Žena v klietke

To je přesně ten druh filmu, u kterého vždycky řeším jestli tři nebo čtyři... Severská detektivka s pochmurnou atmosférou a výbornou oldschoolovou kamerou - minimálně čtyři. Scénář je nabušený mraky nejrůznějších klišé, pathosu a nechutně podbízivé hudby - slabé tři. Ale kostra příběhu je výborná a motiv dlouholeté tortury v přetlakové komoře mi přijde hodně originální - čtyři. Policejní šéfové házejí oboum hlavním hrdinům klacky pod nohy, nevěří jim, ale oni si přesto jdou za svým, protože jsou to správní chlapi a skvělí policajti. Ehhh... tři. První policista se vůbec neusmívá, je to takový zachmuřený a nekomunikativní sociopat, a to mám rád - čtyři. Jeho parťák není negr, jak je obvyklé v amerických filmech, ale mohamedán, jak začíná být obvyklé v evropských filmech. Jednak je to moderní, druhak jde o infantilně průhlednou snahu o výchovně osvětové působení na tu tupější část většinové populace - tři. A z tohohle posledního důvodu zůstávám (i když trochu nerad) u těch tří. Knížka bude asi lepší. (16.02.2015)

Jsem nadšený fanoušek knižní série Adlera-Olsena. Se zkušenostmi s knižními adaptacemi jsem mírnil svá očekávání. Zhruba do půlky jsem si v duchu říkal, že to postrádá tempo a šťávu, což vykazuje kniha, od níž se nedá odtrhnout. Ale pak jsem názor začal přehodnocovat, protože především filmařsky, vizuálně se mi film moc líbil. Dalo by se toho hodně vyčítat, jak se to u filmových adaptací slavných knih často děje, ale tak nějak se mi zdá, že se negativa postupně přeměnila v pozitiva, anebo byla zčásti či úplně potlačena. Carla jsem si představoval padesátníka a výše, Lie Kaas se mi s ohledem na věk nepozdával, ale postupně mi to taky přestalo vadit. Fares Fares je výborný Assad, tak nějak podobně jsem si ho představoval. Sonja Richter mě ještě nikdy nezklamala, velmi dobrá volba pro Merete. Ostatně, volba herců je výborná snad ve všech rolích. Film není strhující jako kniha, ale pozitiva převažují. Hurá na Zabijáky. (08.05.2015)

První díl, ke kterému jsem se dostal jako k poslednímu, obsahuje přesně to pravé detektivní pátrání. Máme zde policistu, který je odklizen do nově zřízeného útvaru, kde by měl definitivně uzavírat staré případy. Jenže jej zaujme neobjasněná sebevražda ženy, přičemž tělo se nenašlo. Nemá cenu prozrazovat. Detektivové Carl a Assad teprve začínají. 70% (03.06.2019)

„Proč se v tom vrtáš? Je uzavřený. Spáchala sebevraždu.“ – „Jestli mě někdy zabijou, slib mi, že to nebudeš vyšetřovat.“ Pro některé by asi muselo jít o Ženu v peci, aby jim to přišlo dostatečně zajímavé, mně však takhle poctivá dánská (koprodukční) detektivka ke štěstí (vcelku) stačila. Zpočátku mě zaujalo hlavně obsazení, kdy mi hlavou probleskla vzpomínka na Otevřená srdce (i s tématem ochrnutí, i když tentokrát z opačné pozice), nicméně Kaasův detektiv je správně paličatá „osina v zadku“ a Sonju jsem si konečně po delší době vychutnal v zajímavější roli (a ne jak v loňském The Homesmanovi). Žena v kleci má dobře vystavěnou „záhadu“, parádní atmosféru, spoustu hozených klacků pod nohy „Qčkařů“ (ať už v Dánsku či Švédsku), místy dokonce i humor a směrem k závěru slušnou porci napětí. Škoda jen toho zbytečně moc hollywoodského konce (ať už z pohledu kyslíku nebo nezdolnosti postav), který výsledný výborný zážitek bohužel sráží. Nicméně, na slušné 4* to stále ještě je a já jsem hodně zvědavý na druhý díl (zřejmě trilogie). „Pojďme to omrknout.“ – „Jsi si jistý? Slyšels přece Jacobsena.“ – „Moje dánština není tak dobrá, Carle.“ (01.03.2015)

Je pravda, že to přirovnání k televiznímu pilotu není úplně od věci. Jinak film nabízí podivuhodnou kombinaci absolutního chladu a barevně stylizovaného slow mou melodramatismu, a slovo "podivuhodnou" myslím zejména tak, jak vůbec někoho napadlo smotat tyhle věci dohromady. Za kamenným obličejem Nikolaje Lie Kaase každopádně kamkoliv. (22.02.2019)