Hlasy

// Díky už bezmála dvoutýdennímu The Wire maratonu mám hroznou chuť psát teď komentáře západním Baltimorským nigga slangem ale vzhledem k tomu, že *zrovna* tenhle film opravdu není nic víc než obyčejně natočený, docela dobře obsazený, přesto nijak překvapující příběh jednoho celkem běžně nemocného masového vraha s kapku bizarnějšími vedlejšími postavami, tak to vlastně ani nemá cenu. A ano, jsem naštvanej protože Gemma nic moc neukázala a nezkoušejte mi nikdo tvrdit, že vás to taky nezklamalo! God damn bitches, all insecure and shit. (14.02.2015)

U nás doma by Keisy (boloňský psík, diktátor) kupovala větší lednici a Sára (láskyplný německý ovčák) mě přesvědčovala, že jsem dobrý člověk. Přítel už pro jistotu schovává nože :D Něco tak ujetého a nepochází to z Japonska? Sedím tu, snažím se napsat něco smysluplného, abych vás na film nalákala, ale víte co? Nejde to. Pořád si vybavuji veškeré scény a směju se. Prostě skvělá absurdní komedie ze života "neobyčejného" chlapa, který si "povídá" se zvířaty a rád plní ledničku :o) (26.04.2018)

Milujte svojho psychopata. Prekrásne ironizujúca historka o klasickom romantickom hrdinovi z továrne na kúpeľňové zariadenie, so skromným obydlím, mačkou a psom, ktorý sa zamiluje do krásnej kolegyne tak vášnivo, až z toho ona stratí hlavu - a nebude posledná. Film, ktorý prezieravo uhýba rutine a nastavuje krikľavé morbídne dvojzmysly, majúce iný význam v tom našom a v Jerryho svete. Jerry, ktorý už svojou snaživosťou (zdôvodnenou zaraďovaním do normálneho života) do tejto reality tak trochu nezapadá má veľkú výhodu, ktorou si dokáže ľudí získať. Je to jednoducho roztomilý rojko, ktorý zažíva mnoho dobre známych situácií, a tak ho i napriek tomu, že k nám neprehovárajú domáci miláčikovia, dokážeme pochopiť. Až na to, že zväčša situácia dopadne trochu inak a my nikoho nezabijeme. Jerry to šťastie žiaľ nemá, a tak je jeho údel o to ťažší. Musí sa vyrovnávať nielen so vzťahmi na pracovisku, ale aj svojou odvrátenou stránkou osobnosti, druhou identitou, ktorá sa usídlila v jeho podvedomí a začína prenikať aj do vedomia. Vpády vysnenej ilúzie do skutočnosti sú vlastne postavené na hlavu - je to realita, ktorá občas prebleskne svetom spoza Jerryho ružových okuliarov a dostáva ho do vražedne komických situácií. Jerry má tým pádom problém, pretože nechce byť protagonistom hororu, ale vytúženej romantickej komédie, v ktorej získa účtovníčku s tvárou Gemmy Arterton. Na tejto jeho rozpoltenosti je vybudované taktné a emocionálne vystužené rozprávanie, ktoré podľa potreby a chute strieda žánre a vysmieva sa klišé prostou psychickou nespôsobilosťou hlavného hrdinu ich spolu s klasickými diváckymi očakávaniami naplniť. Bizarná poetika (termín "hovoriace hlavy" sa konečne dobral pôvodného významu) a poznámky domácich miláčikov, ktoré takmer vždy triafajú do čierneho, neprestajne atakujú centrum smiechu. Predsa mi však stranou vivisekcie Jerryho zmýšľania chýbala rovnaká miera pozornosti a zapracovanosti do deja, aká náleží zvieratám a dvojici srdcových dám, i vedľajším postavám a kolegom z práce, ktorí majú význam pre finále. Rozriešenie (a rozhrešenie) hrdinovej dilemy je však nakoniec uspokojivé, uveriteľné a prosto dobré. Napokon je i po zásluhe odmenený spôsobom značne nekorektným - kresťansko-bollywoodskou tanečnou vsuvkou. Reynolds ma po prvý raz dokázal úplne presvedčiť a casting priam prekvitá interným humorom, zosobneným v spojení predstaviteľov s ich skúsenosťami s hororovým žánrom (Reynolds nepočuje hlasy po prvý raz, reverzná domina v podaní Artertonovej je osviežením a Kendricková už nemusí závidieť Kristen Stewart, lebo má vlastného krásavca so zabijáckymi inštinktmi). Marjane Satrapi prekvapuje vitálnosťou a hravosťou. 80% (05.03.2015)

Jelikož jsem šla do The Voices bez toho, že bych si přečetla obsah či komentáře, protáčela jsem zhruba prvních patnáct minut oči s tím, že se jedná o další z řady nemastných neslaných amerických komedií. Což se naštěstí vzápětí změnilo a můj zájem se začal stupňovat v přímé úměře s tím, jak často stačil Jerry zaplňovat svou ledničku. Bezduchý výraz Ryana Reynoldce v romantické komedii? Grrr! Bezduchý výraz téhož, v černohumorném, mluvícími hlavami obklopeném, úletu? Sama bych nevěřila, že to jednou napíšu, ale zdá se, že alespoň jednou našel chlapec své uplatnění a taky mu docela sluší růžová. Když k tomu připočtu moji velkou slabost pro rejpavé, cynické kocoury, tak se dá říct, že jsem si to nakonec docela dobře užila. (21.02.2015)

Důkaz toho, jakým absurdním způsobem (ale rozhodně účinným) se dá spojit rozverně černá komedie s mrazivě psychologickou drámou. Tohle nesourodé spojení má však své logické opodstatnění; zatímco hrdinův vnitřní svět je plný barviček, poletujících motýlků a puntičkářsky uklizeným bytem i za stavu brutálního porcování mrtvol, realita je samozřejmě jiná - smrdutější, prohnilejší a o to více smutná. Reynoldsův schizofrenní hrdina tak z temného thrilleru vlastně dělá božínkovsky ňuňu roztomilou komedii s mluvícími zvířátky jako bonus. Jen s tím detailem, že jeho pes je dobrák, kdežto kocour drzá svině s vražednými pohnutky. Že by hrdinovo dobré a zlé Já? Dost možná. Že vám to celé zní jako přehnaně bizarní úlet? Rozhodně. A to jste, prosím, ještě neviděli závěrečné titulky s absolutně ujetým Happy songem! (09.02.2015)