Pinocchio

Collodiho předloha učí dítka dobrým mravům vyděračskými metodami devatenáctého století: Drsně bourá dětskou důvěru v přívětivý svět, cupuje představu o rodičích jako nesmrtelných dobrých božstvech, s káravě vztyčeným prstem činí chudáka malého čtenáře zodpovědným za zdraví a životy jeho blízkých, každé šlápnutí vedle má osudové následky – zotročení, nemoc a smrt přátel či tělesné deformace se střídají jak na běžícím páse. O tom, v jak zoufalém stavu mě knížka v dětství zanechala, jsem ostatně už něco naznačoval pod (svým mimoidním způsobem podařenou) Benigniho adaptací. (Zas ale připouštím, že já byl mimořádná citlivka – nevím aspoň o jiném dítěti, které muselo být po hodině hudební výchovy na zbytek dne uvolněno z výuky pro nepřekonatelné záchvaty hysterického pláče nad osudem mláďátek v písni Letěla husička.) — V Disneyho podání jsou sice prvky dětského hororu notně zjemněné, ale to, co zbývá, pořád ještě stačí zdravě sabotovat povinnou cukrkandlovitost; do „krásné pohádky o plnění snů silou přání“, jak se nám snaží nakukat distributor, má výsledek opravdu daleko, a to je moc dobře – když nic jiného, díky temnému podtónu jsou napínavé scény protentokrát opravdu napínavé. Veliké plus je taky výtvarná a animátorská stránka – propracovaná poetická pozadí nebo odlišení Pinocchiových pohybů jako loutky / oživlé loutky / živého kluka, to jsou věci, s jakými se ani Disney v pozdějších filmech už tolik nepáral. Trošku minusem zůstává unylá hudba a zastavování děje kvůli pěvecko-tanečním číslům, ale pořád jde o jednu z nejpozoruhodnějších starých disneyovek, jejíž drsné půvaby přetrvávají navzdory unifikovaně vyhlazeným obrázkům na obalech moderních vydání. (13.05.2018)

Je to roztomilé, zábavné, originální a na rok vzniku skoro neuvěřitelné. Ale přesto tomu kousek chybí, aby to bylo tak nezapomenutelné, jako třeba Sněhurka. Zhruba v půlce mě Pinocchiovy eskapády nějak přestaly bavit - začalo být totiž jasné, že o kontinuální příběh úplně nepůjde, spíš o taková nesourodá dobrodružství. Možná by se mi víc líbilo, kdyby to byly tři krátké filmy, než jeden celovečerní. No a taky mě zklamalo, že to, co máme s Pinocchiem nejvíc spojeno - to jest zvětšování nosu - se tu objeví jen jednou! (19.10.2013)

Nepřekonatelná disneyovka, která dala světu ústřední písnišku "If You Wish Upon A Star". V komediální sféře pobaví dodnes, hlavně díky vedlejším charakterům, které mají své místo. Morální příběh je možná na dnešní dobu už příliš drsný (chtěl bych vidět hrdinu současného animovaného filmu s doutníkem v puse), ale kompenzuje tím jakoukoliv ohranost. (31.12.2009)

Promítáno dětem 2. ročníku ZŠ v rámci vzdělávacího cyklu "Světová a národní literární díla", tentokrát na motivy pohádky C. Collodiho. Dětem se líbilo (jak by ne), ale většina již tento film znala. Kupodivu jich i velká část knihu četla. Ve srovnání s Knihou džunglí os stejného filmového studia zde lze vystopovat knižní předlohu, lze tedy s filmem dále pracovat ve vyučovacích hodinách. (04.10.2014)

Popri dnešných vymodernizovaných animákoch mi skvele padlo takéto kúzelné rozptýlenie. Skvelá grafika zo štyridsiateho (!) roku ma úplne uchvátila a po takmer 70tich rokoch si udržuje to správne čaro. Navyše štedrý príbeh, muzikálne časti ma ako vždy neohúrili. Ale tie patrili k dobe. 70%. (25.02.2007)