Umenie pretekať v daždi

Je to hloupě sentimentální, přeslazené a zavalené antropomofrismem. Přitom knížka prý byla fajn. Přes pár vtipů týkajících se psů je to na mě moc těžkopádné. Amanda Seyfried ale udělala skvělou práci , když zde ztvárnila báječnou milující podporující manželku. Kevin Costner jako ENZO je také výborný. Milo Ventimiglia je hodně emocionální. Celkově film na mě udělal dojem jako by ho natočil Walt Disney na konci 50., nebo v 60. letech. Přes to, že příběh je laciný a ubohý, tak většinu diváků asi rozněžní. Mě se líbila písnička Olivie Newton John. (19.04.2020)

Film, který se snaží svézt na vlně populární psích dojáků, ale chybí mu vše potřebné k tomu, aby dokázal zaujmout i běžného diváka. Zaměřuje se jen na prvoplánové plačky, kterým stačí umírající čtyřnohý mazel a neřeší nic jiného. Film neustále tlačí na pilu a doluje slzy, ale bohužel dost povrchním způsobem. (03.03.2020)

No, trhá mi to trochu srdce, protože jsem upřímně nečekal, že budu zrovna této dramedii s pejskem dávat jednu hvězdičku, ale, ty vogo, tohle byla jak příručka sentimentu pro začátečníky od A do Z. Jsem ten poslední člověk, kterému by vadily klišé srdceryvné dojáky, ale toto bylo teda už fakt příliš i na mě. V tom filmu byly snad všechny základní radosti i strasti života, které si jen dokážete představit ve zrychleném módu - a ještě k tomu s naprosto nepřirozenými americkými dialogy až to trhalo uši. Tím pádem naprosto plytký dojem bez emocí. Třeba takové podobné Psí poslání je podle mě úplně někde jinde a dost mě překvapuje, že zrovna ČSFD uživatelé hodili tenhle film do červena... to asi jedině opravdu kvůli tomu pejskovi nebo nevím... :) (01.11.2020)

Život jedné rodiny viděný psíma očima. Myslím, že to je ta nejlepší charakteristika tohoto filmu o jednom automobilovém závodníkovi, který si napřed pořídí štěně labradora, pak manželku a pak i dcerku. A jak už to tak bývá u filmů s psími hrdiny, měl jsem připravený i kapesník, který jsem samozřejmě využil, protože jako téměř celoživotní pejskař prostě nemohu a neumím být vůči takovýmto filmům imunní. Film nabízí vše, co se od něj dá očekávat, od těch nejkrásnějších štěněcích okamžiků hlavního hrdiny, přes jeho dospělost a smiřování se s tím, že v životě jeho páníčka jsou další lidé, které miluje stejně jako svého psího přítele, až po konec jeho života. Pejska Enza jsem si zamiloval a ten úplný konec byl jakýmsi balzámem na mou duši a zároveň nadějí, že psí existence v tomto světě má svůj smysl. Samozřejmě film asi obsahuje řadu klišé, kdo v něm chce vidět jen běžný doják pro pejskaře hrající na city, ten ho v něm uvidí. Já v něm však vidím krásný film o psím a lidském přátelství, film, který mi, stejně jako třeba filmy Hačikó, Marley a já či Můj pes Skip, pronikl až do nejhlubších míst mé duše a tam zůstane, i kdybych už nikdy neměl odvahu se na něj znovu podívat, což je u těchto mých psích srdcovek dost běžné, že aplikuji systém jednou se podívat, pobrečet si, a dost! Zde nemohu a ani nechci být objektivní. Jsem maximálně dojatý a spokojený a hodnotím na max. (28.07.2020)

Malý film s velkým srdcem, který po těch všech psích duších dokázal znovu a jinak dojmout. Tentokrát je naplno využita jak psí tak lidská příběhová linie, díky čemuž člověk výrazně silněji prožije a pochopí to neskonalé pouto psa a člověka. Milo dokazuje, že ze seriálové škatulky se klidně může vymanit do a vkročit možná i do prvoligové charakterní filmové pozice a utáhnout s dobrým scénářem opravdu všechno. Líbí se mi, že člověk nemusí za každou cenu vyhlížet vrcholnou hollywoodskou produkci, aby našel filmový skvost hodný opravdové pozornosti. Nemám k téhle srdceryvné záležitosti co vytknout. (30.11.2019)