Borgman

"Co jsem to kurva viděl?" Vyprskl divák s chlebárnou dokořán a makovicí pomotanou jako trvalá v rozkroku obnažené slečny v podzimním čísle playboye z roku 1975. Ale ono je to jednodušší než šoupnout studený, zapáchající trup do zelenajícího se rybníka - Jedna bizarnost za měsíc je dobrá na klouby, dvě jsou jako kopanec do koulí a tři a více už brnkají na strunky paranoidní schizofrenie. A nebo taky ne. Nemá cenu blekotat o ději, neboť by výsledný produkt ztratil na sugestivitě, nemá cenu vyzdvihovat herecké výkony, neboť by si někdo mohl pomyslet, že o tom vím víc než jedno úhledně stočené, vlákninou nadité hovno. Jediné, co má cenu, je zašeptat k vašim napjatým ušiskům, že když se na strýčka Borgmana podíváte, tak budete svědky něčeho doposud nevídaného. A to se počítá. (08.03.2014)

Záležitost vyloženě pro milovníky nezodpovězených otázek a úletů s otevřenou myslí. Celý příběh se odehrává v domácím prostředí, ale nejedná se o klasické home invasion, ani nejde o nervák, dokonce ani míra cynismu není nijak vysoká. Na druhou stranu bych atmosféru jen stěží nazval černohumornou, takže mi jako popis poslouží nejednoznačné "wtf snímek". Pozorný divák si však všimne spousty vodítek, které ho navedou správným směrem, i když musím vyslovit politování nad neanglickým zněním a, řekl bych, místy hodně zavádějícím překladem titulků z holandštiny do češtiny. Vodítka=spoiler: "A sestoupili na zem, abych posílili svou moc", telepatie, pohádky před spaním. Trochu ještě podezřívám to divadlo, ale tam mi to nedocvaklo, jinak je pointa celkem jasná, řekl bych. 70% (24.02.2014)

Dopočul som sa, že všetko už bolo natočené, dnes je teda dôležité najmä ako je to natočené. Borgman vyvolá reminiscencie na viacero klaustrofobických filmov/trilerov ako Funny games, Zmiznutá (tá holandská aj americká) a spomínam si aj na jeden diel Derricka (ten sa ale vyvinie ináč). U Borgmana je síce dôležité ako, ale nie z hľadiska formálnych prostriedkov ako kamera, ktorá je absolútne statická, ale vytváraním napätia a očakávaní veci budúcich. Vďaka tomu pôsobí stále originálne. Originálne pôsobí aj to pod povrchom a nemám na mysli nejaký ľahko definovateľný sociálny podtext. Funguje tu všetko, čiže perfektne zvolení herci, chladná architektúra vyššej spoločenskej vrstvy, vťahujúca kamera, ktorá ju voyeristicky sníma a scenár, poskytujúci niekoľko prekvapení na ceste za jasným cieľom. Borgman je film stále relatívne normálny, s trilerovou kostrou a čierno čiernym humorom, ktorý je ale omnoho sofistikovanejší a vtipnejší ako všetko krvavé, čo som videl u Tarantina. (27.03.2014)

[SFF 2013, Sydney] Pulzujúci holandský thriller s nádychom nasty dark comedy a takisto nepredvídateľná hra s divákom šikovne využívajúca a pretvárajúca prvky home-invasion filmov. Tiež hladko splývavá chiméra, ktorá si z reality robí súkromný majetok a na jeho pozemku infikuje ony stratené duše svojími kliatbami. Nie, nejde o žiadnu ordinárnu fantasy v ktorej by permanentne strašili papundekloví démoni, tu máme čo dočinenia so zlom takmer neviditeľným, nepravdepodobným a diabolsky precíznym…presne to, čo najviac podceňujeme. Zrodilo sa teda niečo medzi figuratívnou vyšinutosťou "Kynodontas" a chladnokrvnou krutosťou "Funny Games USA", ale z toho niečoho Alex van Warmerdam vyhotovil samobytný svet v ktorom niet núdze o pravidelné výkyvy nálad, zmeny diváckej percepcie a pokúšanie ničím nezviazanej predstavivosti. "Borgman" je šťavnatým diskusným žrádlom ako stvoreným na horlivé debaty a to predovšetkým vďaka svojej dráždivej neurčitosti, podmanivej cynickosti a vôli ísť až za hranice zaužívaných očakávaní. (14.06.2013)

Přesně ten typ evropské artové komedie, který mi sedí. Absurdní komickou polohou v lecčems připomené nedávné počiny nového řeckého filmu (především Špičák a Alpy), ale při bližším prozkoumání režisérovy filmografie je jasné, že si svůj osobitý styl udržuje už od počátku devadesátých let a nejde tedy o imitaci úspěšného modelu. I přes všudypřítomnou nadsázku a záměrné úlety ve vyprávění si Borgman udržuje znepokojivou působivost, i když podmanivá atmosféra plná otázek a šokujícího narušování očekávání k závěru viditelně slábne a film pouze setrvačně splní to, co už divák tuší. Škoda, že režisérova podvratnost nevydržela s dechem, ale i tak množství bitarních motivů a nečekaných žánrových příměsí stačí na samovolné podráždění bránice a poměrně otevřenou hru s dorážejícími hypotézami. (08.03.2014)