The Invitation

Skupinka bývalých přátel, neodpustím si poznámku o jejich korektní rasové vyváženosti, se po letech od čehosi tragického sejde na párty a velmi pozvolna se počnou dít podivuhodné věci. Horory v pomalém tempu mi obvykle vůbec nevadí, ba naopak. Invitation však scénář příliš nenadělil, konverzačka opravdu vypadá jinak, místo vypointovaných rozhovorů se dočkáme jen spousty kradmých pohledů, které na vás řvou, tady není něco v pořádku. Hostitelé na sebe velmi záhy prozradí, že jsou sektářská mešuge, hlavní hrdina trpí zamyšlením, kamera jej při něm ráda nachytává a divák pak s napětím sleduje jeho výraz. SPOILER: Stejný. Pořád. Magoři se zřetelně jako magoři chovají čím dál víc, ale vidíte to jen vy a ten trpící myslitel, který má, po několika hysterických a nikým nepochopených výstupech, pravdu. Pak se odbyde rychlá vybíjená a přeživší odkráčejí k závěru, jenž vám napoví, že by Kusama patrně chtěla hodně peněz na dvojku. A že už nebude jen levná a průměrná. Budu ji držet palec, tady to nevyšlo. (08.01.2017)

The Invitation přináší netradiční pojetí subžánru "Home Invasion." Komorní, psychologická a tíživá konverzačka s příslibem čehosi podivného ve vzduchu. A divák spolu s Loganem Marshallem-Greenem tápe a přemýšlí, co se to vlastně sakra děje. Kdo ze všech těch lidí je magor? Je to jenom jeho bývalá žena a její nový manžel? Nebo v tom jedou i ostatní? Nebo snad hrabe hlavnímu hrdinovi? Co se vlastně stalo mezi ním a jeho ženou? A proč jsou všichni tak zatraceně divní? Jak děj postupuje kupředu, začíná si být hlavní hrdina čím dál víc nejistý tím, co se okolo něho vlastně děje. Podivná pohostinnost se zhruba 15 minut před koncem filmu během jediné scény rázem změní na boj o přežití. A samotný poslední záběr na celé město dává docela jasnou odpověď na to, čeho jsme byli svědky. Sdílené šílenství ve své tiché kráse i hrozbě. (26.08.2016)

Po 40ti minutách jsem začal přemýšlet, jestli má smysl film dál sledovat. V zásadě to byla jen žvanírna, která sice byla plná potenciálně divných lidí ztvárněných vesměs neokoukanými a dobrými herci, ale i tak jsem si říkal, že místní hodnocení na mě připravilo další past. Pak ale začala atmosféra houstnout. Nijak zvlášť, ale přesto film začal působit zneklidnujícím dojmem a vše vyvrcholilo odhalenou pointou, která v tomto případě nepřišla až v závěru a právě proto mohla rozpoutat neskutečné psycho peklo, které dalo téměř zapomenout na předcházející nudné chvíle. 75% (15.04.2016)

Jestli jsem se u Naprostých cizinců zapřisáhl odmítat pozvání na večeři od kamarádů, tak po tomhle bijáku nebudu večeřet už ani doma sám se sebou. Já a tenhle film jsme totiž zhruba stejní magoři, pro mě i ty dvě hvězdy jsou někdy hodně. Co si budeme povídat - asi nic, že jo - ono se tady totiž kecalo tak moc, že už stejně není o čem. Oceňuji snahu navodit atmosféru, ale i když je předehra důležitá a chce svůj čas, rozhodně by u ní neměl nikdo usnout... Ke snaze dosáhnout etnické dokonalosti jen tolik, že mně tam chyběl Eskymák. (10.09.2017)

Na poli večeří, na kterých vládnou nevyřčené pochyby o podávaném jídle a důvodech, proč já vůl vlastně přišel, příšerný čajíček. Všichni diváci dopředu vědí, že motivace pozvánky na tuhle konverzační party nespočívala v tom, aby se podívali jak hodují obyvatelé kopců u Los Angeles, vyslechli si jaký mají rodinný život, koho by po dvou sklenkách kvalitního vína chtěli prcat, případně jak tvrdou stolici ten den vlastně měli. Přesto je film převážně jen o tom. Z 90 minut je 70 o chlastání vína, nudných historkách ze života, schizofrenní potřebě s děsně důležitým pohledem očumovat interiér a výbavu domu, to vše za doprovodu krátkých flashbacků na smrt syna hlavní postavy, který chcípl u něčeho tak adrenalinového jako hraní si s míčkem na zahradě. Vše doplňuje naprosto nulová atmosféra bez sebemenšího napětí a paranoie, kdy režisér nedokáže "tajuplně" podat ani klišé v podobě náborového videa do sekty. Místo aby divák trnul, o co sakra vlastně jde, byl paranoidní spolu s hlavním metrosexuálním houmlesem, pochyboval o pohnutkách pozvání, objevoval pravdu a chápal ho v té hipsterské póze zdrceného fotra po smrti retardovaného syna, pouze se přes hodinu škrábe ve vlastním zadku, který se rozhodl být taky hipstersky zarostlý a klade si řečnickou otázku, zda by tu přístupnou zblázněnou kurvu ze sekty prcal i bez gumy. Závěrečná skromná vybíjená, kterou jsem v polospánku přivítal málem potleskem vestoje jak komouše Zemana na srazu českých downů jeho fanouškovská základna, je tak strašně impotentní a ještě mnohem méně napínavá, že místo nějaké gradace už tak nulového děje jen utvrdila v přesvědčení, že jde o nedotažené nezávislé béčko, kde rozpočet padl na herce a na scénář jaksi nezbyly prachy nebo ochota předvést něco víc. 55% (16.04.2016)