Cudzí obed

Špatně doručený oběd aneb jak se musíte cítit, když vám místo květáku na stole přistane diverzifikované portfolio krabiček plných chilli, jehněčího a karí! Jak je již uvedeno v popisku, tak harvardovci vypočetli, že právě jeden z milionu obědů nenatrefí na svého právoplatného příjemce (když to říkají ti, co produkují nejvíce laureátů Nobelovy ceny, tak je to axiom). A právě tato jedna soustava kastrůlků vzbudí na straně jedné žádostivost po teplu ženy a na straně druhé naději, že konečně mohu někomu sděliti, že mám tetku a její muž je primárně závislí na tempomatu na větráku (snad nevypadne elekřina!). Krásná Indka u dopolední vaření konzervuje s tetkou ze shora, což diváky spolu s podivně to vlezlým to účetním z Emirátů bude přivádět k explozím smíchu. Největším problémem filmu je skutečnost, že se celých sto minut musíte dívat na ty dobroty s myšlenkou, že k večeři na vás čekají zapečené housky, jež jsou sic teplé, avšak oproti umu indických žen tak prachbídné, že frustrací škoda mluvit. Každopádně, jestli se někdy budete stěhovat do Indie, tak si pořiďte následující položky: Bílý skútr, krásnou ženu s kuchařkou po babičce (případně muže, jež nepracuje v call centru), roční permici na vlak na trase New Delhi - Bahadurgarh a jednu tu soustavu kastrůlků na oběd! 86% (06.02.2014)

Cizí oběd je jeden z těch pár filmů, které dorazí do Vaší duše a už se z ní nevymaní. Vypráví totiž příběh něčeho, o čem jsem předtím neměl ani páru, dokud jsem se o tom nedozvěděl právě skrz tento film. Já teda uznávám, že toho ještě vím hodně málo, abych mohl soudit celý náš svět, ale tahle síť poslíčků, která už historicky přes sto let roznáší obědy zaměstnancům různých indických fabrik, mě úplně dostala. Nechápu tu preciznost, přesnost, dochvilnost a hlavně funkčnost. Vše samozřejmě s rezervou, protože nic není dokonalé a právě kvůli té jedné nedokonalosti vznikl tento krásný film, který je svým vzezřením tak krásný, až je vlastně smutný. Taková setkání totiž může opravdu napsat snad jen samotný osud. Nebo snad máte nějaké jiné vysvětlení? (09.01.2017)

Jak slyším o evropské koprodukci s indickou kinematografií, cítím ve vzduchu odér Bollywoodu, kdy za evropské peníze vznikne další rozjuchaná hloupůstka v exotických kulisách. Naštěstí má tenhle kousek mnohem víc společného s francouzskou a německou festivalovou tvorbou než s produkcí indické továrny na sny. Na to, že v případě Riteshe Batry jde o jeho hraný debut, říkám kloubouk dolů. Tenhle druh posmutnělé romantiky mě oslovil, jakkoliv střízlivý závěr snímku asi nebude stravitelný pro každého. Tady se od bezstarostného optimismu režisér nešetrně vrátil do reálného světa, kde zkrátka některá poznání a rozhodnutí bolí. Odhaduju, že snímek má šanci oslovit spíš diváky ve věku filmových hrdinů, kteří už ví, jak to v životě chodí. Celkový dojem: 90 %. Mimochodem, na půvabnou Nimrat Kaur se opravdu moc hezky dívá. (14.03.2016)

V Bombaji již nějaký ten pátek funguje neuvěřitelný systém doručování obědů do práce (ať už od manželek nebo restaurací) a tento systém je až neuvěřitelně účinný a podle vědců z Harvardu dojde pouze jeden z milionu obědů na špatnou adresu. Toto ovšem zažívají hrdinové filmu Cizí oběd. Stárnoucí úředník a mladá manželka, která není spokojená ve svém manželství. Opravdu krásná a zajímavá romantika, kterou ozvláštňuje především námět a samozřejmě specifika oblasti. Cizí oběd rozhodně bavil. Mohu jedině doporučit. (03.12.2015)

Film o šťastí a o nás ľuďoch, ktorý sa bojíme ho zažiť. The lunchbox je pomalý a citlivý príbeh. Je založený na drobných gestách a minimalistickom herectve. Mnohé scény sú úsmevne a zasmiať sa tu nemáte veľmi na čom. Indické pesničky tú absentujú a ono je to svojim spôsobom pochopiteľné, keďže sa jedná o artový film. Irrfan Khan na svojich pleciach ťahá celý film. Jeho pomalá premena aj jeho životné radosti a sklamania sú tu prezentované detailne a bez zaváhania. Jeho charakter nám ožíva pred očami a jeho smútok a pochybnosti sa tým pádom automaticky prenášajú aj na nás. Ritesh Batra natočil zaujímavý debut. Mnoho nevypovedaného cítime a mnoho povedaného nám pohladí dušu a prinúti nás snívať o podobnej šťastnej náhode, ktorá by aj nám mohla zmeniť všedné dni na nevšedné. Krutá päsť reality je tu ale zobrazená ako vec, ktorú prežívajú len tí čo sa neodvážia. Odvaha nového zamestnanca, ktorý si s hlavným hrdinom vybuduje priateľský vzťah, jasne dokazuje, že jeho šťastie len tak ľahko neopustí aj keď mu chýba veľa vecí. Takže znova raz v jednoduchosti je krása a ďalší z dôkazov, že aj malé pravdy dokážu pohladiť na srdci. Spokojnosť. (16.05.2014)