Minulosť

Jestliže předchozí celosvětově proslavené strhující drama Asghara Farhadiho Rozchod Nadera a Simin popisuje nesnesitelnou těžkost až nemožnost rozpadu manželství v totalitou svázané současné íránské společnosti, jeho nový film Minulost naopak popisuje nesnesitelnou lehkost jeho rozpadu v dnešní Evropě. Hodnotí se tak míra svobody - minulá zpráva kriticky hovořila o nedostatku svobody, ta současná hovoří opět kriticky o jejím nadbytku. Íránská totalita a extrémně liberální Evropa představují možná dva extrémy, jestliže v první realitě se z manželského svazku téměř nedá vycouvat a je míněn na vždy (jak tomu bylo v dávném kdysi i v našich končinách), v realitě druhé se vztahy volně prochází a bez ohledu na děti a dopady na okolí (i možná morální dilemata) se střídají partneři bez jakéhokoliv pocitu újmy. Jako by se dnes mohlo všechno, jako by činy neměly své budoucí následky, jako by neexistovalo nic dlouhodobějšího. Tím, jak se zrychlil pracovní život, zrychlilo se i subjektivní vnímání času, vlastní život se žije jakoby pohledem skrze sklo. Nepřemýšlíme o něm, nerozumíme mu, nemáme čas se zastavit a řešit ho. Jen se díváme a neslyšíme. Pohledy skrze sklo. Příhodná metafora i efektní formální prvek... (14.08.2014)

Málokdo (pokud vůbec kdo) umí v současné kinematografii civilně zachytit spletitost, složitost a s tím spojenou nejednoznačnost mezilidských vztahů tak jako právě Farhadi. Svým postavám vstupuje "dokumentárně" do života jen na určité období, aniž by vysvětloval co bylo a co bude. Zarytě se vyhýbá vyřčení nevyřčeného či nabídnutí (roz)řešení. I přesto (či právě proto) se umí dostat postavám pod kůži způsobem nevídaným. Přijde, zachytí, zdrtí a zase odejde. Největší (a ostatně i jediné) zklamání je, že se Farhadi snaží, ať již cíleně či mimoděk, o takové intimnější navázání na Rozchod Nadera a Simin. Ostatně tohle by klidně z fleku mohlo být volné pokračování "po letech". Stačilo by vyjít ze situace, že Simin s dcerou na západ odešly... (19.10.2013)

,,POSLOUCHEJ MĚ! PROČ JSI MI NEŘEKLA, ABYCH PŘIJEL MINULÝ ROK? PROČ JSI CHTĚLA, ABYCH BYL TADY UPROSTŘED TĚCH SRAČEK? NEZABOOKOVALA JSI HOTEL A MĚL JSEM SPÁT VE STEJNÉ MÍSTNOSTI JAKO JEHO SYN, PROČ? PŘIVEDLA JSI MĚ SEM, ABYSES MI POMSTILA. NIC VÍC.“… /// Chtěl jsem napsat, že je to dlouho takovej všední příběh, kterej by se mohl vodehrávat kdekoliv. Třeba ve Francii (no dyť kurva vím!). Máme tu sice rodinu plnou Iránců, ale tím veškerý vočekávání podobnýho zážitku, jako byl Rozchod… končí. Nakonec jsem zjistil, že to není ,,dlouho“ takovej příběh, ale furt takovej příběh, ve kterým pár postav řeší problémy. Problém s dcerou, která nechce…, problém s … vlastně zase s tou dcerou a navíc maj taky svoje nevyřčený bolístky… Takový vztahový. Né zas tak konverzační, jak by se mohlo zdát, spíš složitý a zamotaný. Lidsky. Dramatický drama, filmově rozhodně zajímavý, ale příběhově vidím plácání se kolem sraček, jenž mě pocitově zase tolik žíly netrhaj. Já na tyhle Nouzový východy moc nejsu. A navíc jsem od Farhadiho čekal víc exotiky… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Baví mě filmy, ve kterých si můžu říkat, jaká je ta ženská píča. 2.) Miluju spratky, co uměj ničit život. (Vážně? V tom případě bych jich mohl pár (i víc!) doporučit!) 3.) Thx za titule ,,jneck“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (10.04.2014)

Jedná se o stejný styl vyprávění jako v případě Rozchodu Nadera a Simin - postupné odhalování nových informací z jednotlivých stran, které nutí neustále přehodnocovat názor na dosavadní průběh věcí. Bohužel se však Farhadimu stalo to, co už několika jiným autorům, kteří za sebou dosud neměli příliš dlouhou kariéru - v dobrém slova smyslu se Farhadi Rozchodem odstřelil (podobně jako třeba Vinterberg Rodinnou oslavou, Bugajski Výslechem, Trzaskalski Edim nebo Lukaszewicz Linczem), protože hned ze startu je jasné, že každý další jejich film může být maximálně stejně dobrý, ale určitě ne lepší. Není možná nejšťastnější každý režisérův film srovnávat s předchozím opusem, ale vzhledem ke stylu, který Farhadi v Minulosti prostě a jednoduše jen bez dalšího opakuje, se nelze od tohoto oprostit. Minulost oproti Rozchodu zaostává zejména faktem, že mimo íránské hranice, reálie a společenské smýšlení příběh ztrácí na své naléhavosti. Francouzské prostředí žádnou přidanou hodnotu nenabízí a s ohledem na průměrnost až podprůměrnost filmové produkce této země ani nabídnout nemůže. To, že postavy ve filmu jsou přistěhovalci, je stejně výmluvné, jako kdyby o přistěhovalce nešlo. Dále je zde velmi obtížná identifikace s postavami, které, ač jsou propojeny jinak ne nezajímavým příběhem, jednají dosti iracionálně a ve výsledném dojmu spíše vzbuzují nesympatie za to, jak nerozvážně si rozesraly život a mohly si za to zcela samy, neboť jejich jednání nebylo důsledkem zoufalé situace nebo vynuceného úniku, nýbrž neschopnosti řešit věci mozkem namísto křiku, hysterie a nadávek (již jsem zde v komentářích několikrát psal, že nechť po mě jako divákovi autor nežádá, ať se ztotožním s blbci a blbkami). Nakonec, na rozdíl od Rozchodu je v minulosti pár hluchých míst, během kterých je velmi jednoduché ztratit divákovu pozornost. Shrnuto do hodnocení - včera po projekci bych film hodnotil mnohem níže, ale nyní s chladnou hlavou a s bujnou představivostí, jak by film rezonoval nebýt Rozchodu, dávám průměrné 3 hvězdičky. (27.11.2013)

Přiznám se, že jsem dost dobře nepochopil tvůrce v jejich šíleném dramatu, i když jsem si tu spletitou ságu pouštěl po kapkách (asi na šest dílů, a některé jsem si musel i opakovat). Hlavní ženskou postavu zobrazuje Marie, která působí celkově nevyrovnaným, hysterickým, nervově labilním až psychotickým dojmem, co se výchovy dětí týče, chystající se po třetí provdat. Nepochopil jsem její třetí těhotenství, protože podle všeho to s dětmi vůbec neuměla, nesnášela je a při těhotenství hulila, jak komín za průmyslové revioluce. Její stálá pozice, scéna u otevřeného okna s cigaretou v ruce, byla děsná. Svého nového přítele získá tím, že rozvrátí jeho manželství a jeho manželka následkem toho spáchá sebevraždu, požitím pracího prostředku??!!!!??!!! Nezemře ovšem, nýbrž zůstane po dobu osmi měsíců v komatu . V této situaci za Marií přijede její druhý manžel Ahmed, aby formálně dokončili rozvod. Zjistí, že jeho nejstarší a nevlastní dcera nechodí domů a nebaví se z vlastní matkou. V domě dál potká syna milence exmanželky a pak ještě mladší dceru., se kterými má jeho ex neustálé problémy a šílené výstupy. No nakonec Ahmed domluví nevlastní dceři ta se smíří se svou matkou a s tou se rozejde její nový milenec???!!!! Ten skončí s krabicí voňavek na pokoji své ženy, kde se najednou rozpomene, že to je jeho žena a chce jí pomoct. Ahmed odjíždí a ani pes po něm neštěkne:-) (09.02.2014)