V hlave

„DÍVALI JSTE SE NĚKDY NA NĚKOHO A PŘEMÝŠLELI, CO SE MU ASI DĚJE V HLAVĚ?" /// Záchrana holčičky, která je nešťastnou souhrou událostí (a kvůli smutku) zralá pro pasťák nebo (v tom lepším případě) pro psychiatrickou léčebnu, je díky Pixarovský představivosti určená děckám bez rozdílu věku. Zamejšlej se nad tím, kdo všechno tahá za nitky v makovici a kdo že jsou to ti špatní rádci, takže nejde ani tak vo veselost a hravost, ale spíš to směřuje k moc hezkýmu poučení, který přinutí dospěláky, jejichž klíčový vzpomínky neovládá deprese a vztek, fláknout čtyřku. A parchanti ať si to pak přeberou! (i ty nádherný souvětí.) (ty vlastně hlavně!) (v hlavě!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Často slyším hlasy (v hlavě). 2.) Potřebuju vysvětlit parchantovi, proč bude bydlet v Bohnicích. 3.) Thx za titule „mark82“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE * NAPĚTÍ * (02.11.2015)

No, nápad je to originální (zvlášť pokud neznáte sérii Byl jednou jeden život), ale nemůžu si pomoc, místo toho, aby tu Pixar jel na plný plyn, jede jen na dvojku. Jediná postava, která je vícerozměrná a schopná, je Joy/Radost (to aby děti pochopili, že Radost je nejdůležitější a nejlepší emoce), ostatní se většinu času chovají jako retardi. Tvůrci taky fikaně zvolili jako prostředí mysl prepubescentní holčičky, takže je jasné, že to to nejtemnější, co uvidíte, je strach z vysavačů a klaunů... a imaginárního přítele. Protože prepuscentní holčičky nemají ani tucha o sexu, nebojí se velkého světa kolem sebe, nemají stres z toho, co si o nich myslí kamarádky atd... Já vím, že tohle má být dětský film, ale od Pixaru bych nečekala, že všechno - navzdoru tomu, že holčička Riley se musí vyrovnávat s velmi stresující situací - bude tak hezky pocukrované. Líbilo se mi závěrečné "odhalení", že i smutek má v životě důležité místo, ale to už můj celkový rozpačitý dojem nezachránilo. Velký potenciál, ale promarněná šance. (04.09.2015)

Som mierne zmätený, ale keď si uvedomím podstatu tohto snímku, ktorý by mohol slúžiť ako pomôcka pri výchove, zrejme by "Inside" mohol v počiatkoch vnímania malých ratolestí kadečo "vysvetliť". Pokiaľ však mám tento animák porovnávať s mnohými inými rozprávkami, napríklad z pohľadu komediálnych prvkov, ktoré proste všetci (a najmä deti) vyhľadávame, nemôžem inak, iba prejaviť obrovské sklamanie. Divák by si mal ale uvedomiť, že podstata tohto filmu spočíva v úplne niečom inom a práve z tohto dôvodu je (a aj bude) "Inside" vnímaný ako originálny počin. Čo tam potom, že sa to "nám" nepáči, keď to budú deti milovať. Aj keď v tomto prípade som si neni veľmi istý, lebo predsa len, zábava dosahuje väčší úspech, ako smútok. (31.10.2015)

Exkurze do lidského mozku, to je hodně zajímavý nápad. Dát tvar a vzhled jednotlivým lidským emocím, to beru. Uvařit z tohoto nápadu celovečení animák, proč ne. Ono to i dost dobře funguje. Ale i přes všechny mé pozitivní dojmy se nemohu ubránit pocitu, že potenciál námětu byl promrhán, respektive nebyl vyčerpán plně. Tolik možností tvůrci měli, a oni nás skoro celou dobu nechají koukat, co se děje v hlavě jedné malé holky. Světlou výjimku představovala akorát krátká odbočka do hlavy rodičů dívenky, a potom závěrečné titulky. A právě závěrečné titulky ukázaly, jak úžasný potenciál tvůrci měli a jak zůstal nevyužitý. Kdyby si tvůrci vzali několik různých postav, film vystavěli spíše jako povídkový a do každé hlavy bychom nakoukli na pár minut, nebylo by co řešit. Ale takhle jsme byli nuceni sledovat Radost se Smutkem, kterak putují jedním mozkem zpátky na velitelský můstek, a to byla občas nuda. Ano, originální nuda, ale pořád jen nuda. A i proto nakonec uděluji tomuto velmi originálnímu a místy i vtipnému animáku jen čtyři hvězdy. (15.01.2017)

PIXAR IS BACK! Promyšlené, nádherně animované, se spoustou vtipů pro děti i pro dospělé, radost se dívat a všechno to vnímat - a postupem děje se i dojímat... a na úplném konci se naprosto nepříčetně chechtat (Ostrov tragických upířích románů, Ostrov klučičích kapel..... Holka! Holka!!! ÁÁÁÁÁ!!!!:) a pak ještě vnitřek psí a kočičí hlavy:)))) Joy byste sice při setkání v reálném životě za chvíli jednu pleskli, ale... bez ní by to zkrátka nešlo;) Nemám jedinou výtku, naopak obdivuju jak se povedlo převést do filmu pro celou rodinu duševní pochody jedenáctileté přestěhované holč... pardon, mladé dívky, přičemž je to všechno naprosto současné, viz třeba videohovory apod. Takovouhle rodinu by chtěl každý, včetně brazilského pilota helikoptéry;) Jediné, co je trochu mimo, je imaginární přítel, což je v mém světě vždy jasná poukázka na doživotní jízdu na antidepresivech, což je jak doufám jen čistě americký národní sport:) Ale na druhou stranu si Bing Bonga nejde neoblíbit, a nejenom proto, jak pláče:) Koneckonců je to zřejmě největší frajer z celého filmu - když tedy pominu Vztek a imaginárního kanadského boyfrienda:) Jsem jen zvědav, jestli někdy přijde druhý díl, kde se prosadí ty realisticky kombinovaně zabarvené vzpomínky, hooodně rozšířená konzole a hlavně obří rudý maják PUBERTA, který samozřejmě asi není nic důležitého. Koneckonců Riley je teď dvanáct, co by se asi tak mohlo stát?:))) 90% a nevyhnutelná řada repríz a sociálních experimentů v jednom. (30.10.2015)