Michael Kohlhaas

Ryze evropský umělecky laděný historický film zpracovávající již poněkolikáté klasický německý příběh sedlácké rebelie, která je ovšem pro potřeby koprodukčního snímku transponována do středověké Francie. Není úplně jisté, zda má Kohlhaasův příběh skutečně historický rozměr, anebo je spíš ahistorický, tedy jakási univerzální evropská historka s rozměry legendy o rebelovi, který se vzbouřil proti vrchnosti, každopádně pojetí tvůrců tohoto filmu se jednoznačně přiklání na stranu legendy. Popis života hrdiny/světce na základě obecných motivů, které byly univerzálně platné, motiv bezpráví a následné pomsty, příběh srozumitelný napříč kontinentem. Život konkrétního hrdiny tak je do velké míry zastřen a vlastně není vůbec důležité, jestli Kohihaas skutečně žil či nežil. Zajímavá je určitá nejednoznačnost, divák zůstává mnohdy na pochybách a sled scén mnohé spíše zatajuje, než ozřejmuje, což osobně hodnotím jako velký klad snímku. Stejně jako důraz položený ne na samotný příběh, ale na sílu jednotlivých obrazů, na atmosféru, náladu, zvuky...připomnělo mi to mnohé naše tak silné historické filmy 60. let. Nebo Bergmanův Pramen panny. Max von Sydow i Mads Mikkelsen oba opravdu mistrně dávají prostor psychice a motivaci člověka mstícího se z absolutní bolesti... Michael Kohlhaas je snímek monotónně melancholický, což ne každému může sedět, jeho pozvolné plynutí ocení především vnímavý divák hledající v dnes v trochu jednostranně se vyvíjejícím žánru vážný umělecký film... (05.12.2014)

Námetovo veľmi zaujímavý príbeh zasadený do končiaceho sa stredoveku. Scenár bol podľa mňa fakt dobrý, lenže to podanie príbehu mi prišlo také nesúrodé. Vlastne som ani nevedel, či Michaelovi fandím alebo mi jeho konanie prišlo príliš pomstychtivé. Ako to už býva zvykom - pomsta plodí zas len pomstu, tak to bolo aj v tomto príbehu. A všetko to začala obyčajná drzosť jedného lorda, ktorý si privlastní dva koníky. Musím uznať, že najsympatickejšia postava celého príbehu bol pre mňa ten kazateľ, ktorý objektívne posúdil Michaelove konanie. Záver ma dosť prekvapil, no aj tak to na viac ako 3* nebolo, hoci nebyť tých nedostatkov v spracovaní, kľudne dám aj štyri. (26.10.2014)

Příběh Michaela Kohlhaase jsem viděl v jeho westernové podobě Jack Bull z produkce HBO a líbilo se mi to. A v tom je právě můj problém. Dostal jsem stejný příběh, tudíž jsem věděl, jak začne, jak bude probíhat a jak skončí. Odchylky se prakticky nekonaly a v tomto případě bylo jedno, jestli proti sobě stojí poddaný a baron, nebo drobný chovatel a vlivný statkář. Jistě, je x námětů, které jsou zpracovány mnohokrát a pokaždé mají něco do sebe a konkrétně já hltám každou verzi Nebezpečných známostí, ale k tomu je potřeba tvůrčí fantazie a herecké projevy, které jednotlivé verze odliší a dají jim jedinečnost. Jen syrovost prostě nestačí, ačkoliv filmu přiznávám výbornou atmosféru. A stejně tak nestačí Mads Mikkelsen. Připadalo mi, že des Palliéres se místy inspiroval Refnovým Valhalla Rising a nutil Mikkelsena k podobnému projevu, ale k téhle tématice se to nehodilo. Ale rozhodně tím nechci Mikkelsenův výkon shazovat. Zahrál dobře. Jenže byl v tom sám. Za něco stála pak jen princezna v podání Roxane Duran, ale ta měla jen minimální prostor. Škoda. Čekal jsem mnohem víc. 50% (02.02.2014)

Nebýt toho, že znám Kleistovu předlohu, místy bych se v ději asi ztrácel, především díky svéráznému střihu a minimu dialogů, které by nepřipravenému divákovy vysvětlily kdo, co, proč a proti komu. Změny oproti literárnímu předobrazu (přenesení děje z pomezí Saska a Branibor někam do pyrenejského podhůří, záměna synů za dceru nebo nahrazení Luthera jakýmsi anonymním pastorem) se ukázaly jako nepodstatné a celek nakonec působí podobně stroze jako kniha, jejíž poselství - nelidskost společenských institucí a zároveň mravní relativitu individuální vzpoury proti nim, problematičnost fanatického přesvědčení o své pravdě a obětování všeho a všech abstraktním principům spravedlnosti - tlumočí snímek zdařile a beze zbytku. (26.12.2014)

Kdo čeká Statečného kardiaka či snad Roba Madse, bude zklamán. Kdo čeká televizní inscenaci o tom, jak jede Kolhás s koňmi na trh, u celnice se to kapku zvrhne, až se z toho Michal musí projet asi tak s šesti tlustými strejci na koni tam a zase zpátky, prolnutou důkladnými, dvacetiminutovými studiemi korun stromů, běžících holčiček a sáhodlouze hloubajících sedláků, bude tu zmateně drmolit cosi o syrové realitě středověku. Ovšem to, co proběhlo v závěru čumícímu Mikkelsenovi xichtem, to byla pětiminutová óda na dokonalou emoční mimiku, až jsem z toho padl na prdel a s hlubokým smeknutím z toho nádherné dvě vytlačím! (31.01.2014)