí kolem ní). Přesto jsem se na ni nakonec dokázal naladit a užil si i moc pěkný konec za doprovodu Symphony of Destruction od Megadeth. Tenhle posmutnělý film o hledání sebe sama, vypořádávání se s osudem a ztrátou blízkého člověka hodnotím i díky závěru ještě slabšími 4*. (30.06.2019)

Neobyčajný, svojim spôsobom zvláštny snímok. Po dramatickej stránke typicky severské, emotívne a s hlbokou myšlienkou. Hera sa po smrti svojho brata ocitne akoby v inom živote, podstatne smutnejšom, depresívnejšom a hlavne v takom, ktorý nikto nechápe. Skúša všetko možné, ale nič nepomáha. Iba hudba ju dokáže z tohto sveta vymaniť, len vtedy je sama sebou a ako tak pri zmysloch. Celý snímok je obohatený výbornou muzikou, ktorá graduje pekným záverom s odkazom, že niekedy môže pomôcť aj obyčajné slovo a niekto kto si ho vypočuje. A hudba celú tú náročnú cestu uľahčí. 75/100 (04.09.2014)

Film v tomhle případě nebudu hodnotit jen jako divák a filmovej fanda, ale taky jako člověk, kterej metalem žije, má kapelu a šílí s kytarou už nějakej ten pátek. Zásadní věc, která se mně na tom snímku nelíbila, je to, z jakýho úhlu je to natočený. Co nám vlastně tvůrci chtějí říct? Hlavní hrdinka má bráchu-metalistu, kterej se nešťastnou náhodou zabije, jí z toho hrábne, začne poslouchat metal (temnou a satanistickou hudbu - konfrontace s věřícíma vesničanama) a pak dělá různý debiloviny do křiváku oděná. Přestože je Thora Bjorg Helga sympatická slečna, chová se jak potrefená koza a to tak, že mně to fakt vadilo - vypalování kostelů v severských zemích blackmetalistama/fanatikama byla určitá éra, ovšem když si divák uvědomí, proč to udělala Hera, zůstává rozum stát. A bylo tam toho mnohem víc - Hera trestá okolí i sebe (častokrát nesmyslně), nicméně vystavuje metalisty do světla vyšinutých lidí. Na závěr bych chtěl dodat, že snímek působil i dost nudně. Místama se tam nic nedělo a 97 minut mně v tomhle případě přišlo jak 160! (03.09.2014)

Tento film mi tak nějak zvláštně sednul. Docela syrový pohled na rodinu, kterou totálně rozložila životní tragédie. Seveřani to drama prostě umí, říkám si, že za to asi může drsné podnebí. Hlavní (anti)hrdinku jsem na jednu stranu úplně chápal, na stranu druhou byla doslova na pěst. Celý snímek měl skvělou pochmurnou atmosféru, a dýchala z něj taková tichá deprese, kterou jsem si fakt užíval. Málmhaus se mi opravdu hodně líbil, jen bych vynechal to rodinné pogo, to bylo jaksi mimo. (01.08.2019)