Everest

Tahat na Everest bandu obstarožních netrénovaných ko(j)otů včetně vyschlého, astmatického pošťáka, kteří by se za normálních okolností nevydrápali pomalu ani v létě na Sněžku, může jen opravdový bezskrupulózní zku(lm)ysyn za účelem vlastního obohacení. Ale jak už to na tom světě chodí, i sebevětší (s)mr(t) si nakonec v Cesmínovém lese zaslouží oslavný filmeček, plný patetického ajlavjování s ohyzdnými manželkami, pseudohrdinského omrzání a záměrně vyhledané hypoxie. Já vám tedy nevím, dívat se dvě hodiny na to, jak kýčovitě chcípá hrabivý čičus a partička zas(tl)aných amerických snobů, kteří vytáhnou ze šrajtofle mega a půl jen proto, aby pak mohli frajeřit před návštěvami, bylo sice škodolibě příjemné, nicméně můj oblíbený Komár se tentokrát stal obětí tendenčně zpotvořených a Kokakolou oslazených „skutečných událostí“ a těch pár vskutku spektakulárních himalájských scenérií ten žluklý nános nudy a patosu holt nepřekrylo. Takové Kádvojce nebo Nordwandu to nesahá ani po úpatí a mnohem zábavnější a dramatičtější je dokonce i známé horolezecké sci-fi Vertical limit. A tak jediné, co člověku přijde po skončení líto je, že si trénovaný tunelář a profesionální (p)ajzl, pražský krysařík Pavlík Bémů vybral špatnou expedici. Být na téhle, byl by pro mě horský vůdce nekompromisní hrdina a nadšeně fandím alespoň každému prudkému poklesu teploty, náhlé ledové bouři či lavince. *** Právě jste patrně dočetli jeden z mých posledních zdejších zvratků. Vysvětlení a důvod tučných výrazů najdete na mém profilu. (27.09.2015)

Tak jsem vám byl včera na Everestu. Vzal jsem si příklad od borců z Ká dvojky, kteří na vrchol útočí zásadně v poledne, a na půl jedničku vyšlápnul do IMAXu. Lidí tam bylo jako v tom devadesátém šestém na stěně Lhotse, a to nepřeháním, protože když jsem viděl, kolik lidí se nebojí v osmi tisících viset na jednom laně, vybavily se mi závody psích spřežení. Jak je lidská hloupost neomezená (investovat 65000 dolarů do organizovaného pohřbu je podle mě velká hloupost), film samotný zůstal naopak v několika zásadních bodech omezený dost. Tak třeba třidéčko. Záběry na Everest byly přibližně tři, z toho se dvakrát opakoval ten z úvodních titulků. A když se ta mateřská školka vyplazila nahoru, bylo zataženo. Pecka, pozorovat 3D mrznoucí paka ve sněhu, to si bez potapěčských IMAX brejlí fakt neumím představit. A co příběhová linka? Nejdřív je všecko čupr, potom na hovno, no a pak je konec. Cepín jen tak škrábal po ledu a mačky zůstaly napůl rozepnuté. Chápu, že těm chlapům v minus třiceti lezly kule až do jater, ale filmu měly zůstat na místě. Ty čtyři vlaječky jsem na vršku zapíchnul hlavně proto, že takhle dobře zvládnutý film o horách technicky jsem dlouho dlouho neviděl. Užil jsem si i několik silných momentů, ale příští expedici bych viděl s větší skromností a menšími rameny. /// Druhý výstup jsem absolvoval za tým 2D Everest a musím říct, že bez všech těch 3D atrakcí je expedice o dost výživnější. Najednou jsem byl víc v ději, víc s postavama a vůbec - víc spokojenej. (12.10.2015)

Nemohlo být lepšího režiséra na takový příběh, než Baltasara Kormákura. Podle mě totiž neexistuje jiný evropský národ než islandský, který by byl víc spjatý s přírodou a tak by takovým příběhem mohl říct totálně vše. Jelikož ale Baltasar Islanďan je a k tomu je ještě schopným režisérem, ujal se příběhu, kde herci hrají druhé housle a hlavní roli tu opravdu má samotný Everest. Vytvořil jsem si k němu obrovský respekt hned od prvních minut a jelikož Baltasar měl neméně schopného kameramana, vnímal jsem nejenom respekt, ale užíval jsem si i nekonečné scenérie, které prostě neměly chybu. A nejlepší na tom všem bylo, že digitálu je tu tak strašně pomálu, že si ho ani nevšimnete. Tento film je obrovský filmový zážitek, na který jen tak nezapomenu. V mnohých scénách říká více, než kdejaký divák dokáže pochytit a zároveň se onen příběh z roku 1996 snaží odvyprávět tak, jak by skutečně mohl být. Syrově a realisticky. (22.10.2015)

Pokaždé, co jsem zhlédl trailer na Everest se mi otřásl pokoj a husí kůži jsem měl až na zadku, samotný film podobný pocit dokáže vyvolat maximálně 3x a to je sakra škoda. Je zde spousta mínusů a záležitostí, které bych si přál vidět jinak. Ten film je místy velký zmatek především kvůli spoustě postavám ( Je zde tolik jmen, že se při jedné projekci nedá zvládnout zapamatovat si každého), samotná úmrtí vůbec nezaujmou, chápu že je film natočen podle pravdivých událostí, ale při potenciálu tolika postav sakra zamrzí, že film nezachází do drsného Survivo-Thrilleru, rozhodně bych uvítal zde i nějakou zápornou postavu i vtipně obsazenou na odlehčení atmosféry a na mě bohužel nefunkční emoce zamrzí taktéž. Jake Gyllenhaal ???.. a dalších 25 otazníků. Ale abych pouze nekritizoval, film má úchvatný vizuál, sympaťáka Jasona Clarka, hezky vygradované sekvence( Vrtulník highlight) nečekaný konec a slušnou atmosféru, ale já osobně bych uvítal razantnější styl i provedení. Čtverka s přivřeným okem. 3D nechodit !! 70% (22.09.2015)

Každý, ku komu si vytvoríte sympatie, sa dostane do veľkého prúseru. To je jediná dramaturgická ambícia Everestu. IMAXový marketingový produkt, ktorý s širokoúhlym formátom využíva sotva polovicu IMAXového plátna. Načisto priemerný scenár bez jediného pamätihodného dialógu, momentu alebo postavy. Výborné medzinárodné obsadenie prakticky nemá čo hrať, a Gyllenhaalova postava, na ktorú sme sa tešili najviac, dostáva 3x viacej priestoru než v trailery. Vizuál pekný, prostredie Everestu autentické. Efektné zábery zhora na exponované traverzovanie pod Hillaryho schodom. Kľúčovou zbraňou filmu je intenzita výchrice, ktorá vás v kvalitne ozvučenom kine zarazí do sedadla (Dolby Atmos positive). Film chválihodne neprekrucuje realitu, nepatosuje a nezhadzuje sa vlastnou blbosťou (Vertical Limit). Ale tým všetkým sa pýši aj Nordwand, ktorý nezaváňa odbitou štúdiovou zakázkou a naopak s rozprávačským nadšením a záujmom o postavy popisuje historicky významnejší a v dianí dramatickejší výstup na švajčiarsky Eiger (ktorý je čo do náročnosti úplne iný level horolezectva než "choďák" na Everest). (22.09.2015)