Umenie pretekať v daždi

Najlepší film o psovi hneď po Hačikó. Vlastne je to viac než len film o psovi. Môžem s istotou povedať, že mňa tento milý film ozaj príjemne prekvapil. Na začiatku som si povedala, ó zase ďalší film o psovi, ale mýlila som sa. Hlavný dôvod, prečo som si The Art of Racing in the Rain chcela pozrieť, boli Milo Ventimiglia & Amanda Seyfried, obidvoch mám totižto veľmi rada. 75%. (13.06.2022)

Název filmu symbolizuje nejen zálibu hlavního lidského hrdiny v závodění na kluzkých promáčených vozovkách, ale také celkovou životní dráhu libovolné bytosti, která je nepředvídatelná a plná nejistot - veliká škoda, že něco takového se nepodařilo otisknout do samotného příběhu, jenž je od určité a relativně brzké chvíle předvídatelný až hanba. To by ve finále možná tolik nevadilo, kdyby film diváka zpočátku tak okatě nepřesvědčoval, že bude jiný a originální. Pohled do Enzovy hlavy je totiž super, chraplák Kevina Costnera dodává retrospektivnímu vzpomínání skoro až hloubavý přesah a vztah Dennyho s inteligentním chlupáčem, okořeněný o jejich společnou závodnickou vášeň, se rozvíjí velmi nadějně a zajímavě. Pak ale přichází povinné rodinné zvraty, z nichž minimálně jeden je překvapivý, ale vyprávění se začne drolit do ohrané emocionální výpovědi, která hrozně tlačí na pilu. Od lidských hrdinů navíc nelze čekat nic moc objevného nebo překvapivého a celkový příběh vyznívá trochu jako strojově sestavená kulisa pro jinak hezké povídání s divákem. Ale rozhodně nejde o špatný nebo vyloženě odfláklý film - jede se sice vyloženě na jistotu, ale ta podbízivost a líbivost je podávaná zkrátka příliš zkušeně a uvědoměle, aby ji nešlo alespoň částečně podlehnout. Poctivé klišé podávané s železnou jistotou a s určitou podmanivou výmluvností, která nás nakonec, byť poněkud klikatě a zbytečně zdlouhavě, dovede až k příjemné závěrečné katarzi, podtržené finální písní od Creedence Clearwater Revival, podmalované odrazem očí Amandy Seyfried a doprovázené kýženým zjištěním, že pořídit si z náhlého popudu oddaného psího kamaráda není vůbec špatný nápad... Marley a já dostal solidní konkurenci, i když Enzovi přeci jen schází jeho energie a tah na bránu. 65% (19.09.2020)

Ďalší film pre psíčkarov. Tento sa od ostatných odlišuje tým, že očami psa tak trochu voyersky sledujeme životné osudy jeho pána, ktorý postupne založí rodinu, splodí dcéru, zažije tragickú stratu a následne ešte nejaké tie problémy s diabolským svokrom. No a všetko to svojou psiou logikou komentuje charizmatickým hlasom Kevina Costnera. No a ešte má ten pes fetiš na závodenie a hlavne Formulu 1. Čo je pre mňa ideálne spojenie, Ale film až taká pecka nie je. Prvá polovica filmu bola skvelá. Občas vtipná, občas trochu smutná, ale celkovo vydarená. Potom ale nastane zlom vo chvíli, keď na psa žena hlavného hrdinu nepochopiteľne zabudne a na 2 dni ho nechá doma bez žrádla a vody. To som proste nepochopil a následne mi potom vôbec nebolo ľúto čím prechádzala. Tým pádom ma film v rozhodujúcich dojímavých scénach nechal chladným. No a línia so súdnym procesom z poslednej tretiny filmu bola strašne klišoidná a predvídateľná. To ma už vôbec nebavilo. Našťastie pár posledných minút napravilo dojem z tejto nevydarenej časti filmu a potešilo ma aj cameo Fisiho aj keď ja som Ferrarista nikdy nebol. Takže výsledkom je solídny psíčkarsky film, ktorého zábavné scény s komentovaním psa ma bavili, ale tie dojímavé boli až príliš otrepané a nefunkčné. 6/10. (30.10.2019)

Malý film s velkým srdcem, který po těch všech psích duších dokázal znovu a jinak dojmout. Tentokrát je naplno využita jak psí tak lidská příběhová linie, díky čemuž člověk výrazně silněji prožije a pochopí to neskonalé pouto psa a člověka. Milo dokazuje, že ze seriálové škatulky se klidně může vymanit do a vkročit možná i do prvoligové charakterní filmové pozice a utáhnout s dobrým scénářem opravdu všechno. Líbí se mi, že člověk nemusí za každou cenu vyhlížet vrcholnou hollywoodskou produkci, aby našel filmový skvost hodný opravdové pozornosti. Nemám k téhle srdceryvné záležitosti co vytknout. (30.11.2019)

Začínám nemít rád psí filmy. Všechny mají totiž úplně stejný průběh a depresivní konec. The Art of Racing in the Rain je rozhodně ten typ snímku, jež bych se nebál nazvat výborně natočeným, se zajímavými postavami, poselstvím a celkovým prožitkem. Ale rozhodně bych jej nenazval feel-good, ačkoliv se do toho ranku do jisté míry řadí. Po velkou část filmu jsem z něj měl docela slušnou depresi a nijak mě nemotivoval k světlejším zítřkům. Vlastně jsem rád, že to není totálně naivní jako všechny ty Psí poslání, ale tohle je zas na opačném spektru. A knížka je pochopitelně lepší (haha)...7,5/10 (17.01.2020)