Django

Já mám k Djangovi trochu zvláštní vztah. Uznávám ho jako jeden ze základních kamenů žánru, chápu, proč je to tak kultovní film a proč si Tarantino půjčil zrovna tohle. Nicméně to neznamená, že to není film postavený na jediném geniálním nápadu a obaleném z nouze chatrným příběhem. Kromě toho první půlhodina je dost natahovaná, pořád se nic neděje, Marie chodí po pokoji, Django jí a kurvy se ho bojí. Od chvíle, kdy se objeví skvělý Fajardo jako sadistický major Jackson a jeho tlupa v červených kápích, tak to začne mít koule. A přesto, že je příběh jednoduchý a pitomý, je to pak až do konce zábava. Teda dneska jsem se bavil dost. Možná proto, že jsem konečně koukal v originále. Předtím jsem to viděl jenom v češtině, a dabing vycházel z anglickýho dabingu, takže dialogy kolikrát nedávaly smysl. A Nero v Soukupově podání nezněl zdaleka tak ironicky jako jeho italskej dabér (ty italský zvukový verze asi nikdy nepochopím) (ale pořád lepší Soukup než ten šmatlák v angličtině). A vůbec Nero a postava Djanga je největší klad celého filmu. Přesto, že je to taky pěknej hajzlík, tak se mu nedá nefandit. Eduardo Fajardo se na můj vkus objevuje málo a zvlášť uprostřed nedělá nic jinýho, než že se schová, nebo zdrhá, ale je to taky záporák první třídy. Bódalo je taky pěknej hnusák. Loredana Nusciak mi v originále poprvé nevadila a přišla mi dokonce trochu sympatická! Jinak, moc se mi nelíbí hudba, Bacalov složil lepší věci. Úvodní písnička geniální, ale zvláště ty mexické melodie tahají za uši. Corbucci později natočil lepší věci, ale bez tohohle by se k nim asi nedostal. PS: Bylo zajímavý sledovat film s člověkem, který o něm slyšel jenom od Tarantina. Jeho reakce na TU scénu (všichni víme jakou) byla k nezaplacení :D (21.12.2007)

Django si hravě poradí s padesáti zabijáky, ale vyloupení přísně střežené pevnosti plné zlata je o hodně tvrdší oříšek. Nikdo však netuší, jaké eso skrývá slavný pistolník v rukávu. Scénář : Sergio Corbucci, Bruno Corbucci, Franco Rossetti, José Gutiérrez Maesso a Piero Vivarelli. Kamera : Enzo Barboni. Hudba: Luis Enríquez Bacalov (28.04.2011)

Django se vraci z války, nic mu nezbylo, nic ho nečeká a nemá budoucnost. Táhne si svou rakev stále za sebou. Připomíná mu jeho osud a je i osudem mnoha dalších, kteří ho potkají. Italský western plný prudkého jednání, špatných hereckých výkonů i umělých exteriérů. Přesto je to zábavné a film má mnoho překvapivých momentů. Westernový terminátor Franco Nero kosí své protivníky po desítkách. Není to klenot, ale umanutost Djanga se nedá přehlédnout. (15.12.2012)

Triumfální western all'Italiana. Frajer, co se tahá s rakví divokým západem (což je hodně KURVA stylový, no, a to nemluvě o tom, co se skrývá v rakvi...), a nakráčí si to do ghost townu přímo mezi hrabivý mexikánský špinavce a ještě hrabivější jižanský hajzly. Místy mě to mohlo i trošku malinko nudit, ale celkově zážitek! Drsný, over-the-top, hřbitovní feeling. (04.05.2011)

Tak tento špageťák právem patří k těm (nej)lepším. Western, kde se krájí uši, bičují ženský a střílí lidi kulometem. Není divu, že si Quentin tento film oblíbil a stal se předlohou pro Nespoutaného Djanga. Franco Nero je v roli Djanga skvělý a je podobný Clintovi víc než se zdá. Sundat na jeden zápřah pět lidí se v každém westernu nevidí. Právem kultovní western, který nenabízí kamerové orgie jako Leone, ale béčkovost a akce to vynahrazuje. Hodnocení OST: Variace na Morriconeho jsou povedené! 7/10 (23.03.2011)