Tenshi no tamago

Překrásný animovaný sen. Nádherná, jemná a procítěná animace a hudba dávají tomuto snímku neopakovatelnou atmosféru. A také svět, který se povedlo Oshiimu vytvořit. Místa, která jsou pro malou osamělou holčičku, pečující o stejně osamělé vejce, domovem, jako bych znal ze svých snů. Je to krásný pocit, procházet se prázdným, zchátralým městem, na kterém jde vidět jeho zašlá monumentální sláva. Nechápu japonskou schopnost vnést do animovaných filmů tu správnou atmosféru, jak dokáží vytvořit ta úžasná města a prapodivná místa, která si sám v hlavě ostře nevybavím, avšak díky těmto filmům je mohu navštěvovat i během bdění. Film sám nemá žádný zásadní děj, jde spíše o sled snových momentů, které však trpělivého diváka vtáhnou a nepustí. Tenshi no tamago zavede do světa, na který se nezapomíná. (01.10.2009)

Nejvíc na tomto roztomile smutném animáči potěší řemeslná propracovanost animace, která působí jako neustále se měnící surrealistický obraz. Klidné vodní hladiny, ponuré město, bizarní budovy a naprosté minimum postav a dialogů vytvářejí pro tento film zcela typickou atmosféru. Celý příběh vás provází zvědavost a chcete zjistit, co obsahuje vajíčko, o které se tak obezřetně stará malá holčička, či kdo jsou rybáři snažící se marně ulovit stínové ryby. Pokud ovšem očekáváte, že se dočkáte konkrétních odpovědí... nedočkáte se. Celkový dojem a pointu si musíte vytvořit sami. (03.05.2011)

Přestože mám rád, když filmy dávají mnoho prostoru pro představivost, tak mi tento film vůbec nesednul. Možná potřebuji stavět na něčem pevně daném, nebo mě nezaujal natolik, abych nad ním po skončení popřemýšlel. I tak bych se docela rád dozvěděl, co bylo smyslem toho všeho. Během nekonečných pasáží jsem sice něco dohromady dal, ale závěr všechny mé úvahy rozcupoval na kousky. Snad nešlo jen o pokus zamotat hlavu divákovi, který doposud neusnul. Co se mi naopak na filmu líbilo byla pěkná atmosféra, která by se dala přirovnat k Vampire Hunterovi D. Bohužel i ta má uspávací efekt a tak film rozhodně nedoporučuji pouštět po jedenácté večer a už vůbec ne těm lidem, co vyhledávají lehké a svižné filmy. (15.02.2008)

Krajinou věčné noci s prázdnými městy, se stromy bez listí a s křišťálově čistou vodou bez ryb putuje dívka s vejcem. Pečlivě je chrání a pečuje o něj. Představuje vejce naději pro tento beznadějný svět? Sledujeme dívku onoho "dne", kdy se k ní přidá poutník s holí ve tvaru kříže. Kdo je onen pouník a odkud se vzal neví dívka, neví divák, neví to ani on sám. Avšak přál by si to vědět. A z jeho řeči vyplývá, že by si přál rovněž odhalit tajemství vejce a to i za cenu jeho zničení. Přesto se však stane dívčiným ochráncem na cestě. Představuje poutník zlo nebo jen vše zkoumajícího ducha? - Andělské vejce je jeden z těch filmů, jejichž scénář byl psán více podvědomím než racionální myslí. Tím je daná jeho nejasná víceznačnost, ale rovněž jeho emocionální působivost. Důležitý je tu pocit. Odhoďte svou evropskou touhu po ději logicky se vyvíjejícím s pochopitelnou pointou čekající na konci. (Pointa možná je, ale není tak pochopitelná, jak byste si asi přáli.) Je to příběh o oběti? Je to příběh o víře? Je to vůbec příběh? (30.06.2004)

Zvláštní básnivé podobenství o světě, lidech a tématech, která je zřejmě přesahují. Temné a něžné zároveň. Depresivní krajina nikoho, která se stává osobní pouští putující holčičky je předobrazem apokalyptického výjevu velké záplavy - záhy světa, jako ostovu ve vesméru - kdo je zde anděl, jaké má poslání není řečeno ani ve velmi skromných dialozích. Kdo byl dřív - zda anděl, holčička či padající hvězda nebo vejce musí divák rozluštit sám... Nepřišel jsem na to, ale zaručeně jsem byl u vytržení... (05.10.2007)