Mimoni

Konečně se i nejvtipnější charaktery z filmů Já, padouch dočkaly vlastního filmu, nicméně musím konstatovat, že jsem byl s výsledným filmem vcelku zklamán. Nejvíce mě na tom všem rušily lidské postavy, které na mě působily až příliš trapně a infantilně. Jasně, je to pro děti, ale všechno má svoje meze, že? Samotní Mimoni byli vtipní a roztomilí, ale stále se tam opakovaly ty stejné vtípky dokola, takže už ke konci nebavilo stejně jako na počátku. Musím bohužel říct, že Mimoňům více slušely částečné role v původním animáku s Gruem nebo v jednotlivých krátkometrážních filmech. Zkrátka průměrný film, který sice pobaví, ale prostě jsem očekával něco lepšího. (07.09.2015)

Spin-off mimořádně úspěšné animované franšízy Já, padouch, která má podobný komerční potenciál jako "kdysi" Shrek (a na áčkový animák dost nízký rozpočet okolo 70 milionů dolarů), je zároveň i prequelem celé série. Nutno podotknout, že zcela logicky, resp. pro projekt samostatného mimoňovského filmu se model prequelu jeví jako jediné možné řešení. Mimoni jsou totiž z kategorie těch postav, které velmi vhodně doplňují původní film, ale samostatný zdaleka neutáhnou. Poetika Mimoňů, jestli to tak vůbec nazývat a celá ta mánie kolem nich tkví v situačním humoru, doslova ve scénkovitosti, vizuálních gazích, jejich hatmatilce někde na pomezí angličtiny, francouzštiny, italštiny, španělštiny a obecně o napodobování těch nejelementárnějších a často protichůdných lidských vlastností - Mimoni jsou milující, přátelští, závistiví, hraví, zbrklí, nešikovní, dobrosrdeční, společenští, sukničkářští atd. Je tedy ideální Mimoně v podstatě zcela dějově odtrhnout od Gruovy postavy a prezentovat je nezávisle s jen minimální návazností a standardním cliffhangerem. Takže komerční úspěch zaručen, na to je fanouškovská základna příliš silná, ale žádná přidaná hodnota. A navíc animace je až příliš precizní, což filmu paradoxně z mého pohledu spíše škodí. (08.07.2015)

No, asi tak. Z Já padouch mě bavili právě hlavně Mimoni. Tohle je určitě zábavnější než Já padouch, ale zase na druhou stranu, ti malí roztomilí šmejdi nedokážou táhnout celý film. Trochu mám z toho podobný pocit jako ze druhého filmového Spongeboba, i když tohle bylo mnohem zábavnější a humornější. Jak už je u komedií (i těch rodinných) zvykem, nejkulervoucnější vtípky jsou v začátku (rozjížděcí retrospektiva historií je fakt k popukání), pak to zklidňuje. Mimoni naštěstí ke konci chytají trochu druhý dech (mega ukulele je super). Je to sranda? Je. Je to hlasitá sranda? Tu a tam jo. Budu to chtít vidět znovu? To nevím, protože se obávám, že tohle je přesně případ, který vás baví poprvé, ale napodruhé už to ztrácí význam a zábavnost. Prostě kouzlo neznámého. Jakmile to znáte, už to nebude ono. Vadilo mi na tom něco? Jo. To, že mimoni mluví jakousi španělskou hatmatilkou. To mi přišlo dost podivné a málo zábavné. 3,5* (21.06.2015)

Mimoňi jsou animák výhradně pro děti, kteří budou z něho určitě nadšený a budou ho chtít vidět nejméně stokrát. Bohužel u mě si to pokazila hlavně poslední třetina, která byla fakt už přespříliš bláznivá. Já Padouch byl určitě lepší, hlavně díky tomu, že byl šitý na míru dětem i dospělým. Zatímco mimoňi jsou z 99% jen pro děti, což je škoda a asi je to i ten hlavní důvod, proč je zde tak nízké hodnocení. Já dám silné 3 hvězdy, páč zas tak špatné to nebylo :-)))) (30.03.2016)

Upozornění pro rodiče: Toto není film pro děti! Pokud však přesto budete slepě věřit distributorské nálepce "rodinný film", vězte následující: Podstatnou část filmu vaše ratolesti nebudou chápat, protože na základní dějovou kostru jsou navěšeny spousty popkulturních odkazů, ke kterým prostě ještě nedorostly; preciznost animace vaše děti neocení, protože pravděpodobně ještě nikdy v New Yorku nebo Londýně nebyly a nemohou srovnávat s předlohami (technické parametery je asi zajímat nebudou...) ; drobné lascivitky pro vaše potomky zřejmě také nebudou to pravé, protože buď ještě na intelektuální úrovni nechápou biologicko-reprodukčně-zábavný koncept sexu, případně jim to na nevědomé úrovni vyvolá zvláštní pocity viny... No a ta dějová kostra samotná jim pravděpodobně bude také činit problémy (opravdu pochopí mimoňskou touhu po padouchovi?). Pokud tedy odseparujeme všechny tyto složky "rodinného filmu", zůstane nám jen jakási variace na Teletubbies - a všichni víme, že když byli Teletubbies před lety v módě, tak je sledovali především VŠ studenti technických oborů, případně děti, které dnes mají poruchy učení, řečové problémy, trpí nespavostí a jsou pasivní... Krom toho mohu poskytnout skromné svědectví přímo z kinosálu, kde byl nezanedbatelný počet dětí: Během projekce se smáli pouze dospělí (fakt!) a jen jednou jsem zaslechl jedno jediné dítě, které se v jedné z vypjatých závěrečných scén rozbrečelo... (opravdu si nevymýšlím!) No a když jsme si právě ukázali, že Mimoni opravdu nejsou film pro děti, už pouze stručně konstatujme, že Mimoni nejsou žádné terno ani pro dospělé. Velmi přiléhavé adjektivum je "tuctový". Všechno to odkazování už je prostě ohrané (to si pak už jen rutinně odškrtáváte - Abbey Road, hm.. Beatles na přechodě...; Mimoň dostane od královny kytaru a začne na ní hrát jak šílenej Van Halenovu Eruption, hm.. rozmlátí kytaru...). Soundtrack skvělý, ale jaksi naprosto nekoncepční - prostě jen výběr klasických šedesátkových hitů. Jistě, občas je to vtipné a sem tam si zabroukáte v rytmu oblíbených songů, ale z prvotního očekávání se to stejně nakonec zvrtne v chaotický akční mišmaš. 90 minut je strašně moc, po půlhodině vítězí nuda... a poznání, že Mimoni jsou pouhou přílohou k popcornu a coca-cole nebo (v mém případě) velmi drahým vychlazeným útočištěm před sedmatřicetistupňovým vedrem. (07.07.2015)