Chappie

Kovový Chappie mne nebavil ani jako plačící dítě, ani jako gangster se zlatými řetězy na kapotě a ani jako programátor. Stejně tak mne nebavil Taťka, Mamka, Stvořitel a ani Zlý pán, který uřezává ruce. Mne toho prostě bavilo hodně málo a pokud si jednou budu chtít domů pořídit samostatně myslící plechovku, tak to rozhodně bude Johnny pětka a nikoli tento pomatený imbecil. (29.07.2015)

Chappiechappiechappiecha. „Jak vycvičit robota“ v johannesburském ghettu. Robot je trapný, infantilní kokot a jeho zoufalost doráží burské recitační duo ve složení pištivá, krpatá, podle kastrolu ostříhaná zrůda a hustě vytapetovaný, vymaštěný mukl. Volverín je za čuráka, Ryplyová do počtu a komunista Blomkamp totálně v hajzlu, když už musí neumětelsky vykrádat osmdesátkové telenovely, a to včetně indického čmouda. Čarlta do této chappioviny Kopli jen jako buzerantský hlas Pyje ex Machina, čímž Číslo pět zdechlo nadobro, a já už opravdu letos nechci vidět žádný další film o umělé demenci. (17.05.2015)

SPOILER ALERT___District 9 revised v nadšeneckej transformácii low-budgetového Turbo kid do x-krát nafúknutejšieho budgetu. Inak povedané, obmieňa sa tu znova koncept transgresie ľudského vedomia v spojení s výmenou obalu/tela (District 9 poskytol plynulú metamorfózu, Chappie ponúka skokový prechod) ako potešujúci prídavok do rodiny pozdvihnutia povedomia o tom, že nie sme iba fyzické telo. Ten výrazné "iný" soundtrack v spojení s nezvládnutým vedením hercov (a žalostne zlou voľbou hereckého predstaviteľa v úlohe mladého vedca) mi pripomenul partizánske nadšenie pretavené do podoby hravej pocty určitého 80's subžánru v spomínanom filme Turbo kid. Lenže zatiaľ čo tam bola práve tá pocta a hravý odkaz nosným pilierom a skvele fungovala s obmedzeným rozpočtom, v Chappie tieto "amatérsko-nadšenecké" blbiny už ma dosť rušili. (09.03.2015)

Číslo 5 nejen žije, ale ožilo v o generaci mladší verzi, poněkud drsnější a méně sentimentální, než byla ta, kterou známe od dětství. Chappie má králičí ouška, půvabně autistické uvažování a větší srdce, než většina té biomasy, co mi ráno smrdí pod nos v MHD. Navíc umí opravdu velmi uvěřitelně odpouštět. Kromě mé pochopitelné slabosti pro mláďata (což Chappie se získáním vědomí byl) se k tomu pojí ještě moje láska k tvorům s velkými oušky. Zasmála jsem se, slzu jsem uronila, závěrečný opravdu otřesný song nedoposlechla. Triky a efekty mě nerušily, byly součástí příběhu, nebylo to tak, jak to často bývá, kdy je příběh chabou záminkou pro to, když chaoticky nastanou mnozí efektové. Zajímavé pro mě bylo vidět Hugha Jackmana jako záporáka, ještě jsem ho nikdy neviděla jako zlého pána. (28.03.2016)

Neill Blomkamp si opět podržel svůj standard a přidal konečně i statickou kameru, která z Chappie dělá jeho dosud technicky nejlepší film. Obrovským plusem vnímám vlastně i fakt, že jedny z hlavních rolí zvolil i partičku z kapely Die Antwoord. Vlastně mě nenapadá nikdo jinej, kdo by z Joburgu mohl hrát větší gangstery a ouchyly, než právě Yolandi a Ninja. Oni jsou tak brutálně ujetý, prohnilý a jejich muzika je tak šíleně agresivní, že nic jiného se do tohoto filmu ani hodit nemůže. Trošku mě udivuje, jak režisér z Johannesburgu zase dělá naprosto šílený místo na život, ve kterém by nechtěl žít ani ten nejšílenější vrah ze Skandinávie, kde se s vrahy ve věznicích jedná lépe, než by si jen obyvatelé tohoto města mohli vysnít coby normální život. To je vlastně jediný, co mi na tomhle filmu vadilo a kvůli čemu jsem mu nemohl dát pět hvězd. Ono sledovat dvě hodiny lidským humusem prosáklý město plný betonových parcel zarostlých roštím není úplně zeleným ostrůvkem klidu pro můj mozek. Každopádně všechno ostatní bylo takřka bezchybné. (20.05.2015)