Blade Runner 2049

(1001) Na film se budu muset někdy podívat znovu, abych zjistila, jestli se mi podaří replikovat výsledek, ale na první podívání v dobře ozvučeném kině (a bohužel i ve 3D, což mi naopak přišlo úplně zbytečné, nejsem děcko, abych nepochopila, že věci, co jsou vepředu, jsou vepředu, a ty vzadu jsou vzadu, ale to s kvalitou filmu nemá nic společného) se mi to líbilo, a to dokonce hodně, a dokonce o dost víc, než původní Blade Runner (který je pro mě definicí "meh" filmu). Perfektní kombinace inťoušského filmu a komerční zábavy. V Příchozích mi vadil naivní a předvídatelný příběh se vztahy mezi postavami, které sice hrají důležitou roli, ale není jim věnován čas, aby se přiměřeně rozehrály. Tady je příběh vyprázdněný až na půdu a času je na všechno tolik, že jsem občas zapomínala, o čem to vlastně je, ale sakra, jak mě bavilo se na to dívat a taky to poslouchat a taky, ruku na srdce, si to trošku procítit. Nejvíc mě asi štval Jared Leto, on už se prostě jenom předvádí pro kameru a vůbec se nesnaží svým postavám dávat nějakou vnitřní konzistenci. Sylvia Hoeks byla ďábelská, a vůbec tam bylo víc pořádných ženských než mužských postav, asi je to trend, ale když je smysluplně použitý, tak jsem s tím zcela v pohodě. No ale jak jsem říkala, musím se na tom podívat znova, jestli ten dobrý pocit nebyla jenom podivná kino halucinace. (11.10.2017)

Podezřívám triviálnost zápletky, že měla jen za úkol příliš nerozptylovat od impozantní technické stránky. Básník Villeneuve komponuje jevy z antiutopistického prostředí originálně, ale přitom s respektem ke Scottově odkazu, production design je bezchybný, úderné duo Zimmer & Wallfisch rezonuje s Vangelisem a pak je tu čarovná, vždy v konkrétních barevných tónech laděná skutečnost, že 1.pád: Kdo, co? Deakins, 2.pád: Bez koho, čeho? Bez Dia. Divácky nekomfortní délka nevadila, naopak přispěla k plynulosti vtažení do bezútěšného světa budoucnosti bez budoucnosti. Když pominu diskutabilní funkčnost děje, drobné vady vidím jen v upozadění neo-noir motivů (náplast přes nos ještě nedělá z Káčka detektiva Gittese) a v některých hereckých představeních. Gosling nemůže skrývat svůj omezený rejstřík za to, že je replikant a Ford mně chvílemi připadal, že neví, co po něm vlastně chtějí. To snad viděl i Jared Leto, ale víte co. All those moments will be lost in time, like tears in rain… (19.07.2018)

„ZEMŘÍT PRO SPRÁVNOU VĚC JE NEJLIDŠTĚJŠÍ, CO MŮŽEME UDĚLAT…“ /// Skoro až thrillerový a adventurně komorní pátrání po narozeným (takže nevyrobeným) replikantovi. Cáká z toho technická dokonalost, ale taky dějová úspornost, takže je to místy pomalý, ale furt temný. Baví mě, jak je to odvyprávěný. Ten příběh s tím tempem a sci-fi ponurostí do sebe fajnově zapadá. Navíc to má v sobě překvapení… Villeneuve je machr. Nejen proto, jak dokázal s pár hercema naplnit 2 a půl hodiny. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Román „Do Androids Dream of Electric Sheep?“. Kterej napsal v roce 1968 Philip K. Dick, neznám. 2.) Chcu ukázat starý, jak má fungovat moderní žena. 3.) Celý dny (i noci) prokecám s hologramem. 4.) Thx za titule „Jemu, tedy Idžorovi“ a „Holesinska.M“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ (03.02.2018)

Atmosféra jaxviňa. Menej náznakové než Scottov film, avšak stále výborné v ne- ľudskej existencialistickej rovine, ktorá trčí spod povrchu, skvelo pracujúceho s úmyselne navodenými očakávaniami diváka, prechytračeného vlastnou chytrosťou. Chcelo by to ešte dotiahnuť Letovu linku a vysvetliť prečo práve K. získal práve tieto spomienky. Ale to sú len detaily. Wanna be in Luv with Joi. 10/10 (14.10.2017)

Třeba si jako já tohle užijete mnohem víc tohle než ubíjejícího kultovního předchůdce. Bylo to magnetičtější, mělo skvěle zlověstný soundtrack a pár oldies radůstek, podobně nelehký děj i dystopický svět mě tu najednou bavil sledovat, dobře táhnul Gosling a velice vkusně zapadl Ford. Mimochodem, ti dva v rozhovorech předvedli, že by spolu rozhodně měli natočit i komedii a je-li tento film nakonec opravdu tak prodělečný jak se píše, je to celkem k*rva škoda. (08.11.2017)