Sinister 2

Když se řekne Sinister 2, je to jako kdyby jste si koupili čínskou verzi Pilsner Urquel (pro méně zkušené: je to pívo), zkazíte si chuť a ještě k tomu máte v drž..., pardon, v ústech hroznou pachuť nekvalitního béčkového píva. U druhého Sinisteru jsem měl takovouto zahořklou pachuť v hlavě, kde se mi během sledování tohoto hororového paskvilu rojil pořádný tok bordelu negativních myšlenek a prožitků. ___ Režisérsky absolutně nezvládnutý počin. Ačkoliv mám Derricksona v oblibě, za tenhle scénář bych ho společně s panem režisérem Foyem nakopal do zadku! ___ Koncept psychopatických, zfanatizovaných mutantních děti, které si štáb zřejmě vypůjčil z Bohnic byl do oka bijící. Postupem času se pomalu bojíte průměrných výkonů rádoby herců více, než hororu samotného! Třešničkou na dortu byl odfláknutý střih, který místy připomínal vizuální efekty starých televizních filmů osmdesátých let. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (13.09.2015)

Už vím, co to znamená, když se duchařský horor natočí vysloveně po vzoru klasického hororu. Blbě, lacině a bez atmosféry. Námět je jasný, ten se od prvního dílu moc nezměnil. Hlavní slovo tu ale má bratrská dvojice sotva patnáctiletých kluků, u kterých nemá vůbec nic logiku. Přemýšlíte, jestli film inklinuje k současné vlně osmdesátkových hororů po vzoru It nebo Stranger Things, ale kromě těch kluků tu není nic jiného, co by je připomínalo. Takže se přikloníte k tomu, že tenhle film je prostě kravina. Naprosto zbytečná a laciná dvojka těžící jen ze značky. Abych ji ale nekřivdil, tak to, co si kluci pouštěli na páskách, mělo docela atmosféru. To jediné. (20.09.2018)

Nahrávky na páskách jsou děsivé asi jako video, kde si Palaščák s Láďou vyjasňují zhodnocení výpalného (takže vůbec), duchové dětiček mi při zívání vysadili sanici, Vrána Bagul tu a tam udělá baf a herci se předhání v amatérismu ochotnických výstupů. Podezřívám Derricksona, že už při psaní přiblblého scénáře myslel na to, aby se na jeho jedničku vzpomínalo s nostalgickou hrůzou, protože druhý ministr umělecky zachyceného zla ji nejen atmosférou minul obloukem o velikosti Gateway Arch. Opět ten případ, kdy je sequel stejně zbytečný jako Afroameričan sedící poslední únorovou neděli v hledišti Dolby Theatre.. (29.01.2016)

Leč "wow" efekt z jedničky se zde neopakuje, tak času nelituji. Z Bughuula se díky jedničce stala jedna z velice oblíbených hororových postav a na tom staví dvojka. Funguje to? U mě ano. Příběh naštěstí není nějak extra debilní na to, abych se chytal za hlavu a přál si konec, jako tomu bylo třeba u The Nun (2018). Naopak, byť ne jako v jedničce, tak mě film dokázal vtáhnout. Nepamatuji si na hluchá místa, atmosféra velice dobrá, hudba taktéž. Byť již není nic od kapely Aghast. Herci nerušili vůbec, naopak jsem si je i oblíbil. Na snímku je sice vidět z části "mainstreamost", ale ne nějak přehnaně. Osobně jsem rád, že jsem o Požírači dětí dozvěděl něco více, strávil s ním další film a byť trojka by již být nemusela, tak s těmto dvěma se budu rád vracet. Ať již kvůli Bughuulovi, nebo pro dávku krásně nepříjemné atmosféry. (03.11.2019)

|80%| První díl mě až tak moc nebavil, dal jsem 3 hvězdy – kovatelný průměr, no. Zato tohle pokračování mi sedlo o dost více. Příběh je sice prostý, ale funguje. Tempo je pomalé, ale u mě si to udržuje až do konce plnou pozornost. Scénky kdy duchové tvořící malé děti, sváděli skutečně žijící děti ke sledování hrůzostrašných filmů, mě nehorázně bavily. Místy to bylo až děsivé. Lekaček tu moc není. Finále bylo docela napínavé a i celkem nepředvídatelné. Herecká sestava se vyvedla. Hudba také nebyla špatná. No, já jsem se bavil, tak nevidím důvod, proč bych tomuhle nedal rovné 4 hvězdy. (31.12.2015)