Žena v klietke

„Proč se v tom vrtáš? Je uzavřený. Spáchala sebevraždu.“ – „Jestli mě někdy zabijou, slib mi, že to nebudeš vyšetřovat.“ Pro některé by asi muselo jít o Ženu v peci, aby jim to přišlo dostatečně zajímavé, mně však takhle poctivá dánská (koprodukční) detektivka ke štěstí (vcelku) stačila. Zpočátku mě zaujalo hlavně obsazení, kdy mi hlavou probleskla vzpomínka na Otevřená srdce (i s tématem ochrnutí, i když tentokrát z opačné pozice), nicméně Kaasův detektiv je správně paličatá „osina v zadku“ a Sonju jsem si konečně po delší době vychutnal v zajímavější roli (a ne jak v loňském The Homesmanovi). Žena v kleci má dobře vystavěnou „záhadu“, parádní atmosféru, spoustu hozených klacků pod nohy „Qčkařů“ (ať už v Dánsku či Švédsku), místy dokonce i humor a směrem k závěru slušnou porci napětí. Škoda jen toho zbytečně moc hollywoodského konce (ať už z pohledu kyslíku nebo nezdolnosti postav), který výsledný výborný zážitek bohužel sráží. Nicméně, na slušné 4* to stále ještě je a já jsem hodně zvědavý na druhý díl (zřejmě trilogie). „Pojďme to omrknout.“ – „Jsi si jistý? Slyšels přece Jacobsena.“ – „Moje dánština není tak dobrá, Carle.“ (01.03.2015)

Hodně modelová, stylová, až přestylizovaná detektivka, která nadhled, sarkamus a spád předlohy nahrazuje celou řadou formálních i motivických klišé. Mikkel Nørgaard má prst na tepu doby, vždyť se podílel na seriálovém politickém dramatu Borgen. Oproti otřesně zbabranému a impotentnímu Hypnotizérovi je Žena v kleci mnohem fotogeničtější, dravější a ostřejší, byť někdy jde snahou vyvést diváka z míry zbytečně za hranu samoúčelnosti. Zásadnější problém mám s postavou Carla, který je ve filmové verzi učebnicovým příkladem severského samotáře a depkaře... jenže knižní předobraz je mnohem humornější a živější, což ho odlišuje od generického zásobníku mračících se frajerů na vodce s xanaxem. Lie Kaas to možná doma uhraje na svou star power, ale jeho Carl prostě není zajímavá postava a interakce hrdiny s filmovým parťákem Asadem šlape proti knize tak na čtvrt plynu. Klidně bych si tuhle detektivku dokázal představit o něco delší, odvážnější a vymazlenější. Kdyby tolik pozornosti, kolik věnují trhání zubu, zaměřili tvůrci na postavy, mohlo to být něco víc než solidní seriálový pilot s metrosexuálním vizuálem. [65%] (16.10.2013)

Výborná kriminálka, která se nesnaží zbytečně vršit zvraty a naopak jde čistě za svým cílem a soustředí se na velmi silný emocionální závěr. Lie Kaas solidní, bez emocí, nejsem na něj v téhle poloze zvyklý. Trochu to působí jako úvod do seriálu, ale proč ne, jsem celkem zvědavý na další případy oddělení Q. (02.06.2023)

Nešťastně uchopená adaptace. Předloha stojí na ironickém (a vtipném) antibyrokratickém tónu, "houseovském" Mørckovi a psychologické kresbě vyšetřujícího i oběti. Naopak standardní žánrová zápletka je spíše nutnou spojující obezličkou než čím jiným. Tady se ovšem právě dvě nejspecifičtější přednosti, které to od standardní žánrové (nad)produkce odlišují, zcela upozaďují a důraz se dává čistě na tu krimi linku; a ta je tuctová jak jen to v žánru jde. (29.03.2014)

Severská krimi táhne, je komerčně úspěšná a za poslední roky se na ni sneslo až nesmyslné množství kritických superlativů. Dánský film Žena v kleci zřetelně ukazuje meze tohoto módního úkazu. Snímek režiséra Mikkela Norgaarda je natočený podle velmi úspěšné literární předlohy Jussiho Adlera Olsena. Realizace se ujali osvědčení tvůrci, scénář napsal Nikolaj Arcel, který pro film mimo jiné přepsal i známou trilogii Milénium Stiega Larssona, režisér pracoval na krimiseriálu Most, který byl uveden v mnoha zemích a v Americe vznikla jeho úspěšná místní verze. V zemi původu se Žena v kleci stala nejnavštěvovanějším filmem z domácí produkce. Asi se není co divit, Žena v kleci obsahuje všechny povinné prvky severského "napínáku" a nepřidává k nim skoro nic. Je to konvence v čistém stavu, realizovaná s nevzrušivou zručností. Příběh tohoto typu potřebuje detektiva "depkaře". Carl Morck (Nikolaj Lie Kaas) tento požadavek naplňuje víc než dostatečně. Má pro kolegy nesnesitelně perfekcionistickou náturu, navíc byl zraněný při nepovedeném zátahu, a to ještě dopadl líp než kolegové, z nichž jeden byl zastřelen a druhý – jediný Carlův kamarád – skončil paralyzovaný. Hrdina za ním občas zajde do nemocnice, aby si s ním pohovořil o nesmyslnosti života. Tím ovšem Carlovy starosti nejsou vyčerpány. Jak už se v konvenčních detektivkách stává, právě ho opustila manželka. V přepíjení severské samoty ho občas vyruší návštěva syna, který ho pak vyhání z domova nesnesitelnou hudbou a hlučným pářením se s náhodnými známostmi. A ještě nedosti na tom. Carlovy delší rekonvalescence využijí nadřízení k tomu, aby se otravného policisty zbavili. Vymyslí si pro něj zvláštní oddělení, jehož úkolem je zběžný přezkum starých nevyřešených případů. Přidělí mu kanceláře v nejzastrčenějším koutě sklepení policejního ředitelství v naději, že o němuž nikdy neuslyší. Ach, jak se mýlili. Carl totiž dostane parťáka, policistu blízkovýchodního původu Assada (snad to není nějaký příbuzný), který v Ženě v kleci hraje plus minus stejnou úlohu jako afroameričtí partneři bílých policistů v hollywoodských thrillerech. Tedy dát hrdinu jakž takž do kupy, projevovat schopnost radovat se ze života a vůbec s ním být srovnaný, vnímat v něm i nějakou duchovní dimenzi, být praktický i empatický. Zatímco pro Carla znamená nové funkční zařazení prudký sestup, pro Assada je to šance konečně se dostat k nějakému tomu vyšetřování. Jak je u takových filmových dvojic obvyklé, lezou si ti dva ze začátku na nervy, postupně k sobě nacházejí cestu a nakonec by jeden za druhého ruku do ohně strčili. (16.06.2020)